Je Vlastimil Tlustý ještě politikem ODS?

Jiří Krejčí

blog.lidovky


Mnozí diskutující na tomto blogu mi vyčítají moji adoraci vůči ODS a to i přesto, že jsem ve svém článku » Jsem pravičák a nestydím se za to « napsal, že ODS volím jen proto, že je mezi stranami, které mají předpoklad dostat se do parlamentu, ta nejméně špatná. To však neznamená, že nevidím na některých jejich politicích chyby, které se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.



Jedním z nich je Ing. Vlastimil Tlustý, CSc., který se v posledních dnech chová jako „neřízená střela“. Od té doby co ztratil post ministra financí, který na základě koaličních dohod dostala KDU-ČSL, jmenovitě Miroslav Kalousek, a není ani lídrem stranického klubu, ale stal se pouhým poslancem, se snaží na sebe za každou upozornit svým, pro mne nepochopitelným, chováním. I když je jedním z autorů autorů ekonomické části volebního programu ODS, tak lze říci, že jeho myšlenky a názory nebyly v ODS jednoznačně a jednomyslně přijaty. On je pouze nejviditelnějším propagátorem svých vlastních představ.

Protože ODS může svůj volební program uskutečňovat pouze v současné, velmi nesourodé, koalici, je pro mne nepochopitelné, že není schopen a ochoten ani o krok ze svých představ ustoupit. Demokratický politik by měl vědět, co vládnutí v koalici znamená. Po vstupu do koalice musí přece každá politická strana něco ze svého volebního programu oželet, v něčem ustoupit. Po vzniku koalice už neplatí její volební programy koaličních stran, ale koaliční smlouva a z ní vzešlé vládní prohlášení. Nelze přitom vyloučit, že časem se některý bod koaliční smlouvy, či vládního prohlášení, může změnit. Jistě ne lehce a hlavně ne zásadně.

Současná koalice, i při své rozháranosti, se snaží o řešení, dřívějšími vládami opomíjených, problémů ve veřejných financích, ve zdravotnictví i v důchodovém a sociálním zabezpečení. Toto vše Tlustý svým chováním znesnadňuje. Měl by pochopit, že jím preferované daňové sazby nejsou cílem, ale pouhým prostředkem na cestě k cíli základnímu, jímž je nezadlužená budoucnost naší republiky. Jak se tohoto cíle vláda dosáhne, když padne reforma a s ní i ona, která může jedině prosadit reformy? Proto si myslím, že politik, který se chová tímto způsobem, do vrcholné politiky nepatří. Měl by buď zmírnit, nebo z politiky odejít. Proč? Protože zapomněl, jaké byly priority ODS ve složitých povolebních jednáních. Zapomněl, že šlo v prvé řadě o zabránění návratu ČSSD a KSČM k moci ustavením funkční koaliční vlády a teprve potom o prosazení volebního programu. Tato umírněná politika ODS nakonec slavila úspěch.

Zbourání reforem by znamenalo neúspěch. Bez prvního reformního kroku nebudou ani ty další. Nebude reforma zdravotnictví, penzí, sociálního systému, policie, justice, veřejné správy, nebudou investice do vzdělání a vědy. Když nebude vinou Tlustého umíněnosti reforma přijata, tak se během krátké doby rozpadnou sociální jistoty občanů. I když opozice tvrdí pravý opak. Jedině reformní balík zaručuje, že vláda bude moci i nadále zlepšovat život důchodců, že bude mít peníze pro skutečně potřebné a zároveň bude moci bránit zneužívání dávek. Pravicovou politiku přece nelze redukovat jen na daňové sazby, jak to dělá Vlastimil Tlustý. Vždyť naprostou prioritou reformy je podpora rodin s dětmi. Právě ony na změnách nejvíce vydělají. Reforma také znamená lepší budoucnost pro střední třídu, která bude profitovat z přesunu zdanění od výkonu ke spotřebě.

Toto vše Vlastimil Tlustý nerespektuje. Stále jen sebe vidí jako nejdokonalejšího pravicového politika. Skutečnost však jednoznačně ukazuje, že trpí autoritářským komplexem a chová se jako malé dítě, když mu vezmou jeho zamilovanou hračku. „Kope“ kolem sebe a vůbec si neuvědomuje důsledek svých činů. Pokud si ho však uvědomuje, potom je to mnohem horší. Současné chování Vlastimila Tlustého je pro mne zcela nepřijatelné. Pokud by v něm chtěl pokračovat, potom by měl z ODS přejít k opozici, když už vyhrožuje, že s ní bude hlasovat. Možná, že by ho vzala zpět do svých řad i KSČM z lůna jejíž matky, KSČ, vzešel.