Jak se dívám na problémy zdravotnictví

Jiří Krejčí

Dostal jsem mail, ve kterém se mě jedna čtenářka ptá na můj názor na privatizaci nemocnic a poplatky ve zdravotnictví. Protože se zde už rozvinula poměrně široká debata o poměrech ve zdravotnictví, tak jsem se rozhodl i já vyjádřit svůj názor.


K privatizaci nemocnic mohu říci pouze jediné: kvalita nemocniční péče je závislá především na kvalitě personálu dané nemocnice a vůbec nezáleží na tom, kdo ji vlastní. Pamatuji ještě dobu před únorem 1948, kdy byla většina nemocnic soukromých a nikomu to nevadilo. To pouze lidé, jako je MUDr. Rath, MUDr. Kubek a jim podobní, kteří chtějí rozhodovat o tom, jak bude zdravotnictví vypadat a hlavně kam potečou peníze, křičí, že privatizace je zločin. Myslím si, že pokud je nemocnice převedena z příspěvkové organizace na akciovou společnost, tak se změní pouze způsob jejího hospodaření, ale na léčebný proces to nebude mít žádný vliv. Naopak tato nemocnice získá proti té rozpočtové tu výhodu, že bude moci se svými prostředky hospodařit obdobným způsobem jako my doma. To znamená, že nebude muset každý rok do koruny vyúčtovat obdržené příspěvky a to co jí nepodařilo utratit vrátit kraji, ale ušetřené peníze bude moci v plném rozsahu využít později, až si ušetří příslušný obnos na zakoupení potřebného zařízení, tak jako si šetříme doma třeba na ledničku. Nebo si potřebné zařízení koupí na splátky či leasing tak jako to můžeme udělat my. Protože všichni její pracovníci budou závislí na tom, kolik si ta nemocnice dokáže svojí zdravotní péčí vydělat, tak se bude snažit o to, aby od ní pacienti neutíkali, ale aby ji naopak doporučovali i svým známým. Je ovšem také možné, že pokud se nebude její personál snažit a svým chováním pacienty odradí, tak zkrachuje, ale takové nemocnice rozhodně škoda nebude. Nakonec tohoto tématu malá otázka: „Změnilo se něco tím, že praktičtí lékaři a řada specialistů už nejsou ve státní službě, ale mají soukromé lékařské praxe?“

Pokud se týká poplatků, tak si myslím, že nejsou tak velkou položkou v rodinném rozpočtu, jak mnozí uvádějí. Snad jen pro lidi, kteří žijí, jak se říká, z ruky do huby, to může být problém. Jsem penzista a k tomu invalidní s určitými chronickými onemocněními, což mě nutí pojídat řadu léků. Protože jsem původním povoláním účetní, tak si již řadu let vedu evidenci o výdajích za léky a mohu říct, že letošní výdaje i s těmi třiceti korunami, jsou zatím nižší než na loňský rok. Způsobeno to je tím, že ministerstvo zdravotnictví konečně vydalo seznam léků, které v plném rozsahu hradí pojišťovna. Tak např. místo léku Tramal Retard 100mg, u kterého jsem doplácel u jednoho balení 57,20 Kč, tedy za 6 balení, která potřebuji na 3 měsíce, tj. 686,40 Kč; dnes u léku Tramadol Retard 100 mg se stejnou účinností zaplatím za 3 měsíce pouze 30,- Kč, tj. o 656,40 Kč méně. Za rok pak to dělá čtyřikrát tolik, takže za rok ušetřím 2.625,60 Kč. Je faktem, že jsem si lék musel najít na webu ministerstva zdravotnictví, ale za těch 2.625,60 Kč se to určitě vyplatilo; a 120,- Kč, které zaplatím za 4 recepty ročně je pakatel. Stejně tak jako já, má každý lékař i pacient možnost si to zjistit na tomto webu. Problém je v tom, že lékaři tento lék nepředepisují, buď proto, že ho neznají nebo proto, že jsou nějakým způsobem honorování výrobcem. Někteří výrobci dávají lékařům dokonce razítka a mohli názvy jejich léků pouze otisknout a připsat počet balení. Pokaždé když přijdu do lékárny, tak mi musejí tento lék objednat, protože ho jiným pacient ještě neměl předepsán. To ale není vina ministerstva, ale především lékařů. Podobně to je i u ostatních léků. Nyní jenom čekám, jak to bude vypadat od 1. listopadu, kdy mají ceny léků klesnout a řada z nich se má svojí cenou vejít do úhrady pojišťoven.

Problém vidím pouze v tom, že zatím nebyl stanoven žádný standard pro úhrady zdravotními pojišťovnami, tj. na co má každý pojištěnec nárok ze základního zdravotního pojištění a co je nadstandard, který je nutno zaplatit buď z vlastní kapsy, nebo ze zdravotního připojištění. Také chybí zákon o tom, že pokud si pacient vybere nadstandard, např. lepší kyčelní kloub, tak zaplatí pouze rozdíl mezi cenou standardního kloubu a nadstandardního. Pokud si dnes vybere nadstandard, tak ho platí celý a pojišťovna mu nepřidá ani haléř.

Nakonec by mě ještě zajímalo, zda někdo z vás ví, od kolika let přestal mít pojištěnec za reálného socialismu nárok na hemodialýzu. Vy, co to nevíte a současně nadáváte na současné zdravotnictví, budete určitě překvapeni.

Brožuru Návod na použití českého zdravotnictví i přehled o poplatcích zíkáte zde.
Informace o reformě zdravotnictví získáte zde.
Dále doporučuji občas navštívit stránky Ministerstva zdravotnictví a přestat nadávat.