Kdo má prospěch z Institutu?
Petr Bendl
Právo, 11.09.2004
Ve předvčerejším Právu klade ředitel Institutu zdravotní politiky a ekonomiky Petr Háva otázku prospěšnosti nemocnic - akciových společností. Je k tomu nanejvýš povolaným člověkem. Na ministerstvu zdravotnictví - v té době řízeném ministrem Fišerem - se mu podařilo prosadit založení vlastního "výzkumáku" v době, kdy se podobné relikty komunistické éry po desítkách rušily. A co víc, sídlem se stalo rehabilitační zařízení v Kostelci nad Černými lesy, které do té doby dobře sloužilo nemocným dětem. Dětské postýlky a rehabilitační přístroje nahradily za desítky miliónů nakoupené počítače a kancelářský nábytek. Tímto činem doktor Háva odpověděl na otázku prospěšnosti nemocnic po svém. A to byl také - až do zveřejnění včerejšího článku - jediný hmatatelný výsledek práce Institutu zdravotní politiky a ekonomiky. Ministryně Součková se po vyhodnocení výsledků práce pokusila Institut zrušit, ale dříve, než se jí to podařilo, byla "zrušena" sama. A tak tento ústav může o prospěšnosti té či oné formy nemocnic mediálně pochybovat, bez jakýchkoli ekonomických a věcných argumentů dále.
Kraje převzaly před rokem a půl nemocnice od státu s mnohamiliardovým dluhem. To byl sice hodně viditelný, ale nikoliv největší problém. Větší katastrofu představoval fakt, že vývoj systému lůžkové péče a jejího financování se prakticky zastavil v roce 1997 a dávno vyžaduje v souladu s moderními nároky na kvalitní zdravotní péči, její poskytování, organizaci a financování, zásadní změny. A ty je velmi těžké uskutečnit bez celostátní zdravotnické doktríny a bez reformy financování, respektive úhrady zdravotní péče. Předpokládám, že právě za takový návrh ministerstvo zdravotnictví svůj Institut a jeho ředitele a zaměstnance platí. Zbytečně.
Proto alespoň ve Středočeském kraji vznikla a byla zastupitelstvem přijata regionální koncepce zdravotnictví, protože jinak by kraj roli vlastníka, zřizovatele, a tím pádem garanta zdravotní péče nemohl úspěšně splnit. Byl to odborný aparát kraje, zdravotní komise a poradní sbor složený z lékařů z jednotlivých krajských zařízení, obce, odbory a další subjekty, kdo koncepci vypracoval a oponoval. Žádný Institut zdravotní politiky nic nevytvořil a s ničím nepomohl, přestože již v době tvorby probíhala nad koncepcí živá veřejná diskuse.
Koncepce skutečně v oblasti lůžkové navrhuje vytvoření čtyř oblastních nemocnic, které by měly tvořit páteř systému specializované lůžkové péče. Ostatních devatenáct nemocnic v kraji má podle koncepce plnit především významnou roli v základních oborech. To je první základní a bolestivé rozhodnutí dané medicínskou a ekonomickou nutností - všech 23 nemocnic v kraji nemůže plnit stejnou roli a prodělávat symetrický rozvoj.
Další rozhodnutí je umožnit provozování některých nemocnic specializovaným soukromým subjektům. Zdá se, že tato rozhodnutí autorovi článku nevadí. Co mu dělá problém, je změna právní formy oblastních nemocnic z příspěvkové organizace vlastněné krajem - což je podle všech odborníků nevhodná a s evropským právem neslučitelná forma - na obchodní společnosti vlastněné krajem. Jde o změnu, která v řadě nemocnic v různých krajích již bez problémů proběhla a nepřinesla pacientům ani pracovníkům nemocnic žádný negativní efekt. Naopak zpřehlednila ekonomické toky a zvýšila odpovědnost za vývoj a prosperitu nemocnic.
Jenže autorovi článku zjevně nejde o nemocnice, jemu jde o politiku a o podpisy pod petici, která není ničím jiným než strašením lidí bez jakýchkoliv argumentů.
15. září 2004
