Otazníky okolo licence Novy Cinema
Petr Štěpánek
Otazníky okolo multiplexu 2, o kterých jsem nedávno psal, mají zajímavé pokračování. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) nejprve dementovala zprávu, že televize Nova, respektive její provozovatel CET 21 si již požádal o tzv. kompenzační licenci, kterou si může nárokovat za přistoupení k Technickému plánu přechodu (TPP). O několik dní později ale naopak oznámila, že žádost na úřad již dorazila. Nova chce v síti 2 jako svůj druhý program vysílat dosud pouze satelitní a kabelovou stanici Nova Cinema. Zároveň ovšem nikdo nedementoval – a to je to podstatné – předchozí informace z RRTV, že souhlas CET 21 s TPP není bezpodmínečný.
Jaké možnosti z toho vyplývají pro vysílací radu? Varianty jsou v zásadě dvě. V té první RRTV na nováckou chytristiku podmínečného souhlasu s TPP přistoupí, kompenzační licenci Nově udělí a celý akt nejspíše doprovodí alibistickou proklamací o možnosti licenci zase odebrat, kdyby snad společnost CET 21 nepostupovala podle TPP a nevracela analogové kmitočty. Má to ale jeden háček. Správní řízení o odejmutí licence je běh na dlouhou trať. Dotčená televize se pochopitelně odvolá k soudu, justice bude pracovat svým tempem, a i když soud nakonec rozhodnutí rady potvrdí, televize se odvolá, načež justice bude zase pracovat svým tempem, čas poběží a při šikovnosti právníků mocné televize si můžeme být jisti, že výsledek se nedozvíme dřív než s koncem TPP. To znamená v okamžiku liberalizace televizního vysílání, kdy žádná kompenzační licence už k vysílání stejně potřeba nebude. Mezitím televizi samozřejmě nic nebrání, aby vesele vysílala dál.
Možná proto bude dobré na tomto místě zvláště důrazně připomenout, že kompenzační licence – fakticky jakýsi bonus mimo pořadí – stát nabízí soukromým subjektům jako výměnný obchod za spoluprácina procesu digitalizace. Nikoli za vymýšlení překážek, nástrah a problémů. Nikoli za potměšilou chytristiku, ospravedlňující nevracení analogových kmitočtů. V případě, kdy soukromý subjekt hodlá konzumovat nabízenou výhodu, leč zároveň vymýšlí různé kličky, třeba v podobě pouze podmínečného souhlasu s TPP, a tudíž jako protihodnotu nenabízí bezproblémovou spolupráci, ztrácí onen bonus logiku i opodstatnění.
Druhou variantou pak je, že RRTV licenční řízení o udělení kompenzační licence přeruší až do vyřešení předběžné otázky. A tou je samozřejmě existence skutečně bezpodmínečného souhlasu provozovatele vysílání s TPP. Pokud k takovému řešení směřuje nařízení ústního jednání, ke kterému rada přistoupila na svém posledním zasedání, je to jen dobře. Postup podle první varianty sice naplnění multiplexu 2 jakoby urychluje, ve skutečnosti ovšem může způsobit více škody než užitku. Staré české přísloví říká, spěchej pomalu. Možná, že by ho rada, která tak spěchala s digitálním licenčním řízením, až se jí protáhlo na dva roky a celou digitalizaci neposunulo ani o píď, ba naopak ve svých důsledcích ho prakticky zablokovalo, měla mít na paměti dvojnásob.