K reformě veřejné správy
Alena Páralová
Vybráno z vystoupení poslankyně Páralové v PSP ČR
V současné době se rozbíhá druhá etapa reformy veřejné správy, která zcela zásadním způsobem ovlivní podmínky poskytování sociálních služeb. Od 1. ledna 2003 budou zrušeny okresní úřady a sociální služby budou svěřeny do samostatné působnosti krajů, případně obcí. Ministr práce a sociálních věcí Zemanovy vlády pan Špidla zcela selhal, když v rámci reformy veřejné správy málem způsobil nejen kolaps sociálních služeb, ale i kolaps vyplácení státní sociální podpory po 1. lednu 2003. Zatímco kolapsu sociálních služeb sněmovna zabránila, kolapsu vyplácení státní sociální podpory se podařilo zabránit až v Senátu.
V předkládaných novelách právních předpisů týkajících se transformace veřejné správy pan Špidla naprosto opomněl fungování a financování sociálních služeb. Celá záležitost byla nakonec v hodině 12. vyřešena poslaneckou iniciativou. Konečné řešení vzniklo jako výsledek dialogu všech zúčastněných subjektů, a to odborníků z ministerstva, Asociace krajů, Svazu měst a obcí a poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb. Navržené řešení bylo jednomyslně podpořeno celou Poslaneckou sněmovnou.
Sněmovna v § 73 a) zákona o sociálním zabezpečení zmocnila vládu, aby svým nařízením stanovila pravidla hry. Právě § 73 a) má plnit úlohu přechodného ustanovení v době, kdy ještě není definitivně stanoven způsob financování krajů a nejsou ani jednoznačně stanoveny podmínky financování sociálních služeb, které na kraje přejdou. A zde je, vážená sněmovno, jeden ze zakopaných psů. Opakuji, že se de facto jedná o přechodné opatření pro přechodné období, které má svou roli sehrát hlavně v roce 2003. Pokud jeho účinnost vláda lišácky odkládá o rok, je to stejné, jakoby ho zrušila. Mimochodem doposud na provoz ústavů sociální péče a domovů důchodců přispívá Ministerstvo financí prostřednictvím normativu na lůžka. Tyto příspěvky jsou však nenárokové. A světě, div se! Dotaci na lůžko naposledy valorizovala vláda Václava Klause. Naproti tomu sociální stát pana Špidly za celou dobu 4 let dotaci na lůžko nikdy nevalorizoval.
Proč se ministerstvo tolik brání stanovit jasná pravidla hry? Není to proto, že nejasné, neprůhledné rozdělování dotací je zajímavější než přidělování příspěvků podle pravidel? Nechtějí si ministerstva podržet moc milostivě rozdělovat dotace podle hesla, že někteří jsou si rovni a jiní jsou si rovnější? Zákon byl schválen již 13. 7. tohoto roku. Do časové tísně, o které se píše v důvodové zprávě, se Ministerstvo práce a sociálních věcí dostalo vlastní liknavostí a není možné předkládaný návrh tímto argumentem odůvodňovat. Do 1. ledna 2003 zbývají ještě 3 a půl měsíce času, což je dostatečný prostor k vypracování a schválení dotčeného nařízení vlády.
Nepravdivý je rovněž argument uvedený v důvodové zprávě, že § 73 a) vytváří předpoklady pro výrazné zvýšení nároků na prostředky státního rozpočtu. Právě nařízení vlády má být tím regulátorem, který, jak vyplývá ze zmocnění zákona, stanoví zejména výši příspěvku a podmínky poskytování příspěvku.
Zpochybňuji jakýkoli dopad § 73 a) na nárůst finančních prostředků ze státního rozpočtu až o 1, 9 - 2, 3 mld. korun pro rok 2003, který je uveden v důvodové zprávě. Toto číslo vychází ze zpracovaných analýz, které objem finančních prostředků nafoukly v souladu s předvolebními sliby sociální demokracie. Kupříkladu je zde počítáno i s předvolebním slibem socialistů, že po X letech stagnace zvýší již zmíněnou dotaci na lůžko o 30%.
Pokládám tento návrh zákona, hlavně důvodovou zprávu, za neseriozní vůči všem, pro něž je tato problematika díky své složitosti neprůhledná. Pokládám důvodovou zprávu za neseriozní vůči zákonodárcům, které se pokouší uvést v omyl. Pokládám ji za neseriozní i vůči novému ministrovi práce a sociálních věcí. Nového pana ministra omlouvám, neboť gentlemensky respektuji 100 dnů jeho hájení. (Potlesk levé části sálu.)
Dámy a pánové, na poli sociálních služeb bylo v posledních letech nadšením jednotlivců mnoho vykonáno. Po letech obětavé práce jsou obětaví lidé, kteří se za často velmi těžkých podmínek a při minimální mzdě starají o zdravotně postižené, nuceni znovu a znovu poníženě prosit o to, co jim právem náleží, totiž o určitou míru jistoty, spočívající v jasných pravidlech.
Pokud tento návrh přijmeme, vezmeme jim naději do budoucna. Předložený návrh zákona situaci ve financování sociálních služeb ještě více zkomplikuje a zneprůhledňuje a vytváří ještě větší stav existenční nejistoty pro kraje, obce i nestátní neziskové organizace, které sociální služby poskytují. Proto dávám návrh na jeho zamítnutí.
Alena PáralováPoslankyně PSP ČR (ODS), stínová ministryně práce a sociálních záležitostí