Z vandru domů, hoši
Jana Dědečková
Bývalý prezident Václav Havel by mohl podpořit ODS v nadcházejících volbách. Bum! Toto vyjádření vyvolalo řadu diskusí na politické scéně. Diskutuje se Havlovo levičáctví, „sarajevo“ i Havlovy tolik známé polibky smrti. Ladislav Jakl šel dokonce tak daleko, že ve světle posledních událostí neváhal použít tvrzení, že „Z ODS je dnes velká Unie svobody“. Svůj text prošpikoval argumenty natolik dalo by se říci „pravdoláskovnými“, že začínám přemýšlet, zda jsem posledních 12 let nosila na očích šupiny a teze V.K. si vykládala zcela mylně, nebo zda dochází ke změně myšlení VK vlivem funkce, kterou zastává a díky níž se na scestí dostalo i mnoho jeho předchůdců.
Někdo tomu říká Lípa, někdo Dřevíč, někdo Pravdaláska. Všichni ale vědí, o koho jde. Kromě toho, že zcela jistě jde o volné zájmové vlivové seskupení, jde také o médii, veřejným životem i byznysem se prolínající ideové společenství. Nepotřebuje členské průkazy, spojuje je pohled na svět. Pohled, který společnost vidí jako hračku ve vlastních rukou a sebe jako nositele dobra.
Klidně bych mohla uvést ještě další: Impuls 99, Děkujeme odejděte, Televize věc veřejná atd. Tyto věty ovšem byly platné ještě tak v roce 2001, nikoli dnes. V té době se iniciátoři snažili zpochybňovat politickou politiku a svůj vliv uplatňovali právě jen díky svému vlivu ve veřejném životě a vlivem mediálním. To byl hlavní důvod, proč jsme odmítali nepolitickou politiku. Odmítali jsme, aby si samozvaná elita přisvojovala politický vliv bez voleného mandátu. Na sjezdu ČSSD jsme však z úst pana prezidenta slyšeli, že mu není milá „vláda Bursíků“. Jistě, Bursík a s ním potažmo vyznavači zelené politiky patří do okruhu V. Havla. Nemusíme je mít rádi, ale v duchu myšlenek Václava Klause, tito lidé tentokrát usilovali o mandát v regulérním volebním klání a dostali ho. Pokud Ladislav Jakl, který je známým vykladačem myšlenek V.K., nevidí rozdíl mezi situací v minulosti a dnes, a pokud i sám pan prezident pohrdavě hovoří o koaliční spolupráci ODS, KDU a SZ jako o „vládě Bursíků“, popírají oba vše co říkali v minulosti. V duchu tehdejší teze o posvátností voleného mandátu a jeho dnešního zpochybnění se naopak musím ptát, zda skutečně V.K. udělal vše pro to, aby pravicová scéna byla dostatečně silnou hrázi proti vzrůstajícímu levicovému nebezpečí, když po odchodu nespokojenců z ODS v roce 1997 zvolil taktiku „zadržování“ a spojil se s ČSSD.
Vytrhnout jednu větu z programových cílů US o změně stylu, tak jako to udělal L.J., byl sice dobrý klacek, který jsme s oblibou používali v době jejího vzniku (teď se nám vrací), ale všichni, kdo jsme byli v ODS od jejího založení víme, že spor v ODS doutnal pod povrchem už koncem prvního volebního období Klausovy vlády. Nejednalo se pouze o důraz na morálku a změnu stylu, ale především šlo o diskusi nad programovými prioritami od chvíle, kdy Klaus někdy počátkem r. 1996 neuváženě pronesl, že transformace je skončená a s heslem „Dokázali jsme, že dokážeme“ začal neslanou nemastnou a vychloubačnou volební kampaň, která odradila spoustu soudných voličů, kteří očekávali transformaci v řadě odvětví počínajíc bankami a konče deregulací nájemních bytů. Rozmělňování programových cílů v pozdější koalici s lidovci a ODA, neschopnost prosadit zásadní cíle programu, postupné odvrácení se veřejnosti od ODS vedly k frustraci ve straně i ve společnosti, a vyvrcholily „sarajevem“. Tehdy ovšem oblíbenou omluvou těchto programových ústupků bylo rčení V.K. , že politika je běh na dlouhou trať a umění možného. A také, že důležité je být ve vládě, neboť spoustu záležitostí ovlivňujících život občanů můžeme na exekutivní úrovni změnit i bez toho, abychom vítězili ve sněmovně, kde se v těsném poměru mezi opozicí a koalicí, vždy našel nějaký ten přeběhlík, nebo vzpurný poslanec. Proč dnes ten pokřik a zaklínaní se idejemi? Jen proto, že Topolánkovi to jde mnohem lépe?
Popřením všech ideových zásad a vrcholem pragmatického jednání potom byla opoziční smlouva. Mnoho členů ODS se s tímto krokem smířila jen z důvodů, že cílem měla být změna volebního zákona z poměrného na většinový. Poslanci tehdy zcela pragmaticky předřadili zájem o vlastní kapsu před ideovým směřováním strany. Jen si vzpomeňte na všechny ty pozitivní motivace v orgánech sněmovny, dozorčích radách, konsolidační agentuře, atd.
Jakkoli mohla být opoziční smlouva zpočátku vnímaná jako smlouva o stabilním politickém prostředí a dobře míněná lekce udělená nezralému voliči o většinovém volebním systému (vítěz bere vše), měla být vypovězená ve chvíli, kdy došlo k porušení smlouvy. Pokud tato chvíle nebyla dostatečně jasná v době televizní krize, potom rozhodně měla být zřetelná ve chvíli, kdy IPB obsadilo na pokyn Miloše Zemana komando a za bílého dne tato lapkovská vláda spáchala loupež století. Loupež za kterou ČSOB inkasuje dodnes, což je mimo jiné i tím největším důvodem krachu českých porcelánek. To jen krátce o zásadách a kořenech, které sice byly teoreticky dovedené do dokonalosti, ale v praxi se často míjely s cílem.
Politika z přesvědčení je krásná věc, stejně jako zásady a ideje, ale 100% prosaditelnost cílů je možná pouze v osvícené monarchií. Doufám, že alespoň tolik zdravého rozumu si současní obyvatelé Hradu uchovali, aby dokázali odfiltrovat fikci, k níž dochází pravděpodobně následkem jejich současného pobytu, od skutečností. Ke změně společenského zřízení prozatím opravdu, ale opravdu ještě nedošlo, takže se stále hraje s tím, co voliči nadělí.
Nedomnívám se, že má kritika V.K. je důsledkem jakékoli klausofóbie. Takovému tvrzení směrem k mé osobě by se asi každý vysmál. Přesto jsem i já musela dát najevo, že jsem mu v poslední době přestala rozumět, a že s ním v mnoha věcech nesouhlasím. Jestliže se L.Jakl ptá, proč kritika z řad ODS přichází až teď, je odpověď jednoduchá. Rozpaky s Klausovými názory byly v ODS už dříve (např. Gruzie), ale až po krajských volbách se V.K. začal otevřeně vymezovat vůči předsedovi ODS, čímž uvolnil hráz, která vlnu kritiky držela jen z úcty k zakladateli. Nedostatek respektu k současnému předsedovi ODS, který Klaus vyjevil dostatečně zřetelně, je nerespektováním názoru lidí, kteří si ho zvolili do svého čela. Není možné mu tleskat za popření něčeho, co on sám vštěpoval svým žákům do hlavy jako základ demokracie. ODS dnes není Klausova strana, ale své kořeny má ukotvené natolik pevně, že klidně může přijmout Havlův polibek. Ten polibek rozhodně nebude smrtící. To platí jen v případě prezidenta ve funkci. Natolik už mentalitu českých voličů znám. To jen Tatíček na Hradě musí být nadstranický.
Jak je to tedy s ODS? Mění se ve velkou US, nebo si jen v čele s Mirkem Topolánkem mnohem lépe než V.K. uvědomuje potřebu sjednotit všechny subjekty od středu do prava, protože čelit nebezpečí, které občanům hrozí z postkomunistické sociální demokracie ve spojení s komunisty je stále větší? Diskutující pod článkem mi mohou tisíckrát připomínat plivance v době televizní krize. Klidně je setřu a podám ruku, pokud to zabrání vládě Paroubka, Ratha, Filipa. V době, kdy Paroubek slibuje na všechny strany a hodlá své síly spojit i s marťany, rozhodně není čas dokazovat jeden druhému, kdo je větší pravičák. Z vandru domů, hoši. Nemusíme se objímat, ale tu kaši musíme vařit společně.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
