Už chybí jenom „rudolfinský projev“, můj prezidente

Jana Dědečková

Primárky do předčasných voleb, které má ODS před sebou v průběhu měsíce května, zahájil svérázně bývalý čestný předseda a současný prezident Václav Klaus. A protože tklivé loučení na prosincovém kongresu nesplnilo jeho očekávání (omdlévaly pouze dvě, či tři poslankyně), musel najít formu jak mobilizovat své siroty důrazněji. Našel. Po tajných schůzkách s odpůrci současného předsedy před kongresem (samozřejmě popíranými oběma stranami ), a jen tak mimochodem troušených náznacích (při každé příležitosti), přišla jasná výzva. Výzva k boji proti současnému vedení ODS v rámci primárek. A pokud se opět nezdaří, jasný signál k houfování pod prezidentská křídla (SSO). Odpověď na dopis adresovaný imaginárnímu řadovému členovi ODS je startovacím výstřelem ke květnovým kláním v ODS. Slova tiskového mluvčího, že „nejde tedy o otevřený dopis „všem členům ODS“, ale o dopis jednomu konkrétnímu adresátovi, jehož jméno nemá prezident právo zveřejňovat“ jsou sice výmluvná, ale málo přesvědčivá. „Jednomu konkrétnímu adresátovi“ mohl V.K. poslat dopis poštou.

Můj prezidente, ačkoli si Vás pravděpodobně nepřestanu vážit a navždy pro mě zůstanete prvním ideovým vůdcem české pravice, musím přiznat, že cítím hořkost z poznání, že i Vy máte své slabé lidské stránky, které Vás rozhodně nešlechtí a které jsou pro mě zklamáním. Přestože Vaše osobní antipatie k současnému předsedovi ODS byla veřejným tajemstvím, vždy jsem oceňovala, že politiku nepersonifikujete a úcta k demokratickým postupům je pro Vás alfou a omegou parlamentní demokracie. Dnes tomu tak není a já marně přemýšlím, kdy došlo k té změně. Také si však kladu otázku, zda jsme v minulosti ve vztahu k Vám něco podstatného nepřehlédli.

Byla jsem pyšná na to, že se nechováte jako bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman, který když už ČSSD nemůže ovládat, raději by ji viděl v troskách. Musím však konstatovat, že s postupem času se mu začínáte nebezpečně podobat. Vaše forma je sice mnohem kultivovanější, ale podstata je stejná. Neschopnost smířit se s faktem, že ODS žije bez Vás.

Byla jsem hrdá na to, že se během Vašeho prvního funkčního období nepotvrdily všechny ty prognózy o negativním vlivu na společnost. Byla jsem šťastná, že ODS zmobilizovala všechny síly a Vy jste prezidentem znovu. Ještě nedávám za pravdu všem těm sýčkům, kteří houkali do světa, že v druhém funkčním období, vzhledem k nemožnosti opětovně kandidovat, ztratíte zábrany a budete nesnesitelný. Začínám se ale zamýšlet nad Vaší morální integritou v souvislosti s Vaším zvolením, neboť k němu došlo i za pomocí Vámi tolik opovrhovaných přeběhlíků. To opovržení je na místě, ale odpovězte si poctivě na otázku: Byl bych schopen projevit ho tak zásadně i před volbou?

Byla jsem pochopitelně hrdá i na to, že držíte svůj prezidentský slib, že nebudete prezidentem aktivistickým. Vaše poslední kroky však jasně svědčí o tom, že aktivistickým prezidentem jste. Už chybí jenom „rudolfínský projev“, můj prezidente.

Jak vidíte, oslovuji Vás můj prezidente. Není to žádná familiárnost. Chci Vám jenom sdělit, že přestože se na Vás zlobím a jsem Vaším jednáním zklamaná, nevykřikuji do světa „není to můj prezident“. Jsem totiž stále ještě členkou té ODS, kterou jsem společně s Vámi a dalšími v roce 1991 zakládala. Tímto oslovením deklaruji, že ODS se nemění v žádnou pravdu-lásku, ani US. Myšlenky a hodnoty, na kterých byla ODS založena, budou v ODS vždy určovat směr. Je jen otázkou reálné politické situace v jaké míře tyto myšlenky může ODS převádět do praxe, nikoli fundamentálního posunu strany do leva.

Můj prezidente, přeji Vám krásné prožití svátku jara a lásky. Snažte se, prosím, zůstat tím, čím jste chtěl být a k čemu Vám ODS dopomohla tím, že doslova cedila krev. To znamená našim prezidentem. Předsedu ODS má. Nesnažte se být, prosím, obojím.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů