Opravdu natvrdo

Jana Dědečková

Pan poslanec Tlustý ve včerejším televizním vystoupení bránil své chování tím, že je jen volavkou v reportáži Janka Kroupy a pohoršoval se nad skutečností, že premiér Topolánek ho označil za iniciátora celé kauzy. Tlustý samozřejmě nemohl ani ve snu tušit, že na tuto zpravodajskou udičku, mistrně rozehranou „investigativcem“ Kroupou, se chytí jen mladý, nezkušený a ambiciózní poslanec Morava, jehož chování je naprosto neomluvitelné.Tlustý ve svém bratrovražedném boji jistě doufal, že chytí přinejmenším štiku. Ta však návnadu vyplivla a na háčku se houpe malá uslzená mřenka. V. Tlustý, obhajující své počínání v nedělní poledne na Primě, však nemohl tušit ani to, jak jeho hrdinnou roli pojme autor celé investigativní reportáže Janek Kroupa.

Reportáž, o níž se v posledních dnech tak náruživě psalo a jenž byla tématem všech nedělních diskusí, už nepřinesla nic, co bychom si dříve ve „spolupracujících médiích“ nepřečetli. Snad jen pohled na poslance Tlustého, kterak novinářům čte soukromé esemsky a vykecává se jako Palacký, polechtal bránici a vyvolal náhlou nevolnost. Už zbývá jen jediné. Aby Tlustý napsal knihu Jak jsem odhaloval špínu v ODS. Kurs tvůrčího psaní mu může zdarma poskytnout Pavel Verner, současný komentátor stále rudého Práva, bývalý mluvčí bývalého ministra zdravotnictví Davida a autor „betseleru“ David a Goliáška.


Nechuť z poslance Tlustého však nic nemění na podstatě celé aféry, a tou bezesporu jsou praktiky, které použil Jan Morava. Vždy jsem byla přesvědčená, že tyto praktiky patří pouze do arzenálu „hochů, kteří spolu mluví“, čímž mám na mysli všechny ty spratky stylizované do různých Grossů, Chmelíčků, Mrnků atd.. Spratků, o nichž jsem mnohokrát psala na tomto severu a jejichž praktiky jsem zažila na vlastní kůži v televizní krizi.

Ano, tehdy se rodila současná politická kultura. Kultura spratků. Ať už těch politických nebo novinářských.

Auto paní Valterové polité fekáliemi ze suchých záchodků, které používali v okupovaném velíně ČT, broušení štábu ČT kolem střední školy mé dcery a sbírání kompromitujících materiálů do té míry, že mě ředitel školy požádal abych ji stáhla z výuky než se situace uklidní, výhrůžné telefonáty, urážlivé esemesky, dopisy, emaily. Estébacké metody v té době bez zábran používala nejen média, ale i politici. A to i ti, kteří dnes zastávají vysoké funkce. Nezapomněla jsem na slušňáka Špidlu a na způsob jakým nutil Hodače k rezignaci, ani na vlastní zkušenost s autory investigativních reportáží. Nevědět, jak se dá výsledek upravit, sestříhat, podložit podprahovými sděleními, byla bych pohoršena, rozčarována, zbavena iluzi a asi bych při včerejší reportáži na Nově vynášela mnohem jednoznačnější soudy. Dnes si už připadám jako starý cynik, ke všem mediálním sdělením přistupuji velmi zdrženlivě a vždy si pokládám otázku Cui bono?

„Není to systémová záležitost, ale selhání jednotlivců“, ohradila se proti paušalizování B. Sobotky místopředsedkyně sněmovny Němcová v Nedělní partii na Primě. Stále ještě chci věřit tomu, že se podobné praktiky nestaly v ODS normou, ačkoli by mou víru mnohem více podpořilo, kdyby premiérův poradce Dalík a předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř aktivity poslance Moravy v reportáži odmítli mnohem důrazněji než učinili.

„Není to věc celé koaliční vlády, ale jedné její vládní strany“ odpověděla Němcová na otázku moderátora Šimůnka, jak reagovat na výzvy ČSSD k odstoupení premiéra Topolánka. Ale není to jen věc ODS, dodávám já. Ten problém je mnohem širší a důvodů, proč politika znechucuje stále více lidí je mnoho. Vinu na tom nesou rovnou měrou politi i média.Poslanec Morava a poslanec Tlustý jsou jen dalším kamínkem do celkové mozaiky.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů