Odposlechy dvojjazyčně
Zdeněk Prosek
02.10.2006, MF DNES
Páteční celodenní debata v poslanecké sněmovně jako kdyby byla vedena dvěma jazyky, které přitom nejsou ani trochu příbuzné.
Levice vedla řeč o tom, kdo co a jak veřejně říká. Měla na mysli vystoupení členů vlády na tiskových konferencích a požadovala vysvětlení jejich slov a vyvození patřičných důsledků. Pravice se zabývala především tím kdy, koho, kde a proč policie fakticky odposlouchává. Vedla řeč o tom, co se podle oficiálního policejního sdělení tajně děje a požadovala vyvodit z toho patřičné důsledky. Na jedné straně se rozebíraly citace z médií a vážila se vyřčená slova, na straně druhé se vypočítávala fakta o způsobu a množství odposlechů a vážil se jejich význam a dopad.
Levice nejčastěji skloňovala výrazy "hra" a "trapná komedie", zprava zazněly výrazy "obludné rozměry odposlouchávání", nebo "nevídaný zásah do soukromí".
Nakonec si levice odhlasovala, že ona má pravdu a vyzvala oponenty k odstoupení kvůli tomu, co řekli. K tomu, co se děje, se sněmovna neusnesla. Nic se tedy neděje. Dalo by se říct, že to byla komedie, kdyby to nebylo tak vážné. Kdyby skutečně nešlo o naši svobodu, naše bezpečí, naši příslušnost k demokratickému západu.
Důvod, proč každá strana mluví jiným jazykem je přitom zřejmý. Levice tradičně důvěřuje silnému a spravedlivému státu, který vytváří, pravice je ke státní mašinérii, kterou omezuje, naopak obezřetná a skeptická. Levice zdůrazňuje kolektivní práva a rozšiřuje prostor veřejného, zatímco pravice staví na individuální svobodě a odpovědnosti a hájí prostor soukromého. Levice je pokrokově optimistická, zatímco pravice konzervativně pochybuje. Vlevo v knihovně se nachází Felix Dzeržinskij, vpravo pak George Orwell. Dvě různé abecedy, dva různé jazyky, dva různé pohledy na svět kolem nás.
V pátek mělo na balkoně sněmovny, kam mohou hosté, sedět víc začínajících studentů politologie a s nimi co nejvíce voličů.
Zdeněk Prosek
poslanec PSP (ODS)