Časopis Laissez Faire přeje Lichtenštejnsku hodně sil ve sporu s německou vládou
Petr Mach
Laissez Faire 2/2008
Německá vláda zaplatila z peněz daňových poplatníků 4,2 miliony euro (110 milionů korun) informátorovi tajné služby BND, který ukradl v roce 2002 seznam klientů lichtenštejnské banky LGT Treuhand. Na základě ukradených bankovních dat začala vláda kancléřky Angely Merkelové stíhat své občany, kteří v lichtenštejnské bance měli investice v nadačních fondech založených podle lichtenštejnského práva. Prvním zatčeným byl 14. února 2008 šéf Deutche Post pan Klaus Zumwinkel. Obvinění: investice do lichtenštejnského nadačního fondu s cílem vyhnout se německým daním z úroků z bankovních vkladů.
Lichtenštejnsko, které není členem Evropské unie a které uvaluje jen minimální daně, bývalo vždy cílovou destinací pro úspory mnoha německých občanů, kterým vláda zdaňuje úroky sazbou až 42%. Od roku 2006 se Lichtenštejnsko na nátlak EU zavázalo zdaňovat vklady občanů zemí EU v lichtenštejnských bankách srážkovou daní ve výši 15% (35% od roku 2011, viz LF 10/2004) a výnos odesílat vládě země, jíž je vkladatel občanem. Výměnou za to prodloužila Evropská unie Lichtenštejnsku dohodu o volném obchodu.
Mnoho německých občanů následně transformovalo své vklady v lichtenštejnských bankách, do tzv. nadačních fondů. Nadační fondy představují bankovní inovaci, která umožňuje nepodléhat pravidlům pro odvádění srážkové daně zpět nenasytné německé vládě. Jako aktiva právnických osob nepodléhají výnosy nadačních fondů v Lichtenštejnsku srážkové dani vynucené Evropskou unií. Minimální vklad do nadačního fondu podle lichtenštejnského práva činí 30 tisíc švýcarských franků a prostředky se obvykle využívají na hrazení školného pro děti, na penze a mnoho dalších účelů.
Vzdá se Lichtenštejnsko?
Zatímco německé právo staví daňový únik trestní sazbou prakticky na roveň vraždy, v Lichtenštejnsku daňový únik není trestný čin. Zatímco německá vláda ocenila krádež dat částkou 4,2 miliony euro, v Lichtenštejnsku je krádež trestný čin. Zloděj dat, informátor německé vlády, je v Lichtenštejnsku stíhán pro trestný čin krádeže.
Akce německé tajné služby poškodila Lichtenštejnsko jakož i akcionáře banky, kterým je lichtenštejnský kníže. Lichtenštejnsko se ale nehodlá německému tlaku podvolit. Plánuje žalovat Německo u mezinárodních arbitrážních soudů. Na mimořádném zasedání lichtenštejnského parlamentu 21. února 2008 princ Alois uvedl: "Zvláště nyní v době, kdy ostatní státy stále více útočí na soukromí vlastních občanů – a neváhají dokonce platit miliony za kradené údaje – je potřeba ještě více chránit soukromí občanů."
Lichtenštejnsko se nevzdá. Nejenže má v úmyslu posílit ochranu klientů bank, ale chystá k nelibosti německé vlády zásadní reformu daně z příjmu fyzických osob. Již dříve princ Alois podpořil zavedení rovné daně v Lichtenštejnsku. Rovnou daň podporuje i Aloisův otec kníže Hans-Adam II. von und zu Liechtenstein, který v rozhovoru pro deník Liechtensteiner Vaterland 14.2.2006 uvedl: "Rovná daň představuje zjednodušení daní a zvýšení daňové spravedlnosti, které lze jedině uvítat".
Lichtenštejnsku lze popřát hodně sil a vytrvalosti v nesnadném boji s velkým státem, který útočí na jeho suverenitu.
________________________________________________________________
Dokument: Prohlášení jeho výsosti prince Aloise Lichtenštejnského na tiskové konferenci 19. 2. 2008.
Lichtenštejnsko požaduje, aby bylo respektováno jako suverénní stát
V souvislosti s vyšetřováním německých daňových úřadů byla publikováno řada kritických komentářů týkajících se Lichtenštejnského knížectví a banky LGT. Na základě vyhodnocení informací z Německa a na základě našeho vlastního šetření, bych rád prohlásil následující:
Rozhodně odmítáme metody používané německou vládou a jejími úřady. Jsou-li zprávy v médiích pravdivé, pak německý ministr financí a další veřejní činitelé zaplatili několik milionů eur osobě obviněné ze zločinu výměnou za ukradená data. Jak za chvíli vysvětlí místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Dr. Klaus Tschütscher, takové metody by v Lichtenštejnsku byly naprosto nemyslitelné a nezákonné. V Lichtenštejnsku není možné, aby fiskální zájmy přebily principy právního státu.
Lichtenštejnsko staví svoji státní filosofii na důvěře, jíž chová vůči svým občanům. V lichtenštejnské ústavě má ochrana soukromí vysokou hodnotu. Jedním z aspektů této ochrany je bankovní tajemství. V zásadě předpokládáme, že občané dodržují platné zákony. Tato elementární důvěra v občany se vždy v minulosti ukázala na místě. Tuto důvěru chováme v zásadě i vůči našim zahraničním klientům. Současně jsme v Lichtenštejnsku přijali v uplynulých letech řadu opatření odpovídajících mezinárodním standardům, aby Lichtenštejnsko bylo i nadále solidním finančním centrem.
• Posílili jsme policii, Úřad státního zástupce a soudy o mezinárodně uznávané specialisty
• Zřídili jsme Komisi pro finanční trh
• Zřídili jsme Odbor pro finanční zpravodajství (Financial Intelligence Unit), a to dříve než Německo a naše nová instituce dokonce působila v roli patrona při zřizování obdobné instituce v Německu
• Jako člen Evropského hospodářského prostoru jsme převzali regulační standardy Evropské unie
• Od roku 2007 poskytujeme vzájemnou právní pomoc v případě podvodů týkajících se daně s přidané hodnoty
• Naše jednání před podpisem Evropskou unií iniciované Dohody proti podvodům bylo po celou dobu velmi konstruktivní
Nemůžeme ovšem a rozhodně nebudeme budovat přeregulovaný kontrolní systém. Špiclování občanů je v Lichtenštejnsku nemyslitelné, a natož za hranicemi země. Dovolte, abych citoval německého ministra financí: "Primárním problémem nejsou příležitosti v Lichtenštejnsku. Problémem jsou kriminální choutky k únikům u německých daňových poplatníků." Toto hodnocení sdílíme.
Jsme rovněž zklamáni tím, že německá vláda zjevně zahájila rozsáhlou mediální kampaň proti Lichtenštejnsku přesně ve chvíli, kdy se nacházíme v závěrečné fázi jednání Dohody proti podvodům s Evropskou unií. Německá vláda zřejmě stále nepochopila jak jednat se zeměmi, které mají přímou demokracii. I dobrý výsledek vyjednávání bude nyní mnohem složitější v Lichtenštejnsku prosadit.
V souvislosti s výše popsanými metodami si klademe následující otázky:
1. Může stát porušit zákony jiného spřáteleného státu a pravděpodobně i své vlastní zákony pro to, aby získal bankovní data?
2. Může stát veřejně obvinit své občany a ničit jejich pověst před tím, než je podezření potvrzeno nezávislým soudem?
3. Od kdy mají němečtí občané zakázáno vkládat své prostředky do nadačních fondů? Žádný takový zákaz v německém právním řádu neexistuje.
4. My jsme malá země závislá na přátelských sousedských vztazích. Současně jsme ale suverénní stát a – jak doufáme – nežijeme v době, kdy právo netvoří mezinárodní dohody a právo, nýbrž moc silnějšího. Německo by rádo znovu hrálo vůdčí roli v Evropě, která zastává základní principy demokratického právního státu. Jsou opravdu metody uplatňované vůči jednomu z nejmenších států Evropy kompatibilní se základními principy demokratického právního státu?
Navzdory nebo možná právě kvůli sporným metodám používaným v Německu zažije pravděpodobně Lichtenštejnsko a LGT Bank vlnu solidarity.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že Německo sotva dokáže vyřešit problém, který má se svými daňovými poplatníky, jednoduše tím, že zaútočí na Lichtenštejnsko. Jak včera uvedla německá média, podle nedávné mezinárodní studie je německý daňový systém nejhorší na světě – lepší má i Haiti. Německo by udělalo lépe, kdyby své daňové příjmy použilo na zlepšení vlastního daňového systému než k nakoupení ukradených dat, jejichž legální použití coby důkazu je pochybné. Jak ukázala další studie, čím je stát demokratičtější a přátelštější vůči svým občanům, tím méně má problémů se svými daňovými poplatníky.
Jako hlava státu Lichtenštejnského knížectví jsem hluboce znepokojen nedávným vývojem. Zvážíme další právní kroky s cílem chránit práva našich občanů, jakož i práva investorů z ostatních zemí, kteří nám důvěřují, před vyšetřovacími metodami, které jsou v Lichtenštejnsku nezákonné. O dalších krocích vás budeme v nejbližších dnech informovat.
Zdroj: www.fuerstenhaus.li, překlad pm