Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Zachránci planety a filozofie hladu

Ladislav Tajovský

Jedním z pilířů fungování naší společnosti musí bezesporu být vytrvalé a zřejmě i plánované zapomínání. Možná si díky němu udržujeme duševní rovnováhu.

Stejně jako rádi ztrácíme paměť, tak se s buldočí zatvrzelostí většinově shodujeme na tom, že tzv. veřejné blaho, veřejné statky či veřejný zájem musí být nadřazeny těm individuálním či skupinovým. Hitem posledních let je budování všeobecného povědomí o tom, že se nově objevují "veřejné statky globálního charakteru", jakési planetární zájmy, při jejichž naplňování či ochraně je nutné spolupracovat na mezinárodní úrovni. Je to přece naše společná planeta a jen šílenec by si chtěl podřezávat větev, na níž právě sedí.

Pokud by si někdo dal - zcela zbytečnou - práci s tím, že by opakovaně srovnával témata, jimž se mocní tohoto světa věnují ve veřejných debatách a zároveň vedle sebe položil přijatá opatření a jejich měřitelné a skutečné výsledky, docházel by s železnou pravidelností k fascinujícím závěrům. Jako třeba tento.

Vzpomene si čtenář, kdy naposledy četl - třeba na stránkách tohoto listu - plamenný článek bijící na poplach před nevratnou zkázou všehomíra, jestliže nebude okamžitě úředně nařízeno přimíchávání biopaliv do "tradičních" pohonných hmot? Není to tak dávno, kdy jsme byli neustále masírování ze strany všemožných spasitelů, že biopaliva sice ještě nejsou úplná záchrana, ale bez obrácení trendu už nám nebude pomoci. Musíme konat tady a teď.

Biopaliva se tedy přimíchávají, skvělé. Většina z nás by to bez nich nějak vydržela, ale děláme to pro naše děti, že. Je to drahé, ale když to pomůže životnímu prostředí, proč ne. Máme splněno, můžeme se vrhnout dál. To, co necitlivý trh nebyl schopen vyřešit během desítiletí, zvládlo několik nařízení a prováděcích vyhlášek.

Který z propagátorů tohoto bohulibého opatření se k němu nyní hlásí a bije se v prsa jako zachránce společné budoucnosti? Stačí otevřít libovolné noviny kdekoliv na světě a zjistíme, že hrdinní bojovníci tuto frontu v tichosti opustili. Takticky mlčí a pozorně hledají nová témata, kde by mohli začít napravovat a zachraňovat s čistým stolem.

A jaké jsou reálné výsledky? Biopaliva jsou dnes sirotkem, k němuž se dobrovolně nikdo nehlásí. Jejich přínos k ochraně ovzduší už není ani sporný a podle všeho naopak přinášejí za víc peněz víc znečištění.

Můžeme zde navíc sledovat exemplární ukázku platnosti zákona nezamýšleného účinku. Po celém světě dramaticky stoupají ceny potravin, přičemž nařízení ohledně využití biopaliv jsou - přímo či nepřímo - minimálně jedním z nejdůležitějších faktorů tohoto pohybu. Stovky milionů lidí v nejchudších částech světa jsou nečekaně vystaveny hrozbě hladu, aniž by k tomu přispívaly přírodní katastrofy v podobě sucha (snad s výjimkou Austrálie), záplav, kobylek atd.

Brazilské pralesy nikdy v historii nemizely rychleji než v posledních měsících (to jsou tvrdá data), protože strmě stoupla výkupní cena sóji. Hledají se tam totiž nové produkční oblasti - na těch dosavadních se v USA a jinde pěstuje kukuřice a další plodiny, kterými uvědomělý, vyspělý svět vynuceně "krmí" svá auta, aby zabránil globálnímu oteplování. Napadne někoho, že to, čím se u nás draze a zbytečně napájejí automobily, chybí takřka ze dne na den rodičům v chudém světě, aby udrželi při životě své hladové děti?

Zapomíná se, že životní prostředí je totéž co "prostředí k životu". Kolika lidem na světě toto opatření prospělo, tj. zlepšilo jejich každodenní život, a kolika naopak uškodilo? Jistě, ve srovnání s perspektivou globální záchrany civilizace je nějaké zdvojnásobení ceny rýže detail. Ale vykládejte to kručícímu žaludku a prázdné misce na jídlo. Jde o frustrující kombinaci bohorovnosti a sebestředného cynismu.

Životní prostředí se stalo ukázkovým "veřejným statkem" se vším, co to znamená. Že má nadnárodní, globální charakter, je na něm vůbec to nejhorší. Nikdo nemá přímou zodpovědnost za přijatá rozhodnutí, stačí chvíli vydržet, na chvíli se stáhnout a spolehnout se na globální ztrátu paměti. A za nějaký ten pátek přijít s novým hitem, např. speciálními úspornými biokotli. Máme tady individuální zisky - v podobě hlasů ve volbách - institucionalizovaných zachránců přírody a nulovou osobní zodpovědnost za přijímaná rozhodnutí. Mohlo by se tomu nově říkat "globální pastvina"; princip tohoto jevu je už po staletí tentýž.

Hybridní lexusy ve vozovém parku zelených ministrů jsou pak jen nehorázným výsměchem ze strany těch, kteří už ani nemusí přiznat, že se prostě spletli. Jejich hlad to není. Bylo by zajímavé vědět, jestli mají aspoň špatné svědomí.

Lidové noviny 22.4.2008



Ladislav Tajovský
katedra hospodářských a sociálních dějin VŠE
 
  Přístupy: 5800 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA