Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Nebýt srpna, byl by prosinec

Karel Pacner

MF Dnes 26.8.2008

Zastávám názor, který může znít paličsky. Domnívám se totiž, že kdyby se invaze vojsk Varšavské smlouvy neuskutečnila v srpnu 1968 bez pozvání oficiálních československých míst, pozvali by je sami vedoucí činitelé KSČ k Vánocům nebo o něco později.

Odstranění cenzury během roku 1968 přineslo svobodnou výměnu názorů a otevřelo explozi diskusí na všechna dosud zakázaná témata, o bolestech, které lidi dvacet let trápily. Hovořilo se o politických procesech, o nedůsledných rehabilitacích, o zločinech Státní bezpečnosti, o špatné práci národních výborů, ministerstev, stranických výborů a mnoha nekompetentních ředitelů podniků, o svobodných výjezdech do zahraničí, o nedostatkovém zboží a nízké životní úrovni. Obnovovaly se organizace zakázané komunisty po únorovém puči - jako Junák a Sokol - sociální demokracie chtěla vstát z mrtvých, vznikl Klub angažovaných nestraníků (KAN) i organizace bývalých politických vězňů K 231...

Komunistická strana byla stále víc zatlačována do defenzivy. Hledala obrysy „socialismu s lidskou tváří“, ale sama nevěděla, co všechno má pod tento termín zahrnout. Rozluštit to měl zářijový sjezd KSČ, který by současně vymetl garnituru odpovědnou za největší zločiny a chyby minulých let. Nicméně mezi komunistickými reformátory byli rovněž lidé, kteří organizovali únorový puč, ale později s hrůzou zjistili, že československou cestu k socialismu Stalin zakázal.

Rudí ztrácejí moc Sjezd měl vymezit určité hranice, ve kterých by se měla společnost pohybovat. Avšak vedoucí komunističtí činitelé si neuvědomovali, že většina lidí nechce pouze demokratizaci, o níž se oficiálně mluvilo, ale skutečnou demokracii. To by znamenalo, že nekomunisté začnou požadovat podíl na moci. Sociální demokracie by se ustavila, i kdyby s tím ÚV KSČ nesouhlasil. Rovněž by se vedle KAN a K 231 mohly rodit další organizace a politické strany, které by přicházely s novými a novými požadavky. Mezitím by se združstevnění rolníci a živnostníci hlásili o své zabavené majetky, s nimiž chtěli sami hospodařit a podnikat.

Celý tento proces by vyústil v rozhodný požadavek na předčasné a svobodné volby, nejlépe za účasti nestranných pozorovatelů OSN, a na zrušení vedoucí úlohy KSČ zakotvené v ústavě. Teprve v téhle chvíli by většina reformátorů procitla - vždyť by je čekala porážka a přišli by o moc a privilegia.

A to by komunistické vedení stěží připustilo - cítilo by to jako začátek návratu ke kapitalismu. Nakonec by muselo samo požádat o „bratrskou pomoc“ v Moskvě - ať už by ten dopis podepsal Alexander Dubček, nebo jeho konzervativnější nástupce. Komunisté by nemohli překročit svůj stín - bolševické náboženství je svazovalo.

Kdy by tahle chvíle nastala? Asi brzy. Od jara do srpna se celý proces den ode dne urychloval a po zářijovém sjezdu by jistě nabral nové obrátky. Možná, že by cizí vojska dostala pozvání už k Vánocům, možná o několik měsíců později.

Západ by tahle intervence nevzrušovala. Považoval by ji za „úklid na domácím dvorečku“ - stejně jako vnímal srpnovou okupaci. Západoevropské vlády by byly šťastné, že pokus o „socialismus s lidskou tváří“ ztroskotal. Kdyby se totiž povedl, mohl by inspirovat levici v jejich zemích, aby se snažila nastolit obdobný model státního zřízení. Patrně by na to neměla dost sil, ale rozhodně by to jitřilo levicový tisk, socialistické a komunistické řečníky i studenty v ulicích.

Dvacet let prázdna Byl tedy pokus československých reformátorů zbytečný? Ne, nebyl. Ukázal v praxi, že socialismus se reformovat nedá. Po maďarském povstání v roce 1956 byl nejvážnějším kamínkem, který podemílal nedemokratický komunistický režim. Inspiroval vznik disidentského hnutí ve všech zemích východního bloku.

Rovněž připomněl, že k jakýmkoliv změnám nebyly zahraničněpolitické podmínky. Existovaly neprolomitelné hranice mezi Východem a Západem. Ty rozbořili teprve americký prezident Ronald Reagan a sovětský vůdce Michail Gorbačov.

Reagan ukončil politiku tolerance komunistického systému a zahájil politiku směřující k jeho zničení.

A Gorbačov chtěl zbídačenou zemi zachránit hospodářskými a politickými reformami. Neuvědomil si však československou zkušenost z osmašedesátého, takže se sovětský „kolos na hliněných nohou“, trápený vnitřními potížemi, při prvním nárazu snadno rozpadl.

Srpen 1968 tedy předznamenal listopad 1989 i rozpad Sovětského svazu. Škoda jen, že ta eroze trvala tak dlouho.



Karel Pacner
Ing. Karel PACNER
novinář, spisovatel
 
  Přístupy: 34098 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA