K výročí událostí v ústecké Matiční ulici

Pavel Sušický

Ve své době šlo o skoro revoluční počin místní samosprávy, která se rozhodla, po předchozích marných pokusech o nápravu stavu v této lokalitě, radikálně reagovat. Cílem rozhodně nebyla diskriminace, ani represe namířená vůči konkrétnímu etniku. Primární snahou byla ochrana normálních občanů, kteří dodržují běžná pravidla občanského soužití, chodí do práce, platí své závazky a nevyvolávají konflikty. Cílem bylo ochránit tuto majoritní skupinu před minoritou, která přesně tyto vyjmenované aspekty nedodržovala.

Úplně stejně jsou motivovány i nynější akce dalších radnic a magistrátů nejenom na severu Čech. A ejhle, vnímáme je většinou jako celkem běžná a nezbytná opatření. Ať jde o pilotní projekty k zamezení zneužívání sociálních dávek, radikální exekuce neplatičů v Chomutově, anebo třeba projekt nulové tolerance v Litvínově Janově.

Tehdy i nyní se neustále ozývaly a ozývají protestní hlasy různých, většinou samozvaných ochránců lidských práv. Pseudohumanisté, věční kverulanti a především lidé, kteří na sebe nikdy ničím upozornit neuměli, našli v tomto tématu vděčnou živnou půdu pro své výlevy. Upřímně přiznejme, že na nic jiného, než právě na ony srdceryvné výlevy a výkřiky, se tato část zpravidla levicově orientovaných "intelektuálů" nezmohla. Debaty, dohady, ideály, drahé pseudoprojekty, výčitky, zjednodušování, osobní neznalost konkrétní problematiky a ve finále agresivita. Tak se dá popsat osa jejich působení v dané oblasti. Jediné, co po jejich působení v tomto oboru nikdy nezbylo, to je jakýkoli konkrétní pozitivní výsledek.

Konkrétní a lehce vyčíslitelné výsledky naopak zůstávají za těmi primátory a starosty, kteří se nebáli radikálních řešení a když to s nepřizpůsobivými nešlo po dobrém, musí to jít po zlém. Situace v Matiční ulici dnes rozhodně není tak tragická, jako byla před těmi deseti roky. Stav občanského soužití v Janově se po roce také postupně zlepšuje a exekuce peněz i movitých věcí u dlužníků v Chomutově taky přinášejí své výsledky. Je totiž zcela logické, že rázné řešení problému ze strany municipality bylo poslední možnou odpovědí na stav, kdy se problematiky, kterou se běžnými exekutivními postupy dosud řešit nedařilo, chopila jiná, samozvaná skupina, tentokrát radikálních extrémistů. A ti jsou ještě o něco nebezpečnější, než pseudohumanisté, protože rovnou sahají po nožích, kamenech a jiných zbraních a nabízejí podle vzorů známých z historie rovnou konečné řešení.

Je nutné předem odsoudit všechna škatulkování, anebo hodnocení lidí podle barvy kůže. Když však připočteme fakt, že největšími škůdci Rómů z Matiční, hlavními viníky jejich tíživé finanční a sociální situace, byli zase jen členové jejich etnika, kteří nejen v Matiční provozovali lichvu, dostáváme se zase o kus dál.

Dobrá, nebude to jistě závěrem znít populárně, ale nic jiného vyslovit nelze: Není rasismem ani diskriminací, pokud je perzekuován někdo, kdo primárně nedodržuje pravidla hry a odmítá se zařadit do společnosti soustavným porušováním těch nejběžnějších zvyklostí. Zbabělé, pokrytecké a v posledku rasistické je naopak vyžadovat nesystémové úlevy pro ty, kdo parazitují na společnosti a za poskytované sociální výhody odmítají odvést jakoukoli protihodnotu.