Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Pocta Rio Preisnerovi

REVUE POLITIKA

Germanista, politolog, filozof, básník, milovník divadla, ale také přítel a osobitý inspirátor oslavil své osmdesáté narozeniny. Redakce Literární a kulturní revue Proglas při této příležitosti oslovila několik jeho nejbližších přátel a obdivovatelů, abychom společně vzdali hold poněkud opomíjené velké postavě nejen českého vědeckého a kulturní světa.



Narodil se 13. listopadu 1925 v úřednické rodině žijící na území tehdejší Podkarpatské Rusi v Mukačevu. Roku 1939 se rodina musela vrátit do Čech a tehdy čtrnáctiletý Rio pokra­čoval v gymnazijních studiích na pražském Smíchově, kde jej učili např. V. Jirát, J. Kostohryz a J. Š. Kvapil. Po maturitě (1944) pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945-1950 studoval na FF UK germanistiku a an­glistiku, na téže fakultě obhájil v roce 1950 doktorský titul prací Mladý Werfel a následně krátce působil jako pomocná vědecká síla. V létech 1951-1954 vykonával vojenskou služ­bu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem něm­činy v Jazykové škole v Praze a od roku 1965 překladatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval přes Rakousko a SRN do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University. Zde se prací Johann Nepo­muk Nestroy. Der Schöpfer der tragischen Posse habilitoval a od 1973 působil jako řádný profesor. Roku 1992 odešel do důchodu. Trvale žije v USA.

Práce Rio Presnera je velmi obsáhlá. V roce 1947 debuto­val svými překlady a dále přispíval zejména do časopisů. Do literatury Rio Preisner vstoupil počátkem 60. let jako germa-nista-překladatel a teatrolog, jehož zájem se soustředil na J. N. Nestroye. V monografii vykládající tohoto rakouského dramatika jako příznačný jev počínající krize evropského hodnotového systému však výrazně překročil hranice diva­delní vědy směrem k filozoficko-historickým analýzám doby a společnosti. Orientace na filozofii, politické dějiny i teolo­gii se posléze stala pro jeho činnost určující. Východiskem Preisnerových úvah je přesvědčení o hluboké axiologické krizi západní civilizace, jež se v 19. a 20. století odklonila od přirozeného Bohem daného řádu. Preisner z pozice kon­zervativce a katolíka srovnává židovsko-křesťanské základy západní civilizace s různými dějinnými projekty a dospívá k jednoznačnému závěru: krize západní civilizace má jediný kořen - ztrátu víry v základní křesťanské hodnoty. V práci Americana (1, 2) zkoumá myšlenkový a historický vývoj moderní Evropy a Ameriky a vnímá jej jako stálé odmítání metafyzicko-transcendentních entit ve jménu dialektické negace, jíž je podle něj charakterizován vývoj od Kanta přes Hegela k Marxovi a Nietzschemu. Ve svých úvahách Preisner podrobně analyzoval vídeňskou školu liberalismu (F. A. von Hayek, L. von Mises), politickou filozofii L. Strausse i po­válečnou situaci amerického konzervatismu v kontrastu s úpadkem praktické politiky (W. Wilson, F. D. Roosevelt, vietnamské trauma). Mimořádnou pozornost věnoval vztahu mezi křesťanstvím a kapitalismem, zejména úsilí o překonání přirozených nerovností demokratické společnosti cestou levi­cového utopismu, jenž zasáhl i křesťanské myšlení (integrální humanismus J. Maritaina, personalismus E. Moruriera, úva­hy amerického trapistického mnicha T. Mertona apod.). V tri­logii Kritika totalitarismu, Česká existence, Až na konec Česka analyzoval aspekty komunistické totality a její konkretizace v české společnosti 20. století. V těchto souvislostech uvažuje o smyslu českých dějin a kriticky hodnotí jejich masarykov-sko-protestantskou interpretaci. Odmítá i avantgardní mo­dernu, v níž vidí předstupeň levicového totalitarismu a jeden z příznaků krize ve vztahu moderního člověka ke skutečnosti. Doplňkem trilogie je esej Kultura bez konce, v níž polemizuje s knihou V. Černého O povaze naší kultury.

Svým filozofickým premisám zůstává Preisner věrný také v básnické tvorbě, v níž se představuje jako „poeta doctus“, píšící volným, silně prozaizovaným veršem, zcela podříze­ným reflexi. V jeho poezii mají převahu tóny apokalyptické expresivity, s níž evokuje obraz světa na „útěku před Bo-hem“. Základním výrazem lyrického subjektu je etická ne­smiřitelnost křesťanova; z ní vyrůstají básníkovy soudy nad realitou i antiiluzivní pohled na český vývoj po roce 1989 (Visuté mosty, Praha za časů plujících ker).

Kromě časopisecky publikovaných překladů poezie Preisner přetlumočil (a často také erudovanými komentáři-eseji dopro­vodil) řadu umělecky náročných německých prozaických děl (H. Hesse, Jean Paul, H. J. Ch. Grimmelshausen aj.), český lite­rární kontext také obohatil objevnými překlady H. Brocha.

28. října 2000 byl Rio Preisner z rukou tehdejšího prezi­denta Václava Havla vyznamenán Medailí za zásluhy o Čes­kou republiku.

Text vychází z hesla Rio Preisner ve Sborníku československých spisovatelů od roku 1945, díl 2., Praha 1998, autor Jaroslav Med. Redakčně kráceno a upraveno.



REVUE POLITIKA
 
  Přístupy: 7226 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA