Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Vítězství Hamásu v palestinských parlamentních volbách

Josef Mlejnek


Guy Milliere



Vítězství Hamásu v palestinských parlamentních volbách bylo ve Francii, Izraeli a v řadě dalších zemí přijato jako špatná zpráva vyvolávající šok. Pokud jde o mne, vidím výsledek naopak jako zprávu docela dobrou a chápu ho jako logické vyústění dlouhodobého procesu.

Proč jako docela dobrou zprávu? Znamená konec dvojího „diskursu“ arafatovského střihu, konec prolhaných smířlivých řeči v angličtině před kamerami celého světa paralelně provázených nenávistnými válečnickými výroky v arabském jazyce. Palestinskou vládu už neřídí starý unavený terorista usmívající se nad důvěřivostí užitečných západních idiotů, nevede ji už ani nástupce starého unaveného teroristy, negacionista (popěrač šoa) v dobře padnoucím obleku - Mahmúd Abbás. Nikoli, dnes mají v rukou moc lidé, kteří jsou velice upřímně až do morku kostí prosyceni nenávistí a fanatismem a kteří se nijak nesnaží skrývat touhu po prolévání krve, po vraždění a šíření smrti.

Situace Izraele nebude nijak horší než předtím: Izrael nepřestal být v obklíčení skupinami s vražednými záměry a praktikami - v důsledku toho také nijak neslevil ze své povinnosti se neústupně a obezřele bránit.

Evropští diplomaté budou mít naopak velké obtíže, budou-li chtít mluvit o „urychlení mírového procesu“ a o nutnosti pro Izrael činit ústupky.

Líčit vedoucí představitele Hamásu jako lidi otevřené a velkorysé je pokušení, kterému někteří podlehnou, ale to nejmenší, co lze v tuto chvíli říci, že nadále něco podobného půjde jen s velkými obtížemi.

Pokud jde o Bushovu vládu, bude moci prohlásit, že Palestince přitlačila ke zdi a že se všichni mohou přesvědčit, s jakým výsledkem.

Nikdy jsem nevěřil, že se z palestinské samosprávy vyvine palestinský stát, neboť v dějinách jsme dosud nezaznamenali, že by ohavní a zkorumpovaní teroristé založili stát schopný života. Dnešní situace je více než kdykoli předtím na hony vzdálena vytvoření jakéhokoli „palestinského státu“.

Hovořil jsem také o dlouhém procesu. Zapomíná se na to, ale arabské války proti Izraeli byly až do roku 1967 vedeny s cílem zničit Izrael, nikoli ve jménu „Palestinců“. Až po porážce v roce 1967 arabský svět ve spolupráci s KGB vynalezl boj za „národní osvobození“ a s ním související lid. OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) chtěla vytvořit první „palestinský stát“ při pokusu svrhnout v Jordánsku krále Husajna v roce 1970, ale nakonec byla v „černém září“ poražena. Poté obsadila jižní Libanon, který změnila na jakýsi zpola „palestinský stát“ a zatáhla celý Libanon do občanské války, odkud ji vypudil Izrael. Po létech strávených v tuniském exilu se OOP vrátila do regionu s procesem z Oslo, který jí nakonec umožnil zařídit si vlastní teroristickou minidiktuturku.

Leninistické způsoby vyšly z módy po rozpadu sovětského impéria v roce 1991, diktatura a její šéfové se pozvolna přesunuli pod islamistický referát. „Palestinský“ rozhlas, televize i tisk a „palestinské“ školní učebnice jsou už řadu let zcela prosáklé výroky a slovy, které vzešly z dílny radikálního islámu.

Vnořte nějakou populaci do podobného kulturního vývaru, odsuďte ji ke hmotné bídě tím, že budete soustavně zpronevěřovat fondy poskytované mezinárodní pomocí, dodejte několik „pomocí charitativních“, provázených dodatečnou silnou vrstvou fanatismu. A máte celou současnou situaci přímo před očima.

Dále se všechno bude odvíjet zcela logicky. V Gaze a Předjordánsku bude sílit chaos: ztráta moci znamená pro Fatáh především ztrátu prebend a možností rozkrádat fondy. Hamas se bude snažit upříst několik lží, aniž by se zřekl toho, čím ve skutečnosti je. Evropská unie bude dále sypat peníze pod záminkou, že se nesmí přilévat olej do ohně. Izrael dokončí bezpečnostní bariéru, která je dnes nezbytnější než kdykoliv předtím. Situace v Gaze bude zneklidňovat Egypt, který v ní bude spatřovat vážný problém pro svou bezpečnost. Situace v Předjordánsku vyvolá znepokojení v Jordánsku, které bude nastalou situaci rovněž vnímat jako ohrožení vlastní bezpečnosti.

Mír nadejde tehdy, až bude poražen fanatismus. Až Evropa pochopí, že islamistická hrozba pro ni začíná na Blízkém Východě a že je třeba islamismus porazit právě tam, abychom mohli doufat ve vítězství nad ním i v samotné Evropě.

5. února 2006



Guy Milliere (1950) je francouzský filozof a ekonom, profesor dějin idejí a kultur na univerzitě Paris VIII. V září 2004 vydal knihu
Proč bude znovu zvolen G. W. Bush. Je také autorem knihy Kdo má strach z islámu?



Převzato z internetových stránek čtrnáctideníku Les 4 véritées, přeložil Josef Mlejnek



Josef Mlejnek
 
  Přístupy: 8672 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA