Europolitikům chybí odvaha

Přemysl Sobotka

27.03.2007, Právo

Právě uplynulý víkend přinesl vyvrcholení oslav 50. výročí podpisu Římských smluv, které položily základ pozdější Evropské unii. Osobně jsem měl příležitost zúčastnit se oslav v Římě, kde je pořádal italský Senát, a o den později v Bruselu, kde belgický král zorganizoval sympozium o budoucnosti Evropy.


Není sporu, že oněch padesát let jsou lety úspěchu. Prostor demokracie a prosperity se rozšířil z původních šesti na dnešních 27 států. Prohlubování a rozšiřování integrace na evropském kontinentě přineslo zapojeným zemím stabilitu, jistotu a také vyšší životní úroveň.

Na druhou stranu uvedené procesy zákonitě přinesly problémy, a jak se Unie zvětšovala, začaly se prohlubovat i ony. A zatímco o úspěších se rádo hovoří a dávají se za příklad, neúspěchy a problémy se jaksi zamlčují, právě díky jejich problematičnosti se otálí s řešením.

Právě tento moment mě na římském i bruselském fóru zaujal. Je asi logické, že při oslavách tak významných dostali přednost řečníci Unii oslavující a velebící. Ale ti samí politici, kteří hořeli zápalem pro další prohlubování integrace a jednu optimističtější vizi střídali druhou, se v praktické politice EU ošívají, když se mluví o uvolňování trhu se službami, s pracovními silami, když se mluví o rozšiřování schengenského prostoru.

A druhý významný moment - oslavující politici se většinou shodovali, že je potřeba přesvědčit občany členských zemí o výhodách postupující integrace. Přesvědčit za každou cenu, i za tu, že ty občany prostě vyměníme, chtělo by se s notnou nadsázkou a krutou ironií říci.

Padesát let postupující Unie je unikáním a velice úspěšným projektem. Ale chceme-li za dalších padesát let slavit stejné úspěchy, bezpečnou a prosperující Evropu, já říkám: "spěchejme nyní pomalu!".

O překotné završování integrace možná občané nemají zájem, možná se o ně ani nezajímají. Přišla doba, kdy víc než o ideách je potřeba mluvit o reformách, o tom, co skutečně založilo úspěch EU - tedy čtyři pilíře, čtyři ekonomické svobody, z nichž se postupem času staly jen pahýly v zajetí výjimek.

A více než otázka euroústavy a další politické integrace Unie jsou pro nás dnes důležité aktuální výzvy současnosti - energetická reforma, zemědělská reforma, bezpečnost a rozvoj vědy a výzkumu.

Ano, slavme, je co. Ale nezapomínejme, co dnešní důvody k oslavám způsobilo. Byla to odvaha, praktické kroky v liberalizaci evropského ekonomického prostoru a neuhýbání před problémy. Nechybí dnešním europolitikům vedle chuti slavit ještě něco?

Přemysl Sobotka
Předseda Senátu