Evropské zájmy v ruské ruletě
Petra Kuchyňková
EU řeší problémy, v nichž se proplétají zájmy ekonomické, politické, až strategické. Když jednala Evropská rada o energetice, nebyla řeč jen o obnovitelných zdrojích, ale i o liberalizaci evropského trhu s energiemi, hlavně elektřinou a plynem. Státníci zatím přijali rezervovaně návrhy na oddělení výroby a distribuce. Komise chce, aby se státní i privátní monopoly vzdaly části vlastnických podílů a nabídly je vstupu nového kapitálu. Konkurence vyjde vstříc zájmu spotřebitelů na snížení cen, hlavně u elektřiny. Liberalizace má vést i k deetatizaci, řada států (Francie, Itálie) majoritně vlastní velké výrobní i distribuční firmy. V ekonomické hře na první pohled čisté jsou i jiné zájmy: o uvolněné vlastnické podíly se hlavně na plynárenském trhu mohou ucházet hráči budící i obavu, třeba z Ruska. Gazprom je dnes ze sta procent ovládán státem, jenž energetice dal první místo mezi strategickými nástroji zahraniční politiky vůči Evropě. Šušká se, že by prezident Putin, až přijde čas, mohl z Kremlu odejít na vysoký post v této firmě. Rusko má v sedmadvacítce staré přátele (Německo, Bulharsko) i zaryté odpůrce (Polsko, Pobaltí). Ví to a dává to znát, ekonomickými nástroji, jak je dnes zvykem. Naštěstí. Ekonomika a politika se však někde nebezpečně prolínají a energetika je nejlepší příklad. "Vládnutí" v EU charakterizují zájmové pletence. Uspěje vnější hráč, který má jasno?
Reflex, 14/2007
