Eurovýběrčí?
Petra Kuchyňková
EU prý žije Lisabonskou smlouvou. O jiných důležitých tématech je tradičně slyšet málo, ne-li vůbec. Třeba o reformě rozpočtu. Občana ČR by měla zajímat nejen proto, že se o ní má jednat během našeho předsednictví. Pro "chudší" státy Unie je její rozpočet "kasou" s kýženými prostředky na věci, o nichž dávno před EU "budovatelsky" zpíval Jan Werich (širší ulice, kuřata, slepice atd.). Rozpočet EU však má i příjmovou stránku. A kde vzít další zdroj, o tom se v institucích EU mluví víc než o úsporách výdajů. Ubrat, kde se dosud štědře dávalo, je ale vždy těžké. ES kdysi "žilo" z provozu vnitřního trhu a vnějších cel, spravovalo přitom zlomek dnešní agendy. Liberalizace světového obchodu srazila "vlastní" příjmy na minimum. Dnes většinou přispívají do rozpočtu EU členské státy dle ekonomické výkonnosti a přerozdělování vede k napětí mezi "bohatými" a "chudými". Co má být nový "společný" zdroj? Mluví se o evropské dani. Wolfgang Schüssel si nedávno pochvaloval, že už to není tabu, ani sprosté slovo. Neví se jen, jak bude vypadat a od koho se bude vybírat. Může jít o daň z příjmu právnických osob, což by vyžadovalo harmonizaci těchto daní. Může se zdanit letecká či pozemní doprava. Nicolas Sarkozy se nechal slyšet, že by mu nevadila "ekologická daň". Každá varianta má pro i proti a mělo by se aspoň vědět, že se o nich mluví. Aby nás jednou nezaskočili "eurovýběrčí".
Reflex, 50/2007
