Hospodářské noviny, 21.5.2003

Ani z výsledků sčítání lidů, bytů a domů z roku 2001 se nedozvíme, kolik je v současnosti v České republice bytů s regulovaným nájemným, ani kolik nájemních bytů je obecních či ve vlastnictví fyzických a právnických osob. To jsou však údaje velice důležité a je s podivem, že jejich zjištění nebylo do tak nákladného sčítání zahrnuto.

Nejaktuálnějším zdrojem informací o struktuře nájemního bytového fondu je tudíž vládní Koncepce bytové politiky. Podle tohoto materiálu tvořily před dvěma lety nájemní byty s maximálním základním (regulovaným) nájemným 98 (ČSÚ), respektive 90 procent (odhad expertů) nájemního bytového fondu. Regulace se tedy stále týká neuvěřitelně vysokého počtu nájemních bytů. Avšak využívat tento fakt jako argument pro neustálé blokování deregulace nájemného, jak to činí současná vláda, je zavádějící mlžení, když už ne přímo manipulace.

Koaliční vláda podporuje deformaci trhu v nájemním bydlení a straší značným socioekonomickým dopadem. Podíl nájemného na výdajích na bydlení dnes přesahuje pouze o 6,8 procenta úroveň z roku 1989. Tvoří zhruba jednu třetinu těchto výdajů. Vláda se snažila různými nestandardními metodami regulované nájemné neústavně udržovat, zatímco ceny elektrické energie a plynu stoprocentně deregulovala. Deregulace cen energií se hospodaření domácností silně dotkla. Výdaje domácností na energie tak v posledních letech převyšují její výdaje na nájemné.

Sociálními dopady si však v tomto případě hlavu nelámala, protože byla motivována především zvýšením výnosů z privatizace. Deregulovat nájemné však vláda nechce.

Přístup vlády tak způsobuje dlouhodobý meziroční pokles výstavby bytů. Investovat do nájemního bydlení se v současné době prostě nevyplácí - navzdory tomu, že výrazně narůstá dostupnost hypotečních úvěrů, díky kterým (a navzdory vládě) začíná přibývat především vlastnických bytů.

Současné právní vakuum ve stanovování výše nájemného vláda nestandardním způsobem dočasně řeší stanovením cenového moratoria. Hojně medializované konflikty mezi skupinou nájemníků a několika vlastníky domů, kteří se toto právní vakuum pokusili využít k několikanásobnému zvýšení nájemného, zneužila ke strašení ostatních.

Vláda skutečně straší umělým problémem. Z její koncepce totiž vyplývá, že pouze sedm procent všech bytů tvoří soukromý nájemní sektor. To znamená, že asi 267 tisíc nájemních bytů je ve vlastnictví fyzických a právnických osob. A pouze obyvatel těchto bytů se skutečně týkají potenciální dopady deregulace. Ostatní nájemní byty jsou totiž v majetku obcí, a ty budou rozhodně stanovovat nájemné velmi citlivě.

Strašení negativními následky deregulace jsou však uměle vytvořeným problémem, který někteří politici udržují a využívají ke strašení většiny, především obyvatel velkých měst. Regulováním nájemného totiž ovlivňují i ostatní sektory bydlení. Udržují nadále deformovaný trh, který jsme zdědili po sociálních inženýrech, a nedostupné bydlení pro mladé.

Naopak právě deregulace nájemného podpořená rozsáhlou privatizací obecního bytového fondu a samozřejmě i cílenými podporami na nájemné pro osoby s nízkým příjmem, na které vláda zdánlivě zapomíná a tím udržuje půdu pro strašení, může zdeformovaný trh s byty napravit a rozhýbat.

Miroslav Beneš
Poslanec PSP ČR (ODS)