Kdo je Karel Köcher?
Karel Pacner
www.karelpacner.cz
Proč je problematické vést v pátek večer v ČT 1 nezávazné řeči s agentem StB
V pátek 15. června 2006 si pozval Jan Kraus do svého talk show Uvolněte se, prosím bývalého agenta první a druhé správy StB Karla Köchera. Pánové spolu vtipkovali o Köchově kariéře, vždyť jako jediný z komunistických vyzvědačů pronikl do americké CIA, a nápadně se podobá prezidentu Václavu Klausovi, s nímž byl koncem osmdesátých let zaměstnán v Prognostickém ústavu, host naznačoval, že patří mezi lidi, kteří chystali podmínky pro listopadový převrat. Nic o tom, jestli bylo morální pracovat pro komunistickou kontrašpionáž a rozvědku, nic o udávání svých známých… Köcher nakonec vypadal jako hrdina. Publikum v Divadle Ponec mu zatleskalo.
Jaký tedy skutečně je dr. Karel Köcher?
Trvalo několik měsíců, než pracovníci Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka), kteří spravují archiv bývalé první správy, odtajnili z mnoha tisíc stránek svazku číslo 44503, týkajícího se Köchera, části charakterizující jeho činnost. Třebaže jsme na některých místech kostrbatost estébáckého vyjadřování opravovali, přesto jsme jeho hlavní rysy a hantýrku ponechali.
“Z mladistvé nerozvážnosti a temperamentu…“
Karel Köcher si jako agent druhé správy (kontrarozvědky StB) vybral krycí jméno „Pedro“. Závazek ke spolupráci podepsal 31. ledna 1963, ale úkoly dostával od svého řídícího důstojníka podplukovníka Miloslava Gvozdeka už dřív. Například když se 28. prosince 1962 sešli v pražské kavárně Demínka, Gvozdek hlásil:
„V průběhu schůzky provedl jsem jeho vytěžení k výsledku napojení na objekta v akci ,Stopa‘. Dále jsem s ním rozebíral otázky jeho spolupráce. Vysvětlil jsem mu, aby se nenechal odradit tím, že jeho první kontakt na objekta nebyl tak úspěšný, jak si představoval. Jeho postup jsem schválil.“
V úvodním memorandu popsal anonymní autor z StB nového agenta Köchera takto:
„,Pedro‘ se narodil jako syn českého poštovního úředníka, působícího na Slovensku. Jeho matka je Slovenka z Trnavy, dcera cukrovarnického dělníka. Otec byl do roku 1928 vojenským gážistou, potom přešel k čs. poště. V roce 1938, kdy byly ,Pedrovi‘ čtyři roky, přestěhovali se rodiče do Prahy, kde bydlí dosud.“
Závazek ke spolupráci zní takto:
„V prosinci 1962 jsem se seznámil s příslušníkem ministerstva vnitra. Po několika rozhovorech s ním jsem se rozhodl požádat ho o to, abych mohl spolupracovat s orgány ministerstva vnitra. K tomuto rozhodnutí jsem dospěl dobrovolně.
Prohlašuji, že uchovám v tajnosti všechny skutečnosti, o kterých se v průběhu této spolupráce dovím.
Při spolupráci budu používat jméno ,Pedro‘.
V Praze dne 31. 1. 1963
Karel Köcher.“
Jako student francouzského gymnázia se stal členem protistátní skupiny, která však nevyvíjela žádnou činnost. Bezpečnost si zavolala rodiče těchto studentů a domluvila jim, aby se lépe starali o své děti. Tím případ skončil. „Ovšem to byl v té době krajně výjimečná benevolence,“ říká Prokop Tomek z Archivu bezpečnostních složek.
Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, k tomu si přidal ještě dramaturgii na FAMU. Pracoval jako scénárista a režisér vědecko-populárních filmů televize, potom učil v Praze fyziku a matematiku, nakonec byl redaktorem Čs. rozhlasu. V tamní redakci humoru a satiry pracoval s velkým úspěchem.
„V roce 1958 byl ,Pedro‘ odsouzen obvodním soudem v Praze 2 pro urážku veřejného činitele na 3 měsíčně podmínečně (do vězení) na 1 rok,“ pokračuje memorandum. „,Pedro‘ byl 29. 9. 1958 v nočních hodinách zpozorován příslušníkem Veřejné bezpečnosti, jak se líbal se svým děvčetem. Sledování příslušníka VB jej natolik rozčílilo, že v kontraverzi použil několik urážlivých slov vůči příslušníku VB, za což byl odsouzen.
V květnu 1962 byl odsouzen na 8 měsíců podmínečně na dva roky za to, že na jaře 1961 si pozval do bytu tři nezletilé dívky, z nichž jedna byla mladší 15 let, se kterými předváděl ,mejdanovou scénu‘. Jedna z těchto dívek byla později pro morální přestupky zatčena a při výpovědi prozradila i tento styk.“
Poslední přestupek „Pedro“ ve svém zaměstnání v Čs. rozhlasu neoznámil. Když se to vedení rozhlasu dozvědělo, „Pedra“ v roce 1964 ze zaměstnání propuštěn a do současné doby je zaměstnán jako redaktor SNTL Praha, před tím pracoval jako noční hlídač u Stavebních podniků, na zemědělské brigádě a v Planetáriu PKOJF jako vědecký pracovník.
„Výše uvedené přestupky, které ,Pedro“ spáchal a byl za ně odsouzen, provedl z mladistvé nerozvážnosti a temperamentu své povahy,“ omlouvá ho memorandum.
V rozhlasu přijali Köchera za kandidáta KSČ. Když ho odtamtud vyhazovali, zrušili mu i tuto kandidaturu. StB tvrdě tlačilo na vedení rozhlasu, aby přijalo Köchera zpátky, protože by mohl udržovat a rozvíjet víc kontaktů, o něž kontrarozvědka stála. Avšak vedení rozhlasu, opírající se o soudruhy z ÚV KSČ, tomuto naléhání odolali.
Široké styky s umělci
Proč stála StB o spolupráci s Köcherem?
Zmíněné memorandum vysvětluje: „Jde o vzdělaného a mimořádně nadaného člověka, znalého jak fyziky, matematiky, kultury, novinářství, filmařství včetně jazykových znalostí. Jeho jednání je příjemné, je bystrý se zájmem o věc. Jeho charakteristickým rysem je, že se někdy rozzlobí nad nepodstatnými věcmi, brzy však na věc zapomene a je ochoten se i omluvit. V plnění úkolů je přesný a svědomitý. Má dobré všeobecné znalosti, přehled o dění ve světě včetně USA. Jeho zájmem a koníčkem je rozvědka, ve které by chtěl pracovat.“ Mluví anglicky, francouzsky a rusky, částečně i německy a polsky.
A dále: „,Pedro‘ má v Praze široké styky mezi spisovateli, novináři, herci a kritiky. Například dr. Josef Nesvadba, Hermanová, Štuchal, Kačírková a jiní.“
Rozvědka, která pro něho používala krycí jméno „Tulián“, později psala: „,Tulián‘ udržoval v ČSSR širokou paletu styků, zejména v kruzích umělců a představitelů humanistických věd, například s revizionistou dr. Svitákem, Kosíkem, Jiřím Němcem, redaktorem časopisu Tvář, s režisérem Janem Němcem, se spisovatelem Václavem Havlem, dr. Nesvadbou, Chalupeckým a Grossmannem, které ovšem znal také osobně americký rozvědčík Kline.“
Profesora Kolumbijské univerzity G. L. Klina, jehož StB vedla pod označením „Profesor“, totiž považovala po konzultaci se sovětskou KGB za agenta americké vojenské výzvědné služby. Kline (někdy také psáno jako Klein) měl vliv na udělování stipendií cizincům, protože byl členem vlivné Fordovy nadace. „Mezi agentem ,Pedro‘ a Klinem se postupem doby vytvořil velmi dobrý vzájemný vztah. Bylo proto rozhodnuto využít tohoto vztahu v cílech rozvědných…“
Nicméně některé známosti si Köcher zřejmě vymyslel, aby vypadal zajímavěji. V dalších spisech se totiž vyskytují zmínky pouze o Nesvadbovi – to byla akce „Spisovatel“. Anebo mu u některých umělců pošramotila pověst aféra s nezletiletými dívkami?
V říjnu 1963 vypsal Köcher na pět stránek své známosti v USA. Ovšem i tady lze mít pochybnosti, jestli nenadsazoval. Když později emigroval do Ameriky, někteří ze jmenovaných se s ním stýkali pouze sporadicky, spíše se mu vyhýbali.
Odměny snaživému agentovi
V listopadu 1963 se Köcher oženil. Jeho nadřízení v StB považovali za vhodné, aby se agentkou stala i jeho žena Hana, členka KSČ. Jako manželé mohli různé lidi lépe kontaktovat.
Už po roce, 24. ledna 1964, podplukovník Gvozdek agenta „Pedra“ velice chválil: „Od svého zavázání se projevil jako velmi schopný spolupracovník, který má široké styky a dobré možnosti využití. Jeho prověrkou, i za pomoci našeho zahraničního spolupracovníka, bylo zjištěno, že je seriózní… Za svou spolupráci a kladné výsledky byl několikrát odměněn. Ministerstvu vnitra je zavázán za poskytnutí pomoci při řešení jeho soukromých záležitostí.“
Nyní si „Pedro“ získal důvěru vědeckého pracovníka Ústavu fyzikální chemie Čs. akademie věd J. P., kterého StB podezírala ze špionáže ve prospěch CIA – byla to akce „Vzduch“. V červenci 1964 poslala Státní bezpečnost manžele Köcherovi s J. P. a jeho ženou na dovolenou do Polska. Na tuto akci dala Pedrovi tisíc polských zlotých.
Gvozdek byl s prací „Pedra“ tak spokojen, že mu 29. října 1964 vyplatil bez předběžného souhlasu odměnu 100 Kčs. „Tato částka je jednak odměnou za jím posledně dodané zprávy, které jsou z hlediska StB cenné, a jednak jako výpomoc spolupracovníkovi, který je toho času ve značné finanční tísni,“ vysvětloval. „,Pedro‘ je perspektivním spolupracovníkem s využitím jednak k rozpracování dr. Nesvadby a jednak k plánovanému opatření ve spolupráci s první správou.“ Tím byl zamýšlený odsun Köchera s manželkou do USA. Samozřejmě stovku nadřízený dodatečně schválil.
Kdo byl dr. Josef Nesvadba?
MUDr. Josef Nesvadba (1926–2005) byl český psychiatr a především jeden z průkopníků české sci-fi. Podle jeho povídek bylo natočeno i několik filmů. V sedmdesátých letech byl veden jako agent StB pod krycím jménem „Autor“.
O několik týdnů později, 12. prosince, Gvozdek navrhl vyplacení odměny ve výši 1000 Kčs. Odůvodnění znělo:
„,Pedro‘ je aktivním spolupracovníkem MV. V poslední době podal poznatky, na jejichž základě bylo zahájeno rozpracování dvou akcí – ,Profesor‘ a ,Spisovatel‘. Při návštěvě ,Profesora‘ v ČSSR v prosinci splnil ,Pedro‘ dané mu úkoly naprosto přesně. Mimo využívání Pedra do uvedených akcí na základě jeho zpráv bylo přistoupeno k rozpracování akce ,Louka II‘. V průběhu výslechů se ukázaly jeho zprávy jako seriózní a pravdivé.
Co znamenala v roce 1965 tisícovka?
Průměrný měsíční plat byl 1493 Kčs. Kilogram chleba stál 2.60 Kčs, jedno lahvové pivo 1.40. Pánský oblek přišel na 1060 Kčs, košile s dlouhým rukávem na 40, dámské punčochy na 18. Měsíční nájem v bytu 2+kk činil 358 Kčs. Průměrný důchod byl 1496 Kčs. Průměrná hrubá mzda 3095 Kčs, čistá 2451 Kčs.
„Ve spolupráci s první správou MV byla s ,Pedrem‘ prohovořena otázka možnosti jeho vysazení do USA,“ pokračuje dále spis. „,Pedro‘ jevil ochotu a byla učiněna některá opatření k realizaci tohoto plánu – odeslány dopisy do USA, při návštěvě ,Profesora‘ rozebral s ním ,Pedro‘ i tuto otázku a získal příslib ,Profesora‘ mu pomoci s opatřováním zaměstnání.“
Náčelník 1. odboru 2. správy podplukovník Jaroslav Vosecký udělení tisícovky schválil. Gvozdek ji předal „Pedrovi“ 19. prosince 1964.
Klineovy kontakty
Při návštěvách Prahy se Kline-Profesor stýkal s různými umělci, kteří patřili k politické opozici. Pedro o těchto jeho kontaktech informoval StB.
Kline doporučil Köcherovi, aby se seznámil s Thomasem Peskem, americkým stipendistou. „Podle získaných poznatků lze tento styk charakterizovat jako prověrku Pedra,“ uvádí StB v memorandu z 25. června 1968. Pesek se stýká s diplomatem Gwynem, který je podle československé kontrarozvědky vyzvědač.
„V květnu 1965 vyjel Pesek do SSSR, kde – jak se svěřil „Pedrovi“ – měl provést kontakt sovětské občanky Ehrlichové.“
Köcher tak pomáhat Státní bezpečnosti mapovat činnost americké výzvědné služby na československém a případně sovětském území.
Zabydlování v USA
Druhá správa MV usilovala o to, aby byl Köcher vyslán do zahraničí, nejlépe do USA. Koncem roku 1963 se o tom domluvila s první správou, tedy s rozvědkou. „Profesor“ slíbil „Pedrovi“, že mu tam pomůže s vybudováním nové existence.
Vysazení manželů na Západ nebude těžké. Köcherová má ve Vídni strýce Josefa Pardamce, k němuž odjedou legálně na návštěvu, a v zahraničí zůstanou. Když u něho byli loni, přemlouval je, aby se nevraceli. Nyní mu tedy vyhoví.
Ministerstvo vnitra je bude v zahraničí finančně podporovat. Kromě toho jim bude doma ukládat na vkladní knížku 1000 Kčs měsíčně.
Po příjezdu do Vídně, požádali manželé na americkém konzulátu o vstupní víza do USA. Díky písemnému doporučení profesora Klineho na ně nemuseli dlouho čekat – do New Yorku připluli už v prosinci.
Kline se o ně staral i nadále. Köcherovi umožnil získat stipendium na Ruském institutu Indianské státní univerzity v Bloomingtonu. Potom mu dopomohl ke studiu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Tam navštěvoval semináře známého politologa Zbygnieva Brzezinskiho o politice východního bloku. Profesoři ho chválili: Je to neobyčejně nadaný student! Všichni ho znali jako zuřivého antikomunistu.
Přitom psal Köcher, kterému dala pražská centrála nové krycí jméno „Rino“, komentáře do vysílače Svobodná Evropa. „Během studia mu bylo uloženo typovat z řad studentů a profesorů“ osoby vhodné ke spolupráci – uvedl poručík Miroslav Plášek, krycím jménem „Opavský“, v hodnocení z 5. srpna 1969. Köcherová si našla výhodné místo v obchodě s diamanty Savion.
Manželé brzy vpluli do newyorského společenského života. Chodili do vznešených nočních podniků, kde byl v módě volný sex – odhalili američtí novináři. Köcher dbal i na fyzickou kondici a navštěvoval sportovní zařízení.
„Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími vyzvědači v historii prosovětské špionáže,“ uvedl bývalý šéf archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin ve společné knize s Christopherem Andrewem. V této činnosti „se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech Plato’s Retreat a Hell Fire, které vzkvétaly v sexuálně uvolněném období konce šedesátých a v průběhu sedmdesátých let...“
Köcher požádal rozvědku, aby zařídila jeho opětovné přijetí do KSČ. To se také stalo.
Ve středisku CIA pro KGB
V listopadu 1972, po získání doktorátu na univerzitě, prověřili Köchera pro zaměstnání v CIA. Měl pověst brilantního sovětologa s militantními sklony a nedávno získal americké občanství. Navíc ho doporučil Brzezinski, nyní poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost. Jako každý musel i on projít detektorem lži čili polygrafem. Tuto zkoušku absolvoval bez obtíží – na překonávání tohoto přístroje ho vycvičili ve zdravotním středisku ministerstva vnitra v Krakovské ulici v Praze.
V únoru 1973 nastoupil „Rino“ nejdřív do Pentagonu, kde zpracovával zahraniční tisk. V září ho převedli do úřadovny CIA, která byla překladatelským a analytickým oddělením sovětské sekce ve Washingtonu. V obou případech tam působil jako smluvní zaměstnanec na určitou dobu. Vyznal se v problematice vědy a techniky, proto dostával ke zpracování rovněž materiály z těchto oblastí.
Köcher „překládal rozhovory z češtiny a ruštiny, které CIA tajně získala“ – prozradil Kenneth Geide, šéf kontrašpionáže FBI pro New York. Kromě toho odpovídal za jejich přepsání a za zjišťování podrobností o jejich účastnících.
Jeho spolupráce s Prahou však procházela výkyvy. „Stabilně dobře ho nadřízení hodnotili pouze v letech 1973–1976,“ říká Tomek. „Zato v letech 1968, 1971–1973 a 1976–1982 spolupráci přerušil. Takže to zase není taková vyzvědačská hvězda, jak by se mohlo zdát.“
„V roce 1975 došlo k obratu tím, že se ,Rino‘ dostal do důležitého objektu našeho prvořadého zájmu v USA, do TU CIA (Transcriber United),“ pochvaloval si náčelník odboru 52 první správy podplukovník Jiří Švestka-„Šimovič“ 15. května 1975. „V letech 1974–1975 předal ,Rino‘ řadu důležitých materiálů jak informačního, tak operativního charakteru, který jsme postoupili sovětským přátelům.“
Sověti s ním navázali bezprostředně spojení. Měli k tomu víc lidí a prostředků než československá rezidentura ve Washingtonu. Připravili několik mrtvých schránek v okolí metropole. Zprávy tam vozila Köcherová-„Adrid“. Dokumenty o této jeho práci v archivu československé rozvědky chybí.
Köcherová zůstala v New Yorku a za manželem jezdila o víkendech. Sexuální kluby navštěvovali oba i v americké metropoli. Považovalo se to za prvotřídní krytí, protože mezi těmito lidmi by nikdo nehledal komunistické vyzvědače. „Mnozí účastníci těchto večírků byli přátelé z CIA, kteří si s tímto populárním párem vyměňovali tajné informace, stejně jako sex,“ napsal americký novinář Ronald Kessler v knize o CIA.
Sebevražda amerického vyzvědače
„Köcher nám oznámil jména tří nebo čtyř sovětských diplomatů v Latinské Americe, které už CIA zverbovala nebo je ke zverbování otipovala,“ vzpomínal později šéf rezidentury KGB ve Washingtonu v letech 1965–1970 Oleg Kalugin. „Když najednou dostanete jména čtyř podezřelých, máte pocit, že vás možná chce CIA zaměstnat. To je technika, kterou jsme používali i my k odvedení pozornosti od skutečných cílů na něco jiného, vymyšleného, podstrčeného, neexistujícího. Přesto jsme tuhle informaci předali Moskvě.“
To bylo začátkem roku 1975. Mezi podezřelé diplomaty patřil i Alexandr Ogorodnikov. Sovětská kontrarozvědka začala čtveřici sledovat. Půl roku na ně nasadila všechny své prostředky. Nic nezjistila. Byli čistí.
Je agent „Rino“ spolehlivý? Kalugin o něm pochyboval.
Mezitím uvažovala pražská centrála o stažení manželů Köcherových. Avšak najednou „Rino“ poslal závažné zprávy pro KGB. Podle Mitrochina se týkaly přípravy důležitých operací CIA proti KGB v zemích třetího světa.
Nicméně u jednoho ze čtyř podezřelých se „Rinovo“ tvrzení nakonec potvrdilo. V roce 1977 KGB sledovala v Moskvě rutinním způsobem jednoho amerického diplomata, o němž věděla, že je důstojníkem CIA. Během jízdy městem si sledovači všimli, že si tento muž vyměňoval nějaká gesta s řidičem jakéhosi sovětského vozu – a ten patřil pracovníku ministerstva zahraničí Alexandru Ogorodnikovovi. Nová, mnohem důkladnější kontrola včetně odposlechu bytu, kanceláře a chaty zjistila, že tento sovětský diplomat předává už několik let Američanům tajné spisy. Když ho zatkli, po několika hodinách se přiznal. A nabídl se, že vlastnoručně sepíše doznání. Vrátili mu jeho pero, on rychle odšrouboval kryt a vyndal z něho pilulku, kterou polkl. Oživovací pokusy byly marné. Tuto sebevraždu potvrdil rezident CIA v Moskvě Milt Bearden ve svých memoárech The Main Enemy.
20 tisíc dolarů od předsedy KGB
„V září 1975 proběhla v ČSSR konzultace za účasti vysokých úředníků federálního ministerstva vnitra s náčelníkem odboru sovětské rozvědky a představitelem KGB u první správy k přípravě schůzky s ,Rinem‘ ve Vídni,“ uvedl dokument StB. „Náčelník odboru sovětské rozvědky hodnotil kladně a s poděkováním materiály získané od ,Rina‘. A předseda KGB rozhodl na základě tohoto ocenění uvolnit 20 tisíc dolarů pro ,Rina‘.“
Když smlouva v CIA v červenci 1975 skončila, vrátil se Köcher z Washingtonu do New Yorku a manželé si koupili luxusní byt na Manhattanu. Na základě smlouvy s CIA psal Köcher studii o metodách rozhodování v sovětském vedení.
Po dokončení této práce učil na univerzitách. Nakonec obchodoval s diamanty.
Třebaže v roce 1981 složil zkoušky na ministerstvo zahraničí USA, z jeho přijetí sešlo.
Zatčení manželské dvojice
Proč se „Rino“ nevrátil do státních služeb? Možná proto, že patrně v roce 1982 začala FBI manžele Köcherovi sledovat. V létě 1984 nasadila odposlouchávací zařízení do jejich bytu, auta i do kanceláře Köcherové. Avšak žádné rozhodující důkazy proti nim nezískala.
Přesto tajná policie padesátiletého Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu v úterý 27. listopadu 1984 v 16,15 hodin v New Yorku zatkla. Těsně před jejich odjezdem na letiště, odkud chtěli přes Curych zamířit do Vídně. „Měli v úmyslu se usadit v Rakousku a s návratem do Spojených států už nepočítali,“ řekl Geide. Svůj byt na Manhattanu prodali.
„Byl vypracován a uskutečněn plán založený na určité charakterové vlastnosti Köchera, kterou zjistili psychologové CIA – na jeho obrovském ego,“ napsal 23. února 1992 deník Washington Times. „Plán se pozoruhodně zdařil a Köcher okamžitě prozradil, že pracoval pro československou výzvědnou službu i pro KGB.“ Během dvou hodin popsal svůj výcvik a úkoly. Agenti FBI byli překvapeni, jak rychle se přiznal. Ale přetáhnout ho na svou stranu se jim nepodařilo. A jeho přiznání na sestavení obžaloby zase nestačilo.
O něco později mluvili v jiné místnosti s paní Köcherovou další agenti: „Když budete vypovídat, slibuji vám beztrestnost.“ Ale ona mlčela.
Američané chtěli Köchera odsoudit a jeho ženu proti němu použít jako korunního svědka. Hrozil mu trest doživotního vězení. Avšak paní odmítla proti němu svědčit. Potom bylo obtížné postavit Köchera před porotu.
Američané nakonec manžele Köcherovi s několika dalšími východoevropskými vyzvědači vyměnili za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského a lidi, na nichž měli zájem, v úterý 11. února 1986 v Berlíně.
Zneuznaný a nespokojený
Po návratu do Československa se cítil Köcher zneuznaným hrdinou. Pro rozvědku představoval ukončený případ, už ho nepoužívala. Nicméně příslušníci první správy ho kontrolovali, protože za ním jezdily americké televizní štáby a spisovatel Ronald Kessler.
Náčelník rozvědky generál Karel Sochor dojednal s vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze Miroslavem Štěpánem, že ho přijmou v Prognostickém ústavu ČSAV jako vedoucího vědeckého pracovníka s měsíčním platem 6000 Kčs. Avšak Köcher si podle záznamu z 23. března 1988 přál pracovat ve štábu poradců generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše – tato žádost nebyla vyslyšena.
V listopadu si na Köchera stěžoval u Sochora Zdeněk Jirků z Prognostického ústavu. Třebaže mu vytvořili dobré podmínky pro práci, nic nedělá. A pořád prý tvrdí, že „je neustále sledován a perzekvován ze strany představitelů rozvědky,… je mu bráněno v činnosti a v aktivitě (vydání knihy, vystoupení v televizi atd.),… nemá adekvátní společenské postavení,… jeho život je v kontinuálním nebezpečí,… je ve špatné finanční situaci,… nesmlouvavě prosazuje opatření a kroky ve svůj prospěch,… udržuje široké styky na opoziční představitele (Charta)…“
Závěr Jirků, jak ho zaznamenal náčelník 52. odboru (USA) podplukovník Imre Farnbauer-„Ondráš“, zní: „…,Rino‘ není schopen se adaptovat na společenskou a politickou situaci v ČSSR. Negativní trendy v jeho vystupování mají jednoznačně stoupající tendenci… Jeho činnost v ústavu má destrukční charakter a vzniká situace, která může vyústit v politický skandál.“ Dokonce i Štěpán se odmítl angažovat v jeho prospěch. Bude nejlepší dát „Rino“ do penze.
Začátkem prosince 1988 se Ondráš a zástupce KGB Jevgenij Budanov setkali s Köcherem. „Rino“ opět vyjádřil nespokojenost se svým postavením, nadhodil, že by měl dostat sovětské vyznamenání, což Budanova udivilo, nicméně jeho činnosti si Sověti váží. „Ondráš“ uzavřel: „Schůzka potvrdila nekonstruktivní přístup Rina k naší službě a jeho základní neschopnost přizpůsobit se podmínkám života v ČSSR. Zřejmě nebude schopen napsat knihu. Demonstroval egoistické a individualistické přístupy.“
Köcher nebyl spokojen s tím, jak se o něho ministerstvo vnitra postaralo. Jeho stížnost prošetřovala Inspekce ministra vnitra ČSSR, která ji uzavřela 10. října 1989 obsáhlým rozborem. Po návratu dostali manželé Köcherovi byt 3 a ministerstvo půldruhého roku hradilo jeho nájemné a provoz. Jako odškodné mu bylo vyplaceno 150 000 tuzexových korun a přes 800 000 Kčs. Z hrubého měsíčního platu 7820 Kčs mu vyměřili měsíční důchod 3800 Kčs. Podle telefonického odposlechu měli manželé neznámou sumu peněz ve švýcarských bankách. Nyní bydlí ve vlastní vile na okraji Prahy. Rozvědka s ním ukončila spolupráci s tím, že všechny povinnosti a závazky vůči němu splnila.
Žádné dokumenty nenaznačují, že by Köcher patřil k zásadním odpůrcům režimu, jak někdy naznačuje. V listopadu 1989 pronikl do Občanského fóra – využil toho, že tam působila řada lidí z Prognostického ústavu, které znal. Když ho ostatní poznali jako komunistického špiona v USA, musel odejít.
Dva dotazy ÚZSI:
Podával Karel Köcher po návratu z USA do Československa informace o svých známých a spolupracovnících Státní bezpečnosti? Jestliže ano, jaký měly charakter a co se z toho vyvozovalo?
Dochovaná dokumentace k případu K. Köchera vypovídá o tom, že pro první správu SNB představoval ukončený případ. Po návratu do Československa nebyl využíván jako agenturní zdroj. Byl nicméně ve stálém kontaktu s příslušníky první správy, kteří si „kontrolovali“ bývalého spolupracovníka, jehož činnost v zahraničí byla ukončena mediální senzací. Tato senzace doznívala ještě do roku 1989 – Köcher si například korespondoval s R. Kesslerem (americký spisovatel – pozn. KP), byl navštěvován televizními štáby z USA ap. Záznamy o jednání s příslušníky první správy SNB jsou nicméně plné Köcherových invektiv vůči kolegům na pracovišti i vůči rozvědce jako takové a nesou známky značné duševní nevyrovnanosti. Vztah K. Köchera k první správě v samotném závěru osmdesátých let byl vyhrocen jeho zájmem o přidělení osobního důchodu, který řešil konfliktně – stěžoval si na rozvědku u ministra vnitra ČSSR a vyššího finančního ohodnocení „svých zásluh“ se domáhal i soudně.
Lze ze záznamů usoudit, že patřil mezi lidi, kteří připravovali listopadový převrat roku 1989, jak sám tvrdí?
Věta „že patřil mezi lidi, kteří připravovali listopadový převrat roku 1989“, je pravdivá pouze v tom smyslu, že díky první správě působil Köcher v Prognostickém ústavu ČSAV, tedy v instituci, z níž vzešla řada aktérů roku 1989 a politiků 90. let. To, že by on sám patřil k zásadním odpůrcům režimu, dokumenty neprokazují.
Stížnost vyřídila kritizovaná
Po vystoupení K. Köchera v pořadu Uvolněte se, prosím, jsem poslal 1. července stížnost Radě České televize: „Moderátor neměl připravené otázky, jimiž by ukázal na zrůdnost jeho činnosti ve prospěch komunistického systému a jeho patrný podíl na sebevraždě jednoho ruského diplomata-agenta CIA… Domnívám se, že takové vystoupení nemá ve veřejnoprávní televizi v demokratické zemi místo.“
Předseda Rady ČT dr. Jiří Baumruk odpověděl 23. července vyhýbavě: „Konstatujeme, že Rada České televize nemá v žádném případě jakékoliv kompetence, na základě kterých by mohla zasahovat do obsahu pořadu či do výběru hostů. V každém případě Vám však děkujeme za tento podnět, který přeposíláme generálnímu řediteli ČT.“
Místo Janečka odpověděla Jitka Hrabíková ze sekretariátu ředitelky programu 2. října dopisem, který nechala vypracovat Simoně Matáskové, dramaturgyni pořadu Uvolněte se, prosím – tedy pracovnici ČT, na níž jsem si stěžoval. Matásková se hájila takto: „V rozhovoru byla pracovní minulost p. Köchera zmíněna zřetelně, tedy že pracoval jako agent StB, infiltrován do CIA, člen KSČ apod. V demokratické společnosti je tedy na divákovi, aby si podle těchto informací definoval své vlastní hodnocení či postoj k p. Köcherovi. P. Köcher je jistě problematickým hostem. Svou osobní historií a pracovním působením je nejen součástí naší společnosti, tak i vhodnou osobou k případné divákově reflexi naší minulosti a současnosti.“
A dále se Matásková odvolávala na Kodex ČT. O tom, že by sebekriticky přiznala, že nezvládla přípravu na Köcherovu návštěvu, což byla hlavní chyba, ani slovo.
CO TEĎ?
Neměl by se Kraus za Köcherovo vystoupení nyní omluvit? Neměl by pořad Uvolněte se, prosím skončit, protože tam vystupují kromě Köchera i takoví lidé jako světový přeborník v masturbaci? Zřejmě se zajímavé osobnosti, které jsou ochotné do tohoto pořadu chodit, vyčerpaly.
Vrátí se Rada České televize k projednávání Köcherova vystoupení, anebo to zase shodí pod stůl? Nemám upozornit mediální komisi Poslanecké sněmovny, že Rada ČT neplní svoji roli, a proto by měla být odvolána? A samozřejmě ředitel Janeček, který přivedl ČT do krize, by měl odejít s ní.
Otištěno ve zkrácení v MFD, příloha Kavárna, 9. a 16. února 2008
Karel Pacner
Ing. Karel PACNER
novinář, spisovatel
|
