Chudák stařenka – svině jedna

Dušan Šrámek

Když jste poprvé uviděli tu milou stařenku v televizi, hned byste jí pustili sednout v tramvaji, pro nákup zaběhli, byteček vysmejčili. Až do jejího obvinění z justiční vraždy určitě ani její sousedé netušili, že se v dobách malin nezralých osobně podílela n jednom z nejstrašnějších zločinů naší novodobé historie. I ten nejtvrdší antikomunista se musí sám sebe v duchu ptát --- má tohle vůbec nějaký smysl? Neměli bychom tu stařenku nechat klidně dožít za dveřmi jejího bytu? Miladě Horákové už stejně nikdo život nevrátí. A není vlastně stejně nelidské hnát šestaosmdesátiletého člověka do kriminálu za o, čeho se dopustil před šedesáti lety?

Není. I když je člověk ochoten i uvěřit, že byla v mládí takové trdlo, že tenkrát pořádně nechápala, čeho se vlastně dopouští, vinu to z ní nesmývá. A to i přesto, že o zřejmě nebyla žádná krvelačná šelma, či bezohledný kariérista typu Urválka či Vaše, a že byla svým způsobem také vlastně obětí mašinérie, která jím umožnila oněch truchlivých patnáct minut slávy.

Vzato s ohledem n naše dvacetileté snahy – nesnahy o vyrovnání se s komunistickými zločiny a potrestání jejich původců a vykonavatelů, však nemohlo jít o bizarnější případ. Z celé plejády těch skutečně pořádných zloduchů tak zřejmě bude ona milá babča nakonec jediným symbolem vyrovnání se s krvavými padesátými lety po trestně právní stránce. Vlastně i celé to soudí řízení bylo takové nanicovaté, stejně tak jako osoba odsouzené. Po známém českém soudním pingpongu byl nakonec rozsudek vynesen podle rakouského trestního zákoníku z roku 1852. To stojí za trochu historizujícího srovnání. Tehdejší trestní zákoník byl výrazem nastupujícího Bachova absolutismu, tedy historického období, na něž se rovněž nevzpomíná mezi námi Čechy rovněž v nejlepším.

Zatímco však protistátní vystupování v revolučním roce 1848 znamenal maximálně emigraci pro několik radikálů, kteří v tehdejších bouřích vzali do ruky pušky, aby se za pár let po císařské amnestii vrátili v klidu domů, kde se m,holi klidně věnovat své kariéře,o sto let později byl za nesrovnatelně menší projev neposlušnosti rovnou provaz.. Symbol národní vzpoury Karel Havlíček Borovský psal při biskupském vínečku v Brixenu básně. V době zostřeného třídního boje by se houpal vedle Horákové. I tenkráte jsme se však vyrovnávali se svou minulostí. Havlíčkovi v roce 1856 nešla n pohřeb ani noha. Ale když císař pán dovolil, byla Halíčkova ulice v každé české vesnici. I po pádu monarchie jsme se z minulostí také vyrovnali po našem, tedy po česku. Austriáčtí lidovci si za trest neposeděli l dva roky ve vládě, a dětem zavražděného následníka trůnu a české šlechtičny jsme sebrali Konopiště.

Možná je potíž v tom, že nás nikdy nikdo pořádně tomu vyrovnávání nenaučil, Po Velké válce měli Spojenci své starosti, po té následující jsme se tak dlouho a od podlahy sami vyrovnávali s kolaboranty, Němci a Maďary, až se na tom samém provaze najednou houpali ti, kteří proti nim s nasazením vlastního života ještě pár let předtím bojovali. A teď, napotřetí, je to o to ošemetnější, že místo cizáckých bagančat po nás dupali naše vlastní, Což není Gottwald či Polednová – Brožová i krev Tvé krve? A že by na tom naši sousedi za hraničním kamenem byli lépe? To sotva. Němce vyrovnávali s jejich revolučním předvojem v Norimberku váleční vítězové, sami se však v potrestání vlastních stvůr příliš nepřetrhli. O tom nakonec svědčí nejlépe Polednové vrstevník, terezínský dozorce Maloth. Maďaři sice brali neohroženě na svou obranu do rukou zbraň, jak v roce 1848 či 1956, kdy my tak maximálně akorát stejně neohroženě mleli hubou, ale po pádu komunismu se se svými vlastními katany vypořádali stejně jako my – tedy nijak. I tak zavilí antikomuinité, jako jsou Poláci, si stále neví rady ani s Jaruzelským, proti němuž byl Husák osvícený liberál. A tak, i když se to vzpírá přirozenému lidskému pocitu pro spravedlnosti a zadostiučinění, ten skutečně použitelný způsob, vyrovnání se s minulostí je nám zbývá jenom jeden jediný. Dělat vše proto, abychom, tenhle problém už nemuseli nikdy v budoucnu řešit.