Dožije se koruna roku 2018?

Bohumil Pečinka

revuepolitika 9/2007


Přijetí nebo nepřijetí eura už není v posledním půlroce výhradním projevem dobré politické vůle jednotlivých států Evropské unie stojících mimo eurozónu. Z mnoha indicií vyplývá, že je překonán dosavadní přístupový vzorec ve stylu „splň maastrichtská kritéria a budeš přijat“.

Jedním ze svědectví je frekvence a obsah konferencí a seminářů, které v poslední době na toto téma probíhají a snaží se nové „přístupové paradigma“ definovat. Sedmnáctého října 2007 uspořádala Česká bankovní asociace ve spolupráci s Českou národní bankou seminář s názvem Příprava na euro. O den později byla podstatná část Středoevropského investičního summitu ve Vídni věnována novým přístupům, které Evropská centrální banka uplatňuje vůči zemím aspirujícím na přijetí eura. Ve stejný den zorganizovali senátní Výbor pro záležitosti Evropské unie a brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury seminář, kde měli jednotliví účastníci odpovědět na otázku, kdy je optimální přijmout euro.

NE DO DESETI LET

Poradkyně prezidenta republiky Stanislava Janáčková vyšla ze zkušeností hospodářsky slabších zemí eurozóny a negativních důsledků přijetí eura na jejich ekonomiku. Odvodila z toho, že v nejbližších minimálně deseti letech není vstup České republiky do eurozóny příliš reálný. Podle ní máme stále podstatně nižší ekonomickou úroveň (65–70 procent průměru zemí eurozóny), stejně jako cenovou úroveň, a jsme tedy ve stadiu „dohánění“ nejvyspělejších zemí EU. „Fáze reálné konvergence bude trvat ještě řadu let,“ konstatovala Janáčková. Proto by podle jejího názoru bylo velmi nevhodné vzdát se samostatné měnové politiky a volného kurzu, který v ekonomice působí jako automatický stabilizátor, což je potřebné zvláště vzhledem ke strukturálním změnám, kterými naše země prochází a procházet bude.

A hlavně: ukazatel relativní cenové hladiny se od roku 2000 zvýšil ze 47 na 59 procent průměru eurozóny, nicméně zbývá ještě velký prostor pro další pohyb nahoru. A to se může dít buď posilováním kurzu koruny, anebo vzestupem domácí inflace. „V posledních sedmi letech to bylo téměř výhradně prostřednictvím měnového kurzu. Jakmile se ale koruny vzdáme, přelije se konvergence mzdové a cenové hladiny nutně do vyšší inflace,“ uvedla poradkyně hlavy státu. Připomněla, že některé odhady z řad členů samotné Bankovní rady České národní banky hovoří o možném nárůstu inflace po přistoupení k eurozóně až o 4 procentní body. To zároveň znamená, že ČR, jakkoliv by v „den D“ požadovaným inflačním kritériím dostála, dlouhodobě je plnit schopna nebude.

Stanislava Janáčkova rovněž popsala nové „přístupové paradigma“ ze strany Evropské centrální banky (ECB), která si v posledním roce uvědomila možné komplikace a další rozšiřování eurozóny si ani nepřeje, protože má problémy sama se sebou. V rámci společného měnového prostoru nedošlo k očekávanému sblížení měr inflace, nýbrž se jednoznačně vydělila skupina členů s nižší ekonomickou úrovní (Řecko, Portugalsko, Španělsko), které dohánějí ostatní a jejichž vyšší ekonomický růst je doprovázen i vyšší inflací. Společná měnová politika tak nemůže vyhovovat všem. Nespokojené hlasy se ozývají nejen z Itálie, ale také z Francie, která by před udržováním měnové a fiskální stability dala přednost stimulaci hospodářského růstu. Česká republika, která má momentálně nižší úrokové sazby než země eurozóny, by s tím měla také problémy.

NESVAZOVAT SI RUCE

Posuny ve smyslu „nového paradigmatu“ jsou v posledních měsících zřetelné také v postojích České národní banky. V průběhu léta 2007 oponovala ČNB názoru ministerstva financí, které chtělo určit závazný termín vstupu do eurozóny (leden 2012). Během srpnového jednání vlády Mirka Topolánka nakonec převážil hlas centrální banky, takže strategií České republiky se stalo neurčovat přesné datum a nechat si volný manévrovací prostor.

Nový postoj centrální banky byl patrný i z vystoupení vrchního ředitele a člena Bankovní rady České národní banky Mojmíra Hampla, který zdůraznil, že vstupem do eurozóny vše začíná, nikoliv končí. Vítězem není ten, kdo se dotkne cílové pásky jako první a poté padne vysílením či neprojde dopingovým testem, ale ten, kdo po protržení pásky dokáže zabrat a přejít na vyšší rychlost. Správným dotazem podle něj není, zda máme na vstup do eurozóny, ale otázka, zda je pro nás jednotná evropská měna vhodná a výhodná. „Jde o přiměřenou jistotu, že makronáklady nebudou vyšší než mikrovýnosy,“ řekl. Mikrovýnosy (například to, že se občané při cestách po Evropě nemusejí starat, zda mají v peněžence místní měnu) se veřejnému mínění prodávají snadno, zdůraznil. S makronáklady (ztráta autonomní měnové politiky) už je to horší, protože ty nejsou vidět. Za hlavní předpoklad vstupu do eurozóny označil reálnou sladěnost a strukturální podobnost ekonomik v měnové zóně. Přičemž na přiloženém grafu ilustroval, že křivky hospodářského cyklu ČR a EU sladěné nejsou.

Mojmír Hampl rovněž vyjádřil své výhrady vůči maastrichtským kritériím, jejichž splnění dosud bylo nutnou podmínkou vstupu do zóny se společnou měnou. Řekl, že kritéria nejsou definicí správnosti, nepředstavují optimum, nýbrž pouhé zprůměrování určitého stavu, silně ovlivněného zeměmi, které nejsou dobrými vzory. Přitom jde o stav k určitému, dávno překonanému datu. A ostatně – nutí nás někdo k rychlému vstupu? Naopak. Zřetelný je jiný hlas: nejdříve hospodářsky konvergujte a potom teprve přijměte společnou evropskou měnu. „I kdybychom dnes splnili všechna maastrichtská kritéria, nemohl bych jako tvůrce měnové politiky doporučit vstup České republiky do eurozóny. Protože dosud neprocházíme stejným hospodářským cyklem jako státy eurozóny. Konvergence pokračuje a jsme daleko od benchmarku,“ řekl Mojmír Hampl.

Náš vztah k zemím eurozóny přirovnal k situaci, kdy by na jedné straně existoval severočeský kraj se svými strukturálními problémy a vlastní měnou, a současně typově odlišná Praha, rovněž se samostatnou měnou. „Ústecku bych v takovém případě společnou měnu nedoporučil,“ prohlásil člen bankovní rady ČNB. Za příklad ideální měnové zóny naopak uvedl Spojené státy a Kanadu, které ovšem si drží vlastní měnu a výrazně tím netrpí.

OSTRÝ ÚTOK

Ředitel Českého institutu aplikované ekonomie a ekonomický poradce předsedy ČSSD Jan Mládek zahájil svůj příspěvek ostrým útokem na českou centrální banku. Podle něj chce oddálit rychlé přijetí eura nejen z důvodů ideologických (eurozóna není podle jejího názoru optimální měnovou zónou), ale také osobních, protože někteří její členové si euro nepřejí kvůli poklesu svého vlastního významu. Dodal, že se těší, až se Česká národní banka po přijetí eura transformuje ve Výzkumný ústav měny a orgán dohledu nad finančním trhem. Opět zopakoval svou myšlenku, že by se členům Bankovní rady ČNB měla dát společná cílová prémie 10–20 milionů korun vázaná na rychlost přijetí eura. V další části důrazně poznamenal, že trvá na tom, že přijetí eura potřebujeme velmi rychle, neboť jsme malá a otevřená ekonomika založená na zpracovatelském průmyslu. „Je ovšem s podivem, proč například Svaz průmyslu a dopravy, který by měl lobbovat za euro, tuto funkci neplní. Politici totiž musí cítit větší poptávku,“ dodal Jan Mládek.

O několik dní později ovšem jeho někdejší vládní kolega a nynější personální šéf Škody Auto, Martin Jahn, oznámil, že pro Svaz průmyslu a dopravy už několik týdnů připravuje dokument, který by vyzval vládu k rychlému přijetí eura a „shrnul strategické potřeby podniků“, jak řekl Jahn. Podle oficiálních údajů jeho firma na posilující koruně ztratila minulý rok kolem šedesáti miliónů eur. Na druhou stranu importéři a obyčejní spotřebitelé si zhodnocování koruny spíše pochvalují. Na semináři České bankovní asociace o den dříve prohlásil člen Bankovní rady ČNB Pavel Řežábek, že koruna bude vůči euru dále posilovat, pokud české ekonomika poroste rychleji než Evropská unie a inflace zůstane srovnatelná.

Tento fakt Jan Mládek připustil a dodal, že oddalování přijetí eura má v současné době také své logické důvody, které spočívají v neustálém zhodnocování koruny vůči euru. „Jak to ale dlouho bude trvat?“ položil si řečnickou otázku a varoval před vnějšími šoky, které nás o stále posilující korunu mohou připravit. „Navíc odložení přijetí eura může ve střednědobé perspektivě vést ke zvýšení úrokových sazeb, omezení přílivu investic a zhoršení odolnosti proti atakům na měnu zvnějšku,“ varoval. A kdy bychom měli vstoupit do ERM II (Mechanismus směnných kurzů, jedno z maastrichtských kritérií – pozn. red.)? „Mám-li důvěřovat vládě, pak v roce 2008 splní Česká republika čtyři z pěti maastrichtských kritérií,“ řekl Jan Mládek s tím, že do ERM II by pak ČR mohla vstoupit prvního září 2009 a po absolvování dalších procesů by „prvním technicky možným termínem přijetí eura“ byl první leden 2012. „Není to nic nereálného a uspěchaného,“ uzavřel.

Ve svém vystoupení ovšem neakcentoval nový přístup Evropské centrální banky k žadatelům o vstup do eurozóny, což se projevilo minulý rok odmítnutím Litvy, která fakticky všechna kritéria splnila, ECB se ale obávala zavlečení inflace do eurozóny.

OČIMA PODNIKATELE

Zakladatel a ředitel společnosti Megaflex Milan Boehm svůj postoj k přijetí eura shrnul do jedné věty: „Sice bez nadšení, ale co nejdříve.“ Vzápětí ale začal vysvětlovat právě vyslovený protiklad. „Společná měna je v principu správným a logickým nástrojem, který má utužit vzájemnost členů EU. Také je velmi praktická: v zemi, kde máte z každého místa tak 150 km do nejbližší cizí země a můžete tam volně cestovat, je jistě šikovné, když můžete bez problémů zaplatit penězi, jež máte v kapse. A nemusíte si ani přepočítávat cenu litru benzínu, abyste věděli, kde natankovat. Úplně stejné je to i pro podnikatele,“ řekl.

„Můj problém je v tom, jaká je dnes Evropská unie,“ vysvětlil. Následně popsal svoje nadšení z evropského sjednocování na začátku devadesátých let, které ale přerostlo ve vystřízlivění kvůli dirigismu a protekcionismu ze strany evropských institucí. Hodně ho také zklamal francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který odmítl v textu nové Lisabonské smlouvy zmínku o volné hospodářské soutěži. Čímž „položil květinu na hrob celé myšlenky ekonomicky úspěšné Evropy“. Takže euro je jednou z mála věcí, které jsou na EU pozitivní.

Podle Boehma do české společnosti pronikl jeden závažný fenomén: čeští občané se naučili pasivně spoléhat na peníze z Bruselu. „Plno lidí má pocit, že se peníze dostávají prostě jen za správně vyplněný dotazník, nikoliv jako odměna za dobře vykonanou práci,“ řekl. Citoval přitom statistiky, podle kterých v letech 2004–2006 odvedla Česká republika do rozpočtu EU 92,8 miliardy korun a nazpět získala 94 miliard korun, přičemž v celkové bilanci nejsou započítány náklady na zpracování různých žádostí o evropské peníze. Na otázku, jestli můžeme euro odmítnout, odpověděl, že ne, protože už vstupem do EU jsme se k přijetí eura zavázali a smlouvy se musejí plnit.

STOLETÁ KORUNA?

Jako poslední v ekonomické sekci promluvil šéf názorové rubriky deníku MF Dnes Pavel Páral. Uvedl, že česká koruna je stabilní a zdravější než euro. „I díky tomu si můžeme dovolit nižší úrokové sazby než má eurozóna.“ Potvrdil, že Evropská centrální banka jako další kritérium určila dlouhodobě nízkou inflaci, která se stává bičem na některé země střední velikosti. Na otázku, kdy je optimální opustit českou měnu uvedl: „Nechme dožít korunu svých sta let od narození (2018 – pozn. red.), protože může posílit z dnešních sedmadvaceti až na dvacet korun za euro.“

Ve druhé části semináře věnovaného politikům vystoupil ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. V úvodu se snažil zdůvodnit, proč vláda na svém srpnovém zasedání neurčila přesný termín vstupu České republiky do eurozóny. Řekl, že šlo o mix převážně ekonomických, ale i politických důvodů a velký vliv na to mělo také záporné stanovisko centrální banky. Na příkladu napětí mezi slovenskou vládou a Evropskou centrální bankou řekl, že jde o svědectví, že ECB odmítá přijímat další nekonvergované země. Ocenil podobné konference, kde se nebojuje za pravdu a lásku, ale složitě se snášejí argumenty o rizicích a výnosech přijetí eura. „Rozhodnutí sice nakonec bude politické, ale odborně vyargumentované a nesmí Českou republiku poškodit,“ řekl na závěr Říman.

Mimoděk vystihl atmosféru, která ve stejný den panovala na Středoevropském investičním summitu ve Vídni, kde byla podrobena tvrdé kritice nová strategie Evropské centrální banky projevující se ve vztahu ke Slovensku. Východní část někdejšího Československa měla do eurozóny vstoupit v lednu 2009, ale podle posledních signálů bude její vstup pravděpodobně o několik let oddálen. Člen měnové rady polské centrální banky Dariusz Filarna na toto téma ve Vídni řekl: „Pokud bude vyhodnocovací proces velmi tvrdý a s negativním výsledkem pro Slovensko, pak by to mohlo mít velmi nepříznivý dopad na ostatní potenciální členy eurozóny.“

OCENIL SE

Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek na semináři ocenil politiku svých vlád a řekl, že kdyby byl ještě premiérem, splnili bychom maastrichtské kritérium týkající se deficitu veřejných rozpočtů už letos. Dodal, že přijetí eura vždycky viděl jako součást širší integrace, jejíž zpochybňování odmítá, a naopak se přimlouvá za její prohloubení. Na téma vstupu Slovenska uvedl, že předchozí vlády Mikuláše Dzurindy možná celou věc zbytečně urychlily o jeden až dva roky. Rozhodně ale není příznivcem oddalování přijetí eura v žádné ze zemí bývalého Československa.

Posluchačům sdělil, že ohledně hospodářského růstu české ekonomiky je velmi optimistický a za pět až sedm let může exekutiva vládnout za podmínek vyrovnaných veřejných financí. Také on připustil, že posilování koruny je v současné době pro českou ekonomiku výhodné. Dodal, že novináři by si měli vzpomenout na jeho výrok během oficiální návštěvy v Maroku, kde předpověděl, že česká měna se přiblíží až k pětadvaceti korunám za euro. Za optimální termín vstupu do eurozóny v závěru určil léta 2012–2013.

Ani on ve svém příspěvku neodpověděl na otázku, do jaké míry kalkuluje s dalším posilováním koruny a jak toto uvažování posune případný přechod na euro.

ŽÁDNÝ ZÁVOD

Zužovat otázku vstupu do eurozóny výhradně na soupeření eura a koruny odmítl předseda senátního hospodářského výboru Ivan Adamec. Podle jeho názoru nejde o závod, ale snahu mít pevnou a stabilní měnu. Připustil, že v budoucnu může dojít ke krizi společné evropské měny a chudší části eurozóny se začnou obracet na Brusel se žádostmi o velké přerozdělování.

Poslanec Evropského parlamentu Hynek Fajmon konstatoval, že euro dosud není úspěšné a země, které společnou měny nemají (Velká Británie, severské státy) mají v průměru lepší hospodářské výsledky. Podle jeho názoru bychom měli přijetí eura odložit na nejzazší možnou mez. Zdůvodnil to razantním posilováním české koruny v posledních letech, což má pozitivní efekt na růst mezd a důchodů.

„Kdybychom euro přijali už dnes, zafixujeme například průměrnou mzdu na sedmi stech eurech a platy neporostou tak rychle jako díky kurzovému zhodnocení. Pokud by naopak koruna posilovala vůči euru o padesát haléřů ročně a mzdy o tisíc korun, což je realistická varianta, pak v roce 2015 bude průměrná mzda 1 163 eur.“ V závěru uvedl, že bude osobně požadovat referendum o přijetí eura.

Bohumil Pečinka