Občanskodemokratická válka

Bohumil Pečinka

MF Dnes 22.09.2008

Čelní představitelé ODS si jdou po krku. Už nejde jen o volby, ale o budoucnost strany.

Pondělní zasedání výkonné rady ODS bude nejdůležitějším setkáním vedení této strany od roku 1998, kdy došlo k takzvanému sarajevskému atentátu. Na výsledku bude zčásti závislý nejen úspěch v nadcházejících krajských a senátních volbách, ale i stabilita občanských demokratů jako celku. Patrnější je to po včerejšku, kdy předseda ODS v TV Prima napadl prvního místopředsedu Pavla Béma z neloajality vůči své osobě.

Jako za špidlovského soumraku Situace v širším vedení ODS připomíná soumrak špidlovsko-grossovské éry v ČSSD v letech 2004–2005. O co šlo? Na povrch tehdy vyplula dlouhodobá frustrace z neplnění volebního programu v rámci křehké stojedničkové vlády, doplněná o osobní a ekonomické spory jednotlivých aktérů, a nejrůznější skandály. V menší míře za Vladimíra Špidly, ve větší míře za Stanislava Grosse byla patrna snaha vytlačit tradiční levicové křídlo z vedení a poté úplně ze strany, což vyvolávalo obranné protireakce.
Na jaře 2005 se to na brněnském sjezdu částečně podařilo, ale předseda Gross už neměl dost sil na „konečné řešení“. Měsíc nato pak rezignoval nejdříve jako premiér a později i jako předseda sociální demokracie. Souběžně s tím šel drastický úbytek voličské podpory až na deset procent a tomu odpovídající vzestup KSČM. Brněnský sjezd tehdy připomínal poslední sbohem silné a jednotné ČSSD. Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy se sociální demokracie rozštěpí. Přes to všechno to nakonec dopadlo jinak.

Konflikt hledá ventil Obecně lze říct, že v každé politické straně se čas od času nahromadí konfliktní potenciál, který si hledá ventil. V roce 1998 došlo ve vedení ODS k odštěpení jednoho z křídel a vzniku Unie svobody, což tuto část spektra traumatizovalo mnoho let.
V roce 2005 měla sociální demokracie větší štěstí, protože ve svých řadách objevila člověka typu Jiřího Paroubka, který nebyl přímo angažován ve stranických sporech a ČSSD sjednotil. Přestože brzy narazil na meze svých politických možností, tento Paroubkův tah bude zapsán zlatým písmem do historie sociální demokracie. V následujících měsících se proto v ODS hraje o to, jestli zde převládne sarajevské, nebo paroubkovské řešení.

Samá chyba a k tomu vzkříšení mrtvého muže Situace je dnes taková, že předseda Mirek Topolánek vrší jednu chybu za druhou a všechny ve svém okolí obviňuje ze spiknutí. Byl to ostatně on, kdo izolovanou kauzu Morava zbytečně přikrmil tím, že se ji rozhodl využít k potření opozice v parlamentním klubu v čele s Vlastimilem Tlustým, který byl už před inkriminovanou reportáží v podstatě mrtvým politickým mužem. Tím, že předseda ODS nabídl médiím další a další příběhy, odpojila se aféra od svého počátku (Morava) a začala si žít vlastním životem. V posledních dnech pak přerostla v tichou občanskodemokratickou válku proti potenciálním konkurentům před volebním kongresem, kdy na povrch vyplouvají letité osobní animozity a otevírají se archivy poslední pomoci. V této situaci je obtížné odhadovat, jestli bude v ODS zvoleno paroubkovské, nebo sarajevské řešení.

Poptávka po novém modelu Rozhodně je cítit neustále se vracející poptávka zvenčí po přemodelování politické scény napravo od středu. Nelze nevidět, že lidé, kteří před deseti lety vsadili na kartu Zieleniec, Pilip, dnes spojují naděje na rozštěpení nebo „zúžení“ ODS právě s podporou křídla kolem předsedy Topolánka. Odéesovský Paroubek-sjednotitel je zatím v nedohlednu. Tyto věci samozřejmě dnešní výkonná rada nevyřeší. Předpokladem vybřednutí z faktického rozpadu stranického vedení před nadcházejícími volbami může být jen vytvoření krizového managementu v čele s respektovaným člověkem z regionu, typu jihočeského hejtmana Zahradníka, který dá hemžení v ODS jinou tvář. Z hlediska střednědobých zájmů pak nalezení politikasjednotitele. Kdo to bude, je zatím otázkou.

Bohumil Pečinka