Několik povánočních vánočních uvažování

Jan Ziegler

Tak jsme zase nějak přežili předvánoční šílenství a pod stromeček si nadělili všechno možné. věci. Přiznám se, nemám rád trumfování se v tom, kdo dá komu ten opravdu, ale opravdu best of dárek, protože Vánoce jsou o něčem jiném - o narození Dítěte, které změnilo dějiny.

Vůbec mně nepotěšila televizní stanice Barrandov, která na Štědrý den odpoledne zařadila do vysílání příšerný film z padesátých let Slovo dělá ženu. Bohužel se v něm shodil i můj oblíbenec a mistr stříbrného plátna Oldřich Nový, který v deset večer utekl z rande opravovat lokomotivu. Tento dementní slabomyslný výtvor měl snad jediný pozitivní účel, ukázal v jaké šílené a zrůdné době jsme žili, ovšem otravovat s touhle budovatelskou srágorou lidi zrovna na Štědrý den je vrcholem nevkusu.

Jistě mně namítnete, že pokud se mi to nelíbilo, tak jsem si mohl televizi přepnout na jeden z mnoha jiných kanálů. Ano, udělal jsem to, ale trvám si na tom, že tento filmový výběr byl poněkud nešťastným.

Nyní bych se vrátil v čase o několik desetiletí zpět, když jsem chodil do čtvrté třídy základní školy. Tehdy se naše IV. E stala odstrašujícím příkladem nevzdělanců, které produkovalo socialistické školství. Soudružka učitelka se nás ptala proč slavíme Vánoce a nikdo z nás asi třiceti dětí to nevěděl. Akorát jeden kluk se přihlásil, že je to Adam a Eva. No, a učitelka nám vysvětlila, že naši dávní předkové, kdysi slavili zimní slunovrat. O křesťanské tradici a narození Božího syna ani slovo.

Nic proti pohanským oslavám slunovratu, ale křesťanská tradice Vánoc je nám daleko bližší. My vlastně vůbec nevíme, jak taková slunovratní oslava například u starých Slovanů vypadala. Asi se hodně hodovalo a pilo, ale je jasné, že tyto bakchanálie se nemusely krýt s datem 24. prosinec. To teprve stanovila křesťanská církev jako předvečer narození Ježíše Krista v 3. století. I rozdávání dárků má původ v křesťanské tradici, podle které přinášeli lidé narozenému Ježíšovi do jesliček dary.

Bylo ovšem moc hloupé, jestliže se dětem zamlčoval křesťanský podíl na Vánocích, protože to je něco, co patří k základům evropské kultury a vzdělanosti.

Narození malého dítěte kdysi před dvěma tisíci lety v judském Betlémě bylo významnější události než si umíme připustit. V českých zemích je silně rozvinutá betlemářská tradice a o Vánocích se betlémy staví v kostelech i domácnostech. Na tom nic nezměnili ani komunisté a tak zhruba v půlce osmdesátých let zavedla učitelka mateřské školy své svěřence do českobudějovické katedrály podívat se na Ježíška a na jesličky.

Je velmi pravděpodobné, že někdo z uvědomělých rodičů, ji lidově řečeno práskl a tehdejší bolševická moc si to s ní vyřídila tím nejodpornějším způsobem, vyhodila ji ze školky.

Komunisté kromě toho, že opět dokázali svoji zrůdnost, tak dali najevo, že mají strach z narození malého bezbranného dítěte, vadilo jim tolik, že kvůli němu sahali k represím.

Kdyby byl Ježíš Kristus bezvýznamnou osobností, tak si ho nebude nikdo všímat. On však dokázal, že je Někdo, když dva tisíce let po jeho narození, dokázal vyvolat takovou hysterii.

Také se rád chodím dívat do chrámů Páně na betlémy, potkávám v nich hodně tříd školáků i děti z mateřinek, učitelky a učitele už za to nikdo nevhazuje z práce a to je dobře.

Přeji tedy všem lidem dobré vůle to nejkrásnější prožití Vánoc a radost z narození dítěte, které dokázalo pohnout dějinami.