Probíhající nepokoje ve Lhase vzbudily celosvětovou pozornost a vyvolaly zájem a dílčí sympatie i v Česku. Současné demonstrace jsou – i přes jejich kontroverzní násilnou podstatu – důležitým potvrzením toho, že existuje silné tibetské hnutí usilující o nezávislost. Tibet je latentně populárním tématem v západním mediálním mainstreamu.
Důvody pro sympatie k tibetskému osamostatnění vychází ze dvou základních kořenů, i když oba obsahují ve své podstatě i sporné prvky. Prvním kořenem pro-tibetských postojů je antikomunistická a anti-totalitní idea, kdy je Tibet nahlížen jako oběť komunismu. V této souvislosti je ovšem třeba vnímat i skutečnost, že silnější roli v držení tibetského území má čínský imperialismus než marxisticko-leninské smýšlení čínských vládních komunistů. O Tibet budou mít Číňané zájem bez ohledu na panující režim v Pekingu. Na druhou stranu nelze a priori předpokládat, že režim v případném samostatném Tibetu by nutně odpovídal standardům pluralitní demokracie.
Idealismus ve smyslu nekritického hodnocení tibetské reprezentace souvisí s druhým kořenem široké podpory Tibetu. Tím je jistý romantický náhled na Tibet jako na tajemné území izolované od "konzumního zlého západního světa". Projevuje se zde i pozitivní hodnocení buddhistického zázemí tibetské identity, protože buddhismus je přinejmenším od nástupu nové levice v šedesátých letech vnímán mnohými západními intelektuály jako pozitivní alternativa ke křesťanství a kapitalismu.
Do českého prostředí bylo téma podpory tibetského hnutí vneseno post-disidentskými strukturami (zvláště bývalým prezidentem Havlem) a levicovými liberály a rovněž konzervativními antikomunisty. Pozitivně se k němu vyjadřuje i nová levice. Kritiku si vysloužila autoritativní podstata tibetské reprezentace od některých anarchistů, kteří současně odsuzují i čínský režim. Stabilními podporovateli čínských pozic jsou komunisté a zastánci bezkonfliktních obchodních vztahů s Čínou.
Podpora Tibetu se však stala, a to i v České republice, jistým stereotypem a v některých případech i pózou. Různé skupiny, jednotlivci či radnice vždy jednou za rok demonstrativně vyjádří určitý politický postoj vyvěšením vlajek, nicméně jinak u nich neexistuje vůle k dlouhodobé a konsistentní podpoře obdobně postižených území ve světě. Neplatí to ale po všechny podporovatele Tibetu, u některých z nich zapadá tato činnost do skutečných širších aktivit.
Vyjádření zájmu o Tibet může v současnosti krotit čínskou vládu v užití masové brutality, zvláště v souvislosti s blížící se olympiádou. Důležitá je však jeho celosvětová dimenze a zvláště aktivity v mocnostech světového společenství. Na samotnou podstatu okupace Tibetu nebudou mít drobné demonstrace a vyvěšování tibetských vlajek v ČR vliv. Tato činnost však může obecně posílit struktury občanské společnosti v ČR a vyvolat subjektivní pozitivní pocit u zúčastněných lidí, že něco udělali pro dobrou věc (i když dopad jejich aktivit na tibetský problém nebude reálně žádný).
Podpora Tibetu je z hlediska západních demokracií a jejich mezinárodních struktur reálně smysluplná především z hlediska aktuální možnosti zisku propagandistických nástrojů, které slouží k poškozování Číny jakožto ekonomického a politického konkurenta. Na oficiální státní úrovni však je a bude přímá podpora tibetskému separatismu za normální situace omezená, aby nedocházelo k ohrožení aktuálních obchodních zájmů v Číně. Těžiště aktivit leží v nestátní a polostátní sféře a částečně i u tajných služeb.
V kontextu dlouhodobých evropských či západních zájmů je existence tibetského odporu výhodná z důvodu vnitřní nestability Číny jakožto strategického rivala. V kontextu hrozících surovinových konfliktů 21. století a jejich možného přerodu do válečné dimenze je pro západ důležitá i existence potenciálních guerillových či teroristických struktur tibetského odboje. V tomto kontextu čínská reakce na aktuální eskalaci může narušit stávající odbojové struktury na tibetském území, případný brutální čínský zásah však může posílit i bojové odhodlání nastupujících generaci tibetských aktivistů.
Efektivní propojení nynějšího dění ve Lhase se západními strategickými zájmy je však vzhledem ke snaze tibetských protestujících dosáhnout rychle vlastních cílů složité. Aktuální podpora nynějších tibetských demonstrací z ČR tak bude mít jen velmi omezený okamžitý dopad, důsledky širšího spektra aktivit pro-tibetských aktivit v celém západním společenství se mohou projevit až v delším časovém horizontu.