Teď jde o víc než jen o úřad premiéra
Mirek Topolánek
Během dlouhých, tvrdých a místy nečistých povolebních jednání se zapomíná na to opravdu podstatné: budeme mít nekomunistickou, nebo komunistickou vládu? Stačilo málo a Česká republika se mohla vydat na cestu proti proudu času, pryč z logiky polistopadového vývoje.
Stále přítomný stín
Ve volbách varianta prokomunistického kabinetu neprošla jen těsně. Poté se jí drtivě postavila členská základna křesťanských demokratů. Stále přítomný stín KSČM je důvodem, proč jsou naše vyjednávání o nové vládě tak zdlouhavá a komplikovaná. Nejde tu totiž o pat mezi dvěma rovnocennými možnostmi. Je to buď, anebo. Buď budeme pokračovat v úspěšném (znovu)zapojování do struktur Západu, nebo s Paroubkem a Filipem učiníme otočku k Východu.
Velice mi záleží na tom, aby toto veřejnost chápala a pochopila. Nejde tu o nějaké běžné stranické půtky, dokonce ani jen o úřad premiéra. V sázce je budoucnost země, a to možná na dlouhá léta.
Komunisté bez reformy
Co se týče aktuální pozice, KSČM se od ostatních parlamentních stran příliš neliší. Roste její politický vliv i ochota veřejnosti připustit její přímý podíl na moci. Problém je v tom, že tato vnější rehabilitace nastala bez vnitřní transformace strany. Komunisté podporují Castrův režim na Kubě, dynastický kimovský bolševismus v Severní Koreji, jsou spojenci levicových latinskoamerických radikálů typu venezuelského prezidenta Huga Chaveze, svou zahraniční (nikoli jen akceptovatelnou obchodní) politiku orientují na Čínu a Rusko. Proto stále představují hrozbu pro polistopadový vývoj, hrozbu bezpečnostní a zahraničněpolitickou. Je smutné, že taková komunistická strana má silného demokratického spojence.
Jiří Paroubek se nikdy nevzdal touhy vládnout s takto orientovanou KSČM. Činil tak před volbami, přihlásil se k tomuto spojenectví ve svém památném povolebním projevu, pokusil se je neúspěšně zpečetit minulý týden. Řada lidí se domnívá, že u dnešního předsedy ČSSD jde o „pouhý“ cynický pragmatismus. Bohužel tomu tak není, za jeho spojenectvím s KSČM je opravdové porozumění založené na společně sdílených hodnotách.
Byl to Jiří Paroubek, kdo se snažil vymknout geografické i civilizační logice naší země a učinit z ní „vlajkovou loď Číny v Evropě“.
Byl to Jiří Paroubek, kdo měl velkou starost o to, aby „jednostranně“ prozápadní ministr zahraničí Alexandr Vondra neproměnil jeho pracně budované vztahy s Čínou a Ruskem v „ruiny“.
Braňme nejhoršímu
Sociální demokracie je samozřejmě stranou s nezpochybnitelnou euroatlantickou orientací a dlouhou prozápadní tradicí. Jsem si jist, že tyto dlouhodobé kolektivní hodnoty v ní nakonec převáží nad aktuálními zájmy jedinců. Nicméně dokud se tak nestane, jsem jako předseda vítězné strany a designovaný premiér povinen bránit nejhoršímu. Není možné dohodnout se na čemkoli s ČSSD, dokud za ni bude jednat předseda, který se nevzdává myšlenky spoluvládnout s nereformovanými komunisty. Chci splnit předvolební sliby Občanské demokratické strany i mé osobní. Ještě důležitější je okamžitě ukončit období bezvládí a dát zemi vládu s mandátem z voleb.
Ale úplně ze všeho nejdůležitější je bránit stále reálné hrozbě návratu komunistů k moci.
To pokládám za svůj hlavní státnický úkol, za úkol, který stojí vysoko nad jakýmikoli stranickými či osobními zájmy.
