Insolvenční zákon posiluje vědomí odpovědnosti
Mirek Topolánek
10.03.2008, Deník
Dluhy se musejí platit. To na rozdíl od některých politiků ví každý, kdo si kdy vzal nějakou půjčku, leasing či spotřebitelský úvěr. Svoboda, kterou jsme získali po pádu totality, s sebou prostě přináší i odpovědnost. Vláda si toho je vědoma a proto stabilizuje veřejné finance. Rozhodla se také řešit situace, kdy lidé nedokáží své povinnosti splácet dluhy dostát.
Splácení dluhů je jednou ze základních podmínek fungování společnosti. Insolvenční zákon z dílny ministerstva spravedlnosti nenahrazuje odpovědnost každého jedince za správu vlastních financí. Dává však možnost se ctí vyřešit problém dluhové pasti, kdy závazky dalece převyšují schopnost je platit. A především preventivně brání vybuchnutí sudu se střelným prachem, jímž je zadlužení domácností. To dnes činí přes 600 miliard korun, přičemž odhadem na 110 miliard úvěruje rizikových.
Vyzývám bankovní asociaci, spotřebitelská sdružení a poskytovatele poradenství, aby zjistili, do jakých situací se lidé nejčastěji dostávají a jaká řešení nejčastěji pomáhají. Pak bude možné vyhodnotit účinnost zákona a případně přijmout další kroky.
Zkušenosti s insolvenčním zákonem jsou pozitivní,přestože jde v našich podmínkách o revoluční změnu, na kterou si občané musejí zvykat. Od počátku roku bylo podáno více než 600 insolvenčních návrhů. To ukazuje, že tato norma byla opravdu potřebná, zeje řešením pro ty, kteří se dostali do problémů, jež přestali zvládat.
Insolvenční zákon ale není jen technickou normou, která řeší problém nesplácených dluhů. Ještě důležitější je jeho význam filosofický. Bylo už nutné změnit nezdravou atmosféru, kterou šíří někteří politici. Ti tvrdí, že žít na dluh je normální a naše míra zadlužení je ve srovnání se západními zeměmi nízká. Znepokojivý je však právě rychlý nárůst rizikových úvěrů. Ano, dnes je normální si půjčovat. Aleje také normální řádně a včas platit. To je třeba neustále opakovat.
My jsme nabídli těm slušným, aby své problémy s dluhy vyřešili. Tímto zákonem se posiluje vědomí odpovědnosti, posilují se právní a ekonomické jistoty. Je rozšířením efektivní úpravy úpadku nejen pro firmy, ale i na dlužníky, kteří nejsou podnikateli. Cíl je v obou případech stejný: zvýšit jistoty investorů, zaručit vládu práva, umožnit rychlý a efektivní oběh finančních prostředků.
Chci zdůraznit, že v principu mezi konkursem podniku a osobním bankrotem opravdu není žádný rozdíl. Insolvenční zákon nebyl přijat v první řadě proto, aby pomohl dlužníkům, ale aby pomohl věřitelům. Nemá být sociálním opatřením k oddlužení těch, kteří si půjčili více, než kolik dokáží vrátit. Nesplácení dluhů je špatné vždy, ať jde o podnikatele, nebo o soukromé osoby.
Naše prosperita závisí do značné míry na tom, že se platí dluhy. Každé vybočení z tohoto pravidla hrozí snížením hospodářského růstu a zvýšením inflace. Proto se každý rozumný stát snaží nejen o to, aby měl v pořádku své finance, ale aby peněžní disciplína platila i mezi občany. Vidíme, co s ekonomikou udělá, když třeba lidé přestanou splácet hypotéky.
Insolvenční zákon tak jde v duchu opatření, které přijímá vláda, která začíná s šetřením sama u sebe. V tomto směru budeme pokračovat. Naším cílem je, aby Česká republika byla zemí, která má zdravé jak veřejné, tak soukromé finance, aby byla zemí s odpovědnou vládou i občany. Insolvenční zákon je důležitým kamínkem v této mozaice.
