Chce Latinská Amerika ryby, nebo udice?
Mirek Topolánek
18.5.2008 MF Dnes
Jaká je dnes Latinská Amerika? Shoda v cílech, rozpor v cestě k cíli vedoucí. Často rozpor v nástrojích. Chceme rybu, ne udici!
Podnikání? To je neokolonialismus, tvrdí Chávez. Pomocí venezuelské ropy kupuje závislé či váhající.
Cizí investice? Nástroj imperialismu, přidává se Morales, pěstitel koky a první indiánský bolivijský prezident.
Pod heslem „Základní potřeby indiánům“ znárodňuje nadnárodní korporace. Země se churchillovsky dělí na ty, kteří považují podnikatele za vlka, chtějí ho lovit a vyhubit, na ty, kteří si myslí, že je to kráva, kterou je nutné podojit, ale naštěstí i na řadu těch, kteří vědí, že je to osel tahající tu jihoamerickou káru se všemi ostatními.
Nejednota, nejistota, naděje Nejednotnost je prvním charakteristickým rysem. Nejistota druhým.
Přítomnost nejrůznějších ozbrojených ultralevicových geril a malá bezpečnost třetím. Chudoba, analfabetismus, nízká úroveň zdravotní péče čtvrtým. A konečně tím pátým je naděje na využití obrovských zásob ropy, plynu, nerostného bohatství. Žebráci na zlatých židlích, říkává se někdy. Naštěstí si většina zemí tento stav uvědomuje, a proto také komunikují na regionální úrovni s Evropskou unií.
Daly si do vínku stejné univerzální hodnoty jako Unie - svobodu, bezpečí a prosperitu. Jsou přesvědčeny o přenosnosti úspěšných receptů. Realizují tvrdé akce proti ozbrojeným bandám, liberální reformy, podporují růst vzdělanosti a vstup přímých zahraničních investic. I proto se konal summit Evropské unie a Latinské Ameriky v peruánské Limě.
Ve vztahu Unie s Latinskou Amerikou a zeměmi Karibiku však panuje zjevná asymetrie.
Latinskoamerické země říkají: Pusťte nás bez bariér na evropský trh, my vám za to neuvolníme trhy třetích zemí. Jednání Světové obchodní organizace tuto asymetrii dokumentují.
Latinskoamerické země navrhují: Pomozte nám řešit chudobu, my vám za to dovolíme, abyste financovali náš boj proti klimatickým změnám.
Delší, ale zato horší cesta Připomíná to známý český film Sněženky a machři, kde hlavní hrdina reaguje na výzvu jet zkratkou: „Jo, je to sice dál, zato je tam horší cesta.“Stojí za to jet touto zkratkou?
Má Evropská unie akceptovat tuto asymetrii?
Zřetelně odpovídám ANO, ANO. Jet zkratkou znamená totiž oslabování vzniku nových pevností, známého latinskoamerického mixu socialismu, izolacionismu, populismu a nacionalismu.
Znamená to posilování boje proti ultralevicovým, teroristickým gerilám a obchodu s narkotiky. Upevňuje to pozice regionálních uskupení, jako jsou sdružení volného obchodu MERCOSUR, Andské společenství a Středoamerické země. Znamená to oslabování pozice Chávezů, Moralesů, Coreů a dalších novodobých světlonošů páchajících dobro.
Samozřejmě, že Evropská unie musí usilovat o symetrii v rámci Světové obchodní organizace, o vyvážený poměr výhod u asociačních dohod. Samozřejmě, že se musí snažit vázat rozvojovou pomoc na změnu přístupu k životnímu prostředí.
Zároveň však platí, že investice do spolupráce obou kontinentů mají nezpochybnitelné výnosy: zvýšení globální bezpečnosti, eliminaci mezinárodního terorismu, odblokování zamrzlých jednání v rámci Světové obchodní organizace. Dále jsou to rovné obchodní podmínky na obrovském trhu, posilování zemí, jako je Chile, Kolumbie, Kostarika, Mexiko a další, a také pokračování liberalizačních reforem a odstraňování chudoby v Latinské Americe.
Summit v Limě jasně ukázal, že odstraňování chudoby, sociální koheze a zabezpečení rovných příležitostí v přístupu k vodě, potravinám, energii a hlavně ke vzdělání jsou bytostně spojeny s environmentálními problémy v oblasti vody, zemědělství, energetiky.
Tato synergie hrozeb vyvolává potřebu synergie řešení. I o tom byl summit v Limě.
Ukázal shodu v cílech i prostředcích. Ukázal, že v Latinské Americe přece jen většina preferuje udici a ne rybu.