Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Tvůrčí muka falešných proroků

Josef Mlejnek

Krátce po Kláře S. (Schumannové) spatřil v Divadle Komedie světlo světa inscenace dalšího z děl nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 2004 Elfriede Jelinekové starší kus Sportstück (1997, česky Sportštyk). Jde o další typickou autorčinu filipiku proti mužské, potažmo samčí agresivitě, vybíjející se tentokrát ve sportu – válce, a o obhajobu, potažmo chválu ženského trpného principu, a to na půdorysu volně odkazujícím na „elektrické“ motivy řeckého antického divadla: autorka si personifikovaně říká Elektra-Elfi a její představitelka Gabriela Míčová předvádí v úvodu sugestivní tanec s (falickým) mečem. V sériovém zapojení se režie ujali hned tři režiséři: Dušan Pařízek, Jan Nebeský a David Jařab – střídání jejich osobitých poetik přispělo v každém případě k posílení dojmu, že se na hřišti občas něco děje. Scénu totiž skutečně tvoří hřiště se dvěma ragbyovými brankami, po stranách jsou lavičky, na nichž posedávají aktéři, a také soudcovský umpire, který dojde uplatnění především v závěru. Ivana Uhlířová jistě dokáže víc než gymnastická prostná a naivkovské ksichtění, ale v představení toho asi více nepotřebuje. Horda sportovců holohlavců ji posléze brutálně znásilní: několik z nich ji podrží „otevřenou“ ve vzduchu, zbývající si do ní nabíhá jako beranidlo. Dívkou to moc neotřese, jen se otřepe, a život běží dál.

Jan Nebeský zcela nedávno Na Zábradlí režijně „povýšil“ slohovou práci Lenky Lagronové o holandské židovské mystičce Etty Hillesumové. Něco podobného se mu podařilo i v Komedii: je to jakási pieta naruby, když Lucie Trmíková coby matka drží v náručí zbitého syna a její liturgickými intonacemi vyztužený zpěv náhle propůjčuje textu Jelinekové zvláštní, paradoxně silný estetický účinek. Jsou hry předloňské nositelky Nobelovy ceny za literaturu jen polotovarem, čímsi mezi blábolem a surrealismem čtvrtého nálevu, pro performance režisérů, kteří si předlohu mohou dotvářet dle libosti? Věřím, že by Jan Nebeský podobným způsobem dokázal zvládnout i telefonní seznam. Závěrečný monolog Elektry-Elfi z výšin rozhodcovské židle i po sestoupení na hřiště je ovšem k nepřečkání: máme pocit, že se nám s údajnými tvůrčími mukami svěřuje grafoman nebo se nám falešný prorok, respektive prorokyně, snaží přiblížit, jaká že to na jejích bedrech spočívá tíha. Vždyť se Vás o nic takového nikdo neprosil, chce se říci autorce. Je zhrzený velikášský podtón v hlase Gabriely Míčové dílem a kouzlem nechtěného? Ať tak či onak, je podobné čtení nejspíš správné…
Josef MLEJNEK


Divadlo Komedie. Elfriede Jelineková: Sportštyk. Překlad Zuzana Augustová. Režie: David Jařab, Jan Nebeský, Dušan David Pařízek. Hrají: Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová, Lucie Trmíková, Jiří Černý, Martin Finger, Roman Zach a další.

Hodnocení:

Režie: 50%
Herci: 60%
Celkový dojem: 40%
(Psáno pro MFDnes)



Josef Mlejnek
 
  Přístupy: 1950 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA