Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Mašínové a odboj proti komunismu

Lukáš Petřík

Proč vlastně šla skupina bratří Mašínů do ozbrojeného boje proti komunismu? Bylo to o tom, že v nejtvrdším období rudé tyranie se našlo pár mladých lidí, kteří byli ochotni pro věc svobody nasadit svůj vlastní život. Jak poznamenal Milan Paumer v jednom rozhovoru pro tisk:byli inspirováni protinacistickou odbojovou činností pplk. Josefa Mašína, otce bratrů Mašínů. Poznali, že jak proti hnědé, tak proti rudé totalitní zvůli je nutno pozvednout zbraň. A tak se ocitli ve válečném stavu proti komunistickému systému.

Od počátku se však rodina Mašínů nestavila kriticky k nárůstu prosovětských a prokomunistických sympatií společnosti. Sovětská armáda nakonec osvobodila velkou část ČSR od nacistů a komunisté využívali jejího kreditu ke své propagaci. Mašínova manželka Zdena ještě před únorem dosáhla i toho, že byl Josef Mašín povýšen na brigádního generála in memoriam. Stejně tak byli oceněni medailemi za protinacistický odboj i její dva synové, Ctirad a Josef, kteří zanedlouho získají mnohem větší proslulost v odboji protikomunistickém…

Když se však po únorovém převratu začaly rozbíhat politické procesy, přišlo rychlé vystřízlivění. Největším šokem pro Zdenu Mašínovou se stalo to, když byla na podzim1949 zatčena a 27. června 1950 popravena její přítelkyně Milada Horáková, s níž se znala z doby protinacistického odboje. Rovněž se začínalo komunistům zdát nepatřičné, že v Československu existoval i nekomunistický odboj. Proto přejmenovali Mašínovu ulici na Čiklovu. Proto musela být odstraněna Mašínova pamětní deska z domu, v kterém byl gestapem zatčen. Perzekuce režimu se začínala dotýkat i mladých členů rodiny.Ctiradu Mašínovi bylo v roce 1950 pro jeho „buržoazní původ“ znemožněno studovat vojenskou akademii a bratr Josef se rovněž nemohl hlásit na vysoku školu. Toto všechno začalo formovat opoziční názory bratří Mašínů a jejich přátel, až přišlo rozhodnutí fatální.

Mezi aktivní jedince odbojové skupiny patřili vedle bratří Mašínů Milan Paumer, Václav Švéda, Vladimír Hradec a Zbyněk Janata. Zpočátku se jejich činnost rozvíjela pozvolna: vytloukání agitačních skříněk a oken příliš agilních straníků. Otec jim přenechal nějaké zbraně v tajných úkrytech, to ale bylo málo, proto se snažili získat zbraně další. Ze začátku nebyly akce příliš úspěšné. 13. zaří proběhlo nešťastné přepadení staniceSNB, kde měl službu O. Kašík. Kašík měl být původně omráčen a poté měly být získány zbraně. Jenže Kašík se bránil příliš vehementně, což ho stálo život. Výstřely prozradily celou akci, proto museli všichni v rychlosti uprchnout. Další podnik už byl úspěšný, v další stanici SNB získali pět samopalů, dostatek zásobníků a několik pistolí. Spoutaný sloužící esenbák si je však začal příliš důkladně prohlížet. Aby je neprozradil, musel být zneškodněn.

Na podzim 1951 začala skupina pomýšlet na přechod hranic na Západ. Nápad se ale nezdařil, protože Jos. Koutný, který se měl zúčastnit, byl zatčen StB a ke všemu se přiznal. StB potom zajistila i Ctirada a Josefa Mašína. Josef byl nakonec propuštěn, ale Ctirada odsoudili 15. srpna 1952 za držení zbraní a za snahu přejít hranice na dva a půl roku na práci do nechvalně proslulého uranového dolu v Jáchymově. Po smrti Klementa Gottwalda vyhlásil nový prezident Antonín Zapotocký v březnu 1953 amnestii, jež se týkala i Ctirada.

I v době Ctiradova věznění odbojová skupina působila dál. 2. srpna 1952 přepadli pokladní vůz, protože chtěli získat peníze na osvobození Ctirada. Bezpečák Skokan na vyzvání svou zbraň odevzdal, ale pokladník Rošický měl potají ukrytou zbraň, se kterou posléze ohrožoval Josefa. Josef se mu ji snažil vyrvat z ruky a padl výstřel, který smrtelně zranil pokladníka. Při další práci skupina ukořistila 14. srpna 1953 v dole Magda výbušniny pro provádění diverzní činnosti. V září pak vypalovali stohy se snahou poškodit socialistické hospodářství.Při tom byl výstřelem těžce zraněn příslušník Pomocné stráže VB Lecián.

Po propuštění Ctirada se stala znovu aktuální otázka útěku na Zapád, kde se hodlali cvičit ve výzvědné činnosti pro případ budoucího střetnutí mezi Východem a Západem. Rovněž podvratná činnost v domácím prostředí začínala být kvůli pátrání StB už příliš riskantní.

Skupina se rozhodla dostat se do Západního Berlína přes Východní Německo. Pro útěk se rozhodli Mašínové, Paumer, Švéda a Janata. Přechod byl původně naplánován na několik dní, nakonec se však protáhl na několi týdnů. Byli při něm zadrženi Švéda a Janata. Východoněmecká Volkspolizei rozpoutala rozsáhlou pátrací akci, jíž se zúčastnilo několik tisíc policistů. Několik příslušníků VP zastřelila při útěku odbojová skupina, několik jich bylo zabito samotnými policisty omylem v nepřehledných situacích. Tento přechod na Západ byl v sychravém podzimním počasí, kdy se skrývali v lesích,vskutku husarským kouskem, i když je pravda, že při uprchlících často stálo velké štěstí. Stanice Svobodná Evropa zhodnotila celou situaci takto: „Všechen tisk svobodného světa píše v těchto dnech s obdivem o pětičlenné skupině mladých Čechoslováků, kteří 3. října opustili svou vlast s pevným odhodláním buď dosáhnout svobody nebo zemřít. Už dnes je patrno, že tento neobyčejný příběh bude znamenat novou slavnou kapitolu v historii zápasu o svobodu“.

V Západním Berlíně na skupinu tří statečných již čekali agenti CIC. Nějaký čas potom strávili v Západním Německu a potom vstoupili do americké armády, kde po parašutistickém výcviku působili do roku 1959 u 82. Airborn Division. Švéda a Janata byli komunisty popraveni, stejně jako byli příbuzní a známí odbojářů odsouzeni v zinscenovaných procesech k smrti nebo dlouholetým žalářům, včetně matky Mašínů Zdeny, odsouzené na 25 let. Kvůli neléčené rakovině zemřela v komunistickém vězení.

Někdo dnes může hodnotit skupinu bratří Mašínů jako vrahy, ale musíme si uvědomit, že zabití příslušníci SNB přísahali věrnost socialistickému zřízení, které bylo protiprávní, a se kterým byli odbojáři ve válečném stavu. Šlo o to, kdo s koho. Odbojáři se ale vždy snažili, aby při jejich akcích nebyly oběti na životech, čemuž se bohužel vždy nedalo zabránit. Bylo to rovněž v období nejtužší stalinistické represe, kdy nebyla vyloučena eventualita války Východu proti Západu. Domnívám se, že otec bratří Mašínů pplk. Mašín by ani na okamžik nezaváhal a rovněž by vystoupil proti komunistům. V dopise na rozloučenou svým dětem napsal: „Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany…Pamatujte, že pro vlast a národ nutno obětovat i život…Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I vy jednou tak musíte postupovat.“ Synové zachovávali odkaz svého otce.



Informace čerpány z knihy: Jan Němeček, Mašínové. Zpráva o dvou generacích, Torst Praha 1998 a z dokumentárního filmu režiséra Martina Vadase PROTI KOMUNISMU SE ZBRANÍ V RUCE, Česká televize 1999.



vyšlo upraveně v časopise Agora

rozhovor s Josefem Mašínem naleznete zde: http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=173

a s Milanem Paumerem zde: http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=25



Lukáš Petřík
šéfredaktor www.EUportal.cz , editor www.EUserver.cz ,
předseda o. s. Mladá pravice , redaktor časopisu Portál
Osobní stránky
 
  Přístupy: 1008 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA