Tak to je, pane ministře Urbane

Evžen Tošenovský

S jistým překvapením jsem si přečetl mně věnovaný článek ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana (Dilema pana Tošenovského, LN 18. 1.). Mé překvapení pramenilo zejména ze skutečnosti, že mi pan ministr odpovídal na otázky, které jsem mu nikdy nepoložil, řešil jakési mé dilema, které nemám, a uděloval mi školení, o které jsem ho nežádal.

Chci hned v úvodu zdůraznit, že na přípravě investice firmy Hyundai v Česku, resp. v Nošovicích od počátku těsně spolupracuje tým tvořený zástupci Moravskoslezského kraje, města Ostravy, ministerstva průmyslu a obchodu a vládní agentury CzechInvest. Politická příslušnost členů tohoto týmu jde napříč spektrem, ale v tom nevidím problém - plně rozumím spolupráci koalice s opozicí tam, kde jde o tak velkou investici, která ovlivní spoustu dalších věcí, dopravní infrastrukturou počínaje a školstvím konče.

Navíc, při poslední cestě do Koreje odvedl tento tým při vyjednávání s vedením společnosti Hyundai tak brilantní práci, že jsem neváhal ani jako představitel opoziční politické strany pochválit náměstka ministra průmyslu Roberta Szurmana a generálního ředitele CzechInvestu Tomáše Hrudu a jeho pracovníky dopisem, adresovaným premiéru Paroubkovi i ministru Urbanovi.

Největší problém, jak se zdá, má pan ministr s mým vztahem k investičním pobídkám; rád mu tedy toto zdánlivé dilema objasním. Pochopitelně, že investiční pobídky jsou dnes standardním nástrojem ovlivňování rozhodování velkých globálních investorů - když je nenabídneme my, nabídne je Polsko, Rumunsko, Maďarsko či kterýkoliv jiný středoevropský stát. A i když s tím nesouhlasím a považuji to za špatné, realisticky přece vím, že Evropu ze dne na den nezměním. A jestliže je Hyundai připraven proinvestovat řekněme třicet miliard korun, pak pobídky v maximální výši patnácti procent, povolené legislativou EU, znamenají, že stát vloží čtyři a půl miliardy, což se mu i při úlevě na dani z příjmu firmy rychle vrátí na daních z příjmů zaměstnanců a dalších odvodech.

Jiná věc jsou investiční pobídky, poskytované na relativně malé investice, zaplacené z daní ostatních firem, jež na určitém území vytvářejí konkurenci, a mají tak od státu či obcí vytvořené podmínky, o jakých se našim malým podnikatelům nezdá. Za podstatně čistší řešení bych považoval snížení daní z firemních příjmů, což by podnikům umožnilo kumulovat kapitál pro vlastní rozvoj bez přerozdělovaných státních berlí.



Růst? Ano, ale navzdory vládě!

Ale ještě jedna věc mi na vládních investičních pobídkách vadí, a tou je jejich neprůhlednost. Veřejnosti zůstalo utajeno, kolik z jejích peněz - protože to jsou skutečně peníze veřejnosti, tedy daňových poplatníků, vláda žádné své peníze nemá - šlo na pobídky Philipsu v Hranicích, TPCA v Kolíně apod. Ano, jsem za určitých podmínek pro investiční pobídky, ale musejí být založené na transparentním přístupu, a nikoliv na schovávání se politiků za hradbu "obchodního tajemství" nebo jakýchsi administrativních postupů. A musí to být jasné politické rozhodnutí s odpovědností reprezentace, která pobídky poskytuje.

A o můj vztah k vedení ODS pan Urban už vůbec nemusí mít obavy. Jak si snad povšiml, za celou dobu svého života v politice jsem vždy jednal a jednám otevřeně a své názory říkám jasně a zřetelně.

Jestliže se pan ministr Urban ve svém článku chlubí hospodářskými výsledky ČR, která v HDP na hlavu předstihla Portugalsko, musím ho upozornit na dvě základní věci. Za prvé, Portugalsko se potýká s vleklou hospodářskou krizí, takže jsme se s ním potkali spíše na jeho cestě dolů než na naší cestě vzhůru, a za druhé, kdyby vláda, kterou tak velebí, provedla daňové reformy a liberalizovala podnikatelské prostředí, byl by hospodářský růst Česka mnohem výraznější. Místo toho vláda vsadila na zadlužení státu kvůli rychlým řešením problémů bez dlouhodobého efektu, na totální přerozdělování enormních daní, sankce a restrikce. V jejím podání to však jsou ty nejlepší možné kroky. Jinými slovy, česká ekonomika neroste díky vládě, ale navzdory jí. A tak to je, pane ministře...