Z mediální kuchyně: Postrach Haydn

Aleš Knapp

Následující autorův pravidelný sloupek pro časopis Reflex nevyšel:

Skladatel Joseph Haydn, jenž si za svůj otcovsky upřímný charakter vysloužil přízvisko „papá“, nahání v tuzemsku hrůzu. Nevěříte? Ke 200. výročí úmrtí zní sice nějaký ten koncert. Leč tištěné deníky i nedeníky, ve světě plné Haydna, oněměly. Co jim provedl geniální muž, neprávem u nás vykázaný do stínu Mozarta? Přece to, že ohlasy středoevropské lidové hudby v jeho tvorbě, Haydnův rakouský původ, působení v Lukavici u Plzně i na dvoře maďarských šlechticů Esterházyů jsou učebnicovým příkladem středoevropské identity. A pak ta Haydnova císařská hymna, jejíž melodii slýcháme při zápasech německých fotbalistů jako hymnu SRN a o které mediální kuchtíci do alelujá a s faktografickými chybami troubí, že bývala státním symbolem válečného Německa! Vídeň uspořádala o hymně samostatnou výstavu. S celoevropským ohlasem. Zato na expozici v Českém muzeu hudby překladatelka se zjevným záměrem netlumočila do češtiny moudrá slova ředitele Rakouského kulturního fóra, že Haydnova hymna je spojujícím dědictvím Čechů a Rakušanů. A tuzemská kurátorka Markéta Kabelková se nechává bokem slyšet, že by této skladby „nemělo být příliš“. Za zhlédnutí naopak stojí probíhající výstavka v hudebním oddělení pražské Městské knihovny, jelikož ta Haydnovu hymnu ani její český text netutlá. Ještě větší hrůzu než papá Haydn ovšem budí řízný Bedřich Smetana. U příležitosti císařova sňatku v roce 1854 zpracoval v Triumfální symfonii právě onu Haydnovu melodii. U nás je ze skladby ve velkém šířena pouze část Scherzo jako jediná, ve které se Haydnova hymna neozývá. Cenzurovaný Smetana. I proto zatím leckdo mlčí a koumá, co dál. Český kapelmajstr Smetana by ale měl recept: zadirigovat vybraným členům osazenstva mediálních vyvařoven jednu Haydnovu symfonii. S příznačným názvem „Na odchodnou“.