Pro McCaina nevypadá předvolební matematika dobře

Adéla Kadlecová

13.10.2008, zpravy.ods.cz

Poslední čtyři týdny před volbami se oba tábory zcela soustředí na volební kampaň v tzv. "battleground states" či "swing states". Krátce řečeno - na státy, které nejsou ve svých celkových politických preferencích pevně ukotveny ani ve prospěch Republikánů, ani Demokratů. Mezi tzv. pevně ukotvené státy můžeme na republikánské straně počítat Arizonu, Idaho, Alabamu, Texas či Aljašku, Demokraté si jsou tradičně jisti v Kalifornii, New Yorku či Marylandu.

Tento selektivní způsob finální kampaně založený na velmi přesné volební geografii a socio - marketingových mapách posiluje i základní fakt, že amerického prezidenta nevolí lidé přímo, ale nepřímo, a to prostřednictvím hlasů volitelů. Každý stát má tolik volitelů, kolik má v Kongresu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů. Žádný stát tedy nemá méně než tři volitele. Nejvíce hlasů má například Kalifornie - 55, na druhé straně Aljaška má pouze tři volitelské hlasy. V každém státě má politická strana listinu volitelů, kteří se zavázali dát hlas kandidátům příslušných politických stran na funkci prezidenta a více-prezidenta. Hlasuje se dle systému "winner- take- all". To znamená, že listina, jejíž kandidát získá víc voličských hlasů něž kterýkoliv jiný, má právo užít ve svůj prospěch i zbylé volitelské hlasy, jimiž daný stát celkově disponuje. Samozřejmě, že se objevují hlasy, které systém volitelů kritizují. Argumenty na jeho obranu zdůrazňují zachování role jednotlivých států při prezidentské volbě, neboť tím nepřímo budoucího prezidenta nutí, aby se věnoval jejich specifickým zájmům. Kritici systému volitelů a proponenti přímé volby jsou toho názoru, že každý jednotlivý hlas by měl mát stejnou váhu, bez ohledu geografický původ.

Celkově USA disponují 538 volitelskými hlasy. K vítězství v prezidentských volbách je potřeba jich vyhrát 270. Význam battle states podporuje i fakt, předpoklad volebního vítězství pokaždé staví na výsledku voleb předešlých. To znamená, že pokud v roce 2004 vyhrál Bush nad Kerrym v poměru 286 ku 251, Obamovi stačí k vítězství získat 19 dalších volitelů a McCain jich nesmí ztratit více než 16. Podle současných odhadů má Obama 260 hlasů a McCain 163, celkem 115 hlasů je stále ve hře. Těchto 115 hlasů je v rámci klíčových států, o jejichž politickou barvu se stále hraje. Patří mezi ně Florida , Indiana, Missouri, Nevada , New Hampshire, Severní Karolína, Ohio a Virginia. Na první pohled je jasné, že to je Obama, který pouhými 19 hlasy daleko snadněji dosáhne na magickou hranici 270 hlasů.

Obama skóruje na plné čáře, neboť současná atmosféra americké společnosti je taková, že raději skousne Obamou plánované zvýšení daňové zátěže, než aby se dál trápila v "republikánské" recesi pod taktovkou v oblasti ekonomiky stále nepřesvědčivého McCaina. Vzhledem k tomu, že s postupem času prezidentské kampani téma finanční krize a ekonomické recese stále více dominuje, lze již dnes předpokládat, jak se ve kterých battle státech budou voličské preference vyvíjet. Například v New Hampshire je silný papírenský průmysl, který v současné době masivně hyne na úbytě. Jindy k Republikánům tíhnoucí "modré (montérkové) límečky", s vidinou ztráty zaměstnání pro Bushovu stranu – symbolicky řečeno - ruku nezvednou. V Ohio se naproti tomu mění demografický vzorec společnosti, kdy ne jedné straně po etnické linii přibývá mladších obyvatel i Afro-Američanů , na druhé straně po linii sociologické přibývá příměstského obyvatelstva, které praktické důsledky úvěrové krize pociťuje v každodenním životě nejvíce.Tyto trendy spolu s výše uvedenou matematikou voličských hlasů nedávají McCainovi příliš prostoru ani času trend přechodu k Demokratům zvrátit.