Předseda vlády Vladimír Špidla nedávno zpochybnil slova předsedy ODS Mirka Topolánka, že ČSSD nemá od svých voličů mandát k souboru mnohdy nešťastných opatření, který nazývá reformou veřejných financí. Má ČSSD tento mandát, nebo nemá? Před volbami ČSSD slibovala podporu malému a střednímu podnikání. Dnes do slova a do písmene organizuje pogrom na živnostníky nejen výrazným zvyšováním odvodů do státního rozpočtu, ale i ukládáním dalších nesmyslných zákazů a omezení. Před volbami Vladimír Špidla zdůraznil, že není třeba zvyšovat věk odchodu do důchodu, protože zdroje jsou. Dnes v čele vlády navrhuje postupné zvyšování věku odchodu do důchodu až na hranici 63 let. "Kde Špidlovy zdroje jsou, kde mohou být?" Dále vláda ruší možnost odchodu do dočasně kráceného předčasného důchodu, což samozřejmě ve volebním programu ČSSD není. Opatření se dotkne hlavně lidí, kteří mají sociální a zdravotní problémy a přitom nejméně 25 let odpracovali. Vláda ruší také příspěvek na dopravu, který dopadne právě na sociálně slabší vesnické rodiny se školou povinnými dětmi a na vysokoškoláky ze sociálně slabších rodin, kterým nebyla přidělena kolej. Ve volebním programu ČSSD však hledáme marně nejen zrušení příspěvku na dopravu, ale i vládou navržené snížení nemocenských dávek. Nevěřila jsem svým očím, když jsem si v důvodové zprávě k reformě přečetla, že vláda ušetří v roce 2004 na dávkách státní sociální podpory 803 miliónů korun, v roce 2005 deset miliard korun, v roce 2006 už 11 miliard korun, celkem tedy 22 miliard korun. Vždyť dávky státní sociální podpory nás stojí ročně něco celkem asi 34 miliard! Byla jsem velmi zvědavá, kde socialistická vláda ušetří třetinu výdajů na sociální dávky. Překvapení se nekonalo. Vláda totiž ušetří (cituji neuvěřitelná slova z tisku předloženého Poslanecké sněmovně) "úsporou při nerealizaci programového prohlášení vlády". Zdá se tedy, že k tzv. reformě nemá mandát ani současní koaliční vláda se svým programovým prohlášením. V této souvislosti nerozumím, proč se část odborné veřejnosti, která je nepochybně s těmito materiály podrobně seznámena, podivuje slovům předsedy ODS Topolánka o tom, že by tato vláda měla znovu požádat Sněmovnu o důvěru. Před volbami Vladimír Špidla přesvědčoval voliče libě znějícími slovy o sociálním státu. Kdyby měl ale dnes odpovědět, jaká konkrétní legislativní opatření prosadil v době svého působení ve funkci ministra práce a sociálních věcí a posléze i premiéra pro nejpotřebnější z nás, pro vozíčkáře, pro zdravotně postižené občany, pro nevidomé, pro neslyšící, pro hluchoslepé, pro seniory, musel by opět argumentovat pouze obecnými frázemi a urážlivými nálepkami svých oponentů. Pan premiér dnes tvrdí, že nešťastná opatření, kterým říká reforma, jsou nutná pro dlouhodobou udržitelnost sociálního státu. Co ale znamená sociální stát podle pana Špidly? Dlouhodobou udržitelnost jeho vlády? Ministerstvo, které vedl, nebylo schopno za čtyři roky předložit tolik potřebné a veřejností očekávané zákony o sociální pomoci a o ucelené rehabilitaci. Když probíhala reforma veřejné správy, ujel ministerstvu práce a sociálních věcí pod vedením tehdejšího pana ministra Špidly vlak. Výsledkem je současný institucionální zmatek výplat sociálních dávek a nevyjasněné financování sociálních služeb. Člověku zvyklému na seriózní debatu se proti panu premiérovi velmi špatně argumentuje. Polopravdy a nepravdy totiž pronáší s upřímným bezelstným úsměvem a nevinným pohledem. V debatě zásadně neopouští obecnou rovinu. Nikdy neuvede konkrétní argumenty. S těmi se totiž dá polemizovat. Možná se dá polemizovat i s tvrzením předsedy ODS, že ČSSD nemá od voličů mandát k výše uvedeným opatřením. Ale jen do chvíle, kdy vedle sebe položíme volební program ČSSD a tzv. vládní reformu veřejných financí.

Alena Páralová
Poslankyně PSP ČR (ODS), stínová ministryně práce a sociálních záležitostí