Nejvyšší čas podívat se na zdravotnictví střízlivýma očima
Tomáš Julínek
Lidové noviny, 8.1.2004
Představa, že zdravotnictví je něco zvláštního, hodného zvláštních přístupů, je jednou z hlavních překážek při řešení krize v této oblasti. Reformní snahy ve světě sílí kvůli opakovaným krizím veřejných zdravotních systémů. Reformátoři však narážejí na mytologii, která nahrazuje seriózní diskusi a je silně živena zájmovými skupinami. Hlavním mýtem, či spíše politickým podvodem, je tvrzení, že z veřejného fondu je možné všem zaplatit potřebné zdravotnické služby včetně těch nejmodernějších. Na to navazuje tvrzení o neschopnosti občana posoudit efekt zdravotních úkonů prováděných přímo na jeho těle! Jsme přesvědčováni, že ministr, úředník či lékař vědí lépe než my, co potřebujeme, a že nám "potřebnou" nabídku zajistí.
Pacient se v našem systému nedozví, kolik stálo jeho léčení, a je v podstatě povinen přijmout jakýkoli jeho výsledek. Zákazník českého zdravotnictví nemůže předem vyhodnotit, zda jsou vynaložené prostředky za poskytnutou službu adekvátní očekávanému prospěchu! Základním zdrojem krizí v našem zdravotnictví je tedy odtržení přání a rozhodnutí občanů v oblasti zdravotní péče od jejich ekonomických důsledků!
Zdravotnictví řízené občany
Když pomineme neblahé působení ministra Bohumila Fišera a bezradnost jeho nástupkyně, můžeme identifikovat dvě základní příčiny.
První je rozpor mezi omezenou výší veřejných zdrojů a prakticky neomezenou poptávkou po zdravotních službách. Tato poptávka je živena rozvojem medicínských technologií, zvyšujícími se nároky občanů a stárnutím populace.
Druhou je nedostatečné fungování řady institucí zajišťujících chod veřejného zdravotnictví.
Toto zmatení rolí vzniklo hned při formování dnešního systému na počátku 90. let. Zdravotní pojišťovny namísto efektivního nakupování kvalitní péče pro svoje klienty financují existující zdravotnická zařízení do značné míry bez ohledu na úroveň a kvalitu jejich produkce. Zdravotnická zařízení namísto snahy o efektivní prodej kvalitních služeb a efektivitu svých provozů řeší důsledky administrativních nařízení ministerstva zdravotnictví, krajů a pojišťoven.
Místo zajištění spokojenosti klienta vymýšlí vedení nemocnic jak vyzrát na stanovený model paušální úhrady. Státní instituce se namísto vytváření legislativního rámce a dohlížení na dodržování pravidel pokoušejí o přímé řízení poskytování služeb a pojišťoven. Nechrání pacienta v systému, nedávají mu informace. Stát jako významný vlastník nemocnic kolaboruje s poskytovateli a ke krytí svého špatného hospodaření zneužívá státní pokladnu.
Je zřejmé, že řešením je "zdravotnictví řízené občany". Důležitou podmínkou je zásadní reforma všech institucí. V dnešní době by mělo být všem jasné, že zdravotnictví je přes svoje zvláštnosti normální sektor ekonomiky.
Tomáš Julínek, senátor PCŘ, stínový ministr zdravotnictví
Tomáš Julínekministr zdravotnictví
