Badatel si napříště musí vyžádat souhlas od Jakeše či Štrougala

Alena Páralová

Hradecké noviny, 17.3.2004

Na budově bývalého pardubického okresního úřadu byla v sobotu odhalena deska obětem komunismu. Na malé slavnosti se sešlo překvapivě hodně lidí, a to nejen z řad bývalých vězňů komunismu a příslušníků PTP.

Na odhalené důstojné desce obětem komunismu jsou citlivě vybraná moudrá slova. V té vzácné chvíli možná mnozí z přítomných v duchu bilancovali a vzpomínali na léta prožitá v komunistických kriminálech a na své mrtvé kamarády spoluvězně. Mnozí zavzpomínali na pád komunistické diktatury po 17. listopadu 1989. Věřili tenkrát, že se konečně otevírá cesta do demokratické společnosti, cesta k naplnění snů a přání zbavená strachu a nenávisti.

Již tehdy však dobře věděli, co většina lidí netušila. Věděli, že cesta k demokracii je dlouhá a obtížná a že společnost zatížená komunistickou minulostí se bude těžko zbavovat všeho negativního, čím ji komunistická diktatura infikovala. Každý začátek je těžký a složitá je i cesta k demokracii.

Těžké bitvy o odškodnění

Po svém zvolení do Poslanecké sněmovny PČR v roce 1998 jsem poznala na vlastní kůži, že politický i institucionální boj o každý sebemenší pokrok ve vyrovnávání se s minulostí byl a je nesmírně obtížný. Ve sněmovně jsem zažila několik těžkých bitev o jednorázové odškodnění vězňů komunismu, o lustrační zákon, o odtajnění svazků StB i archivů KSČ.

V roce 2004, patnáct let po listopadu 1989, se na obzoru rýsuje další těžká bitva o minulost. Vláda předložila do parlamentu zákon o archivnictví a spisové službě. Tímto zákonem se prakticky znemožní studium archiválií mladších třiceti let. Při tom se vůbec nebere v úvahu skutečnost, že naše novodobé dějiny vykazují radikální diskontinuitu se zlomovými roky 1948 a 1989. Zákon výslovně ruší přístup k archivům KSČ. Ve zdůvodnění se vláda vymlouvá na Evropskou unii a přitom v sousedním Německu jsou dokumenty z doby komunistické totality volně přístupné.

U nás může v současné době studium dokumentů povolit kompetentní pracovník archivu. Po přijetí nového zákona to už možné nebude. Vláda podmiňuje nahlížení do archiválií, které obsahují osobní a citlivé údaje, svolením osoby, jejíž jméno se v archiváliích vyskytuje. Budeli tedy badatel chtít studovat materiály z jednání ÚV KSČ, bude archiv před zapůjčením dokumentů povinen zajistit souhlas pánů Jakeše, Štrougala a nejen jich.

Likvidace archivního bádání

Když jsem navrhovala zamítnutí vládního návrhu zákona o archivnictví, seznámila jsem Poslaneckou sněmovnu s prohlášením Konfederace politických vězňů, podepsaným její předsedkyní dr. Naděždou Kavalírovou, v němž se praví, že KPV pokládá za vyloučené, aby byl zákon přijat. Přes velký odpor poslanců ODS prošel zákon do dalšího projednávání většinou hlasů poslanců za ČSSD, KDUČSL, USDEU a KSČM, a co mne nejvíce překvapilo, i hlasem nezávislé poslankyně Táni Fišerové. Zdá se tedy, že vláda uspěje s touto zhmotnělou bolševickou nehorázností, kterou bude zlikvidována možnost archivního bádání o naší moderní historii až do doby, než vítězství pravice ve volbách umožní tento zákon napravit.

Vyšetřování zločinů

Vím, o čem mluvím. Žiji v rodině politického vězně, s bývalými politickými vězni se pravidelně setkávám a mám mezi nimi přátele. V době Zemanovy vlády jsem na půdě sněmovny svedla s ministrem Grulichem souboj o přístup vyšetřovatelů a dokumentaristů Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) k archivům vojenské kontrarozvědky. Tehdy jsem se velmi podrobně seznámila s problematikou přístupu k archivům, když jsem složitě krok po kroku dokazovala, že zdánlivě nevýznamná smlouva uzavřená mezi vrcholnými představiteli obou institucí velmi účinně brzdí vyšetřování zločinů komunismu.

Brzda vývoje společnosti

Žijeme v mediální době, všude kolem nás je spousta informací, ale bohužel i mnoho zkreslení, lží a nepřesností. Proto snadnou dostupnost archiválií a ověřitelnost informací pokládám za prevenci mnoha nedorozumění a konfliktů ve společnosti. Pravda a ověřená informace jsou limity naší komunikace a kvality našeho rozhodování. Informace jakkoli dobře archivované, ale nedostupné nebo přístupné jen přes překážky a obstrukce, jsou brzdou vývoje společnosti.

Od dob komunistického marasmu uplynul příliš krátký čas. Pokud tento zákon parlament přijme, bude napříště velmi obtížné zjistit, zda ten, komu podáváme ruku, je čestný muž nebo podvodník. Na to vše jsem myslela v té vzácné chvíli a sbírala síly do dalších parlamentních bojů o vyrovnání se s minulostí.

Velmi děkuji všem, kdo se o odhalení desky zasloužili.

Alena Páralová
Poslankyně PSP ČR (ODS), stínová ministryně práce a sociálních záležitostí