Petr Nečas: Tajné služby potřebují reformu

Tajné služby potřebují reformu

Petr Nečas

Hospodářské noviny, 7.4.2004

Kdykoliv se odehraje krvavý teroristický atentát, začnou okamžitě představitelé našich zpravodajských služeb a někteří členové vlády mluvit o zvýšení pravomocí tajných služeb. Především v oblasti oslabení či přímo demontáže soudní kontroly nad vlamováním se zpravodajských složek do soukromí občanů. A to v situaci, kdy jsme zaznamenali dramatický nárůst počtu odposlechů.

Český zpravodajský systém je přitom komplikovaným a neefektivním unikátem. Zákon definuje postavení Bezpečnostní informační služby (BIS) - tedy civilní kontrarozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace - civilní rozvědky a Vojenského zpravodajství - struktury v rámci Ministerstva obrany. Tato služba se však ve skutečnosti člení na Vojenské obranné zpravodajství - vojenskou kontrarozvědku a Vojenskou zpravodajskou službu - vojenskou rozvědku. Všechny složky mají své ředitele.

Zpravodajská komunita je tak ze zákona tvořena třemi službami, ve skutečnosti jsou však služby čtyři, řízené pěti řediteli. Již tato věta ukazuje absurditu současného organizačního uspořádání. Přes mnohé pozitivní výsledky a snahu je český zpravodajský systém charakteristický především neefektivitou, nespoluprací a často také řevnivostí a konkurencí.

Jednotlivé služby si přetahují odborníky, agenti BIS tajně sledují centrálu civilní rozvědky. Část armádní generality nechce připustit, aby vojenská rozvědka místo generálního štábu spadala pod Ministerstvo obrany, při operacích na našem území o sebe někdy agenti zakopávají. Vojenská rozvědka byla v posledních svou letech zdecimována tak, že její plná funkčnost je otázkou spíše několika let. Příkladů by bylo možné uvést více.

Navíc, ve skrytu před veřejností, ale před zraky členů zpravodajské komunity, zuří nepokrytě válka mezi premiérem Vladimírem Špidlou a ministrem vnitra Stanislavem Grossem o vliv a kontrolu nad zpravodajským systémem. Oběťmi této tiché, ale sveřepě vedené války se nestali jen bývalí ředitelé BIS a Národního bezpečnostního úřadu, ale hlavně efektivita a věrohodnost zpravodajských služeb.

Už Zemanova vláda přitom zadala hluboký audit zpravodajského systému, který byl proveden velmi kvalitně a jehož závěry se kryjí s představami většiny odborníků i opoziční ODS. Audit navrhuje zredukovat sloučením počet služeb na dvě: univerzální rozvědku a univerzální kontrarozvědku. Vytváří také rámec, aby si služby nekonkurovaly, ale spolupracovaly a především sdílely vzájemně informace.

Nutností je také kvalitnější systém řízení a kontroly služeb, včetně parlamentního prvku. Zpravodajské služby nepotřebují více pravomocí, potřebují hlubokou reformu vedoucí k vyšší efektivitě a kvalitě práce. Tam by se měla upřít pozornost a úsilí vedení služeb a především vlády. Ta v posledních letech neudělala v této oblasti vůbec nic.

Rozuměl bych volání ředitelů služeb a členů vlády po podpoře hluboké reformy zpravodajského systému. Rozuměl bych dokonce v současné situaci volání po finančním, personálním či materiálním posílení služeb. Absolutně však nerozumím volání po zvýšených pravomocích.

Vedení služeb a vláda řeší falešný problém a odpovídají na špatnou otázku ve špatném čase. Jedná se o pouhé zneužití situace a obav veřejnosti.

I tragické zkušenosti z 11. září 2001 a z 11. března 2004 ukazují, že atentátům by spíše než vyšší pravomoci služeb zabránila vyšší efektivita a kvalita práce zpravodajského systému a především kvalitnější analýza a distribuce získaných informací.

4/7/2004