Eurozatykač - opatrnost neuškodí

Petr Nečas

Právo 26.4.

Česká republika se stane rájem a útočištěm mezinárodních zločinců či teroristů. Až takovou demagogii lze slyšet v souvislosti s odporem proti přijetí evropského zatykače. Cizí teroristé i zločinci však mohou být vydáváni již nyní, a z tohoto pohledu pro ně Česká republika zaslíbenou zemí není a nebude.

Pokud se však chceme podívat na problém seriózně, bez apriorního huráevropanství či panické hrůzy z už už číhajících teroristů, musíme si položit několik zásadních otázek. První otázkou je otázka demokratické legitimity eurozatykače. Evropská unie trpí hlubokým demokratickým deficitem. To je dnes již banální konstatování. Evropská legislativa je primárně vytvářena nikým nevolenými činiteli.

Nikým nevolení úředníci připraví návrh pro rozhodnutí nikým nevolených představitelů vlád. V případě eurozatykače toto rozhodnutí dokonce zasahuje základní občanská práva a svobody garantované českým ústavním pořádkem. Řečeno jednoduše, z rozhodnutí 15 nikým nevolených cizinců mají být omezena základní práva a svobody českých občanů, která jsou podle ústavního pořádku nezcizitelná a nezrušitelná. Patří mezi ně i právo nebýt nedobrovolně nucen opustit území ČR. Demokratická legitimita takového rozhodnutí se blíží k nule.

Druhou otázkou je problém ochrany práv občanů v cizí právní kultuře. V rámci eurozatykače může být občan vydán i na základě činu, který v jeho vlastní zemi není trestným. Zde je třeba zdůraznit, že právní tradice a kultura jednotlivých zemí EU se velmi liší. Není dána jen procedurálními odlišnostmi či rozdílnou pozicí soudů či prokuratur (státních zastupitelství) v jednotlivých etapách trestního řízení.

V Irsku je trestným činem interrupce, v Británii homosexuální styk s osobou mladší 18 let, v Belgii bylo možné žalovat kohokoli za vybrané trestné činy, ať byly spáchány kdekoli na planetě.

Nechci demagogicky tvrdit, že by výše uvedené ukázky odlišnosti spadaly pod eurozatykač, ale měly být varováním. Francouzská advokátní komora nesouhlasí např. s tím, aby z anglosaských zemí šířící se povinnost advokátů ohlásit případné podezření, že jejich klient páchá trestní čin, byla uplatňována.

Ve složité ekonomické legislativě jsou v některých právních systémech západních zemí některé kroky považovány za porušení pravidel trestané pokutou, v jiných západních zemích jsou považovány za závažný trestný čin. A to vůbec netušíme, do jak extrémních poloh se někde může dostat trestní legislativa např. v oblasti životního prostředí. I z této perspektivy možného budoucího vývoje je nutné eurozatykač vidět.

Třetí otázkou je pragmatická analýza praktického uplatnění ochrany občanských práv našich občanů, kteří byli vydáni na základě eurozatykače. Z hlediska zákona až do rozsudku musí na ně náš stát nahlížet jako na nevinné. Přes všechna konstatování o vyspělosti soudních systémů v zemích EU, přes všechny záruky férového řízení, použití tlumočníků či bezplatného přidělení advokáta je holou skutečností, že obviněný je v cizím právním a jazykovém prostředí znevýhodněn.

V bohatších stávajících zemích EU si zdaleka ne vždy náš občan bude moci dovolit najmout právníky. Budou mu sice přiděleni advokáti ex offo, ale je mimo vší pochybnost, že ve všech právních systémech je kvalita takového zastupování horší, než zastupování klientem najmutým a placeným právníkem. A to vůbec nemluvě, že v budoucnosti se může jednat i o vydání do Bulharska, Rumunska či Turecka.

Eurozatykač je v rozporu s ústavním pořádkem naší země. Dodnes ho ani zdaleka nemají zavedeny všechny členské země EU. Počkejme si, až první Brit bude vydán do Řecka, první Francouz do Portugalska či Dán do Itálie. Nebo někdo stále ještě nepochopil, jak EU opravdu funguje? Opravdu si myslíte, že nám Francie nebo Německo někdy vydají své občany?

Protože si, na rozdíl od pana ministra spravedlnosti Čermáka, nemyslím, že "stát si může dělat se svými občany, co chce", doporučuji zacházet s eurozatykačem velmi opatrně. V každém případě je však podobný výrok od ministra spravedlnosti děsivý. Pokud také naznačuje, že česká justice nebude schopna vyšetřit a přísně potrestat trestné činy našich občanů, kteří se "uprchnou skrýt" do ČR, mluví tím již o kvalitě vlastní práce.

4/27/2004

Petr Nečas
Místopředseda vlády ČR, ministr práce a sociálních věcí
Osobní stránky