Petr Nečas: Co s Věrou?

Co s Věrou?

Petr Nečas

Právo, 02.06.2004

Vláda se rozhodla zrušit vývozní licenci pro export pasívního sledovacího systému Věra. To, že export zbraní, zbraňových systémů či zbraňových technologií není obchodem s rohlíky či ocelovými traverzami, je banální tvrzení. Zbrojní export je jednou ze složek zahraničně-bezpečnostní politiky země, má sledovat její širší a dlouhodobé strategické zájmy.

Proto by politika vlády v této oblasti měla být konzistentní, čitelná a především předvídatelná. Vydat vývozní licenci a vzápětí ji zrušit, je ten vůbec nejhorší způsob chování vlády. Rozhořčení příslušné firmy lze jen sdílet a případnou žalobu o odškodnění ze strany státu je možno považovat za pochopitelnou. Představitelé společnosti Omnipol se v tisku opřeli do trojice politiků, paní Rögnerové, pana Falbra a autora tohoto článku.

Jejich rozhořčení by však mělo směřovat především ke trojici pánů Špidla, Svoboda, Urban. Ti o udělení a odejmutí licence rozhodovali, ne zmíněné trio členů parlamentu. Toto rozhořčení je o to větší, že firma Omnipol je od devadesátých let přivyknuta na exkluzívní vztahy s ministerstvem obrany i s některými velmi vysokými představiteli současné vládní koalice. Na toto zacházení Omnipol zkrátka není zvyklý.

Je-li přesvědčení o zbrojním exportu jako o jedné složce zahraničně-bezpečnostní politiky státu jednou stranou mince, tou druhou musí nezbytně být zahraničně politický realismus, bez zbytečných prvků naivního idealismu. Je opravdu nesmysl odmítnout obecně zbrojní export do teritoria, kam vyvážejí i naši spojenci či strategičtí partneři. Případy exportu je však nezbytné posuzovat případ od případu. Proto musí být i podle našich zákonů schválen každý konkrétní export i firmě s obecnou vývozní licencí. Ve zbrojním exportu existují tři výjimečné sféry hodné zvláštního zřetele. Jsou tu technologie v oblasti zbraní hromadného ničení, technologie v oblasti taktických a balistických raket a speciální elektronické systémy sloužící pro strategický průzkum, sledování a komunikace. Takže paradoxně v případě Číny by naše strategické zájmy méně ohrožoval vývoz tanků či palných zbraní než sledovacího systému Věra.

Pokud jsou v tisku uváděny případy exportu zbrojních systémů ze zemí EU, a to navzdory embargu Unie, je nutné vzít do úvahy dva faktory. První, že se jedná o přímý důkaz ke tvrzení o dvojích pravidlech hry v Unii, kdy zvláštní pravidla platí pro velké státy. Mimochodem, o to nepochopitelnější je chování naší vlády v evropských otázkách.

Faktor druhý - dodávány jsou systémy buď taktické či operační úrovně, nebo systémy, ke kterým existuje "pojistka". Například výrobci známý a strategickému partnerovi v případě nutnosti "doručitelný" účinný protiprostředek, v případě elektronických systémů se jedná třeba o prostředky radioelektronického boje.

Do úvahy je nutné vzít i specificky "čínské okolnosti". Tedy schopnost Číny kopírovat cizí zbrojní systémy, včetně těch, které mohou být jako strategické nabízeny či používány NATO, a také čínský reexport zbrojních technologií, a to často i do neočekávaných rukou.

Vyjádřit pochybnosti či nesouhlas s konkrétním zbrojním obchodem, jsou-li ohroženy strategické zájmy naší země, je mým právem opozičního politika. Odpovědnost za povolení či nepovolení obchodu však nese plně a bezvýhradně vláda. Nese ji o to větší, že přestože pasívní sledovací systémy nabídla jako náš strategický příspěvek pro NATO, pro export k našim spojencům neudělala prakticky vůbec nic. Zrovna tak pro integraci systému Věra do systémů NATO. I tímto směrem by se mělo obracet rozhořčení výrobce i exportéra.

6/2/2004