ODS přes kapitalismus hájí marxismus!?

Jan Suchánek

Tuhle tezi jsem slyšel z úst nového místopředsedy vlády, prý skvělého ekonoma, který tvrdil, že kapitalismus je odvozen od Marxova Kapitálu a ODS, která zcela nemoderně horuje pro kapitalismus je tedy stranou marxistickou. Šéfredaktor našeho jediného ekonomického deníku na toho ministra obdivně hleděl, ovlivněn autoritou docenta z VŠE. To jsem koukal, že se na VŠE ještě dnes učí, že kapitál je název Marxovy knihy a vlastní jmění podnikatelských subjektů ve svobodných společnostech se podle té knihy jmenuje. Pro tuhle vládu může být takový ekonom ozdobou, ale pro studenty taková škola pohromou.

Není potom divu, že v takové zemi je obecně akceptována politika, které se vláda chlubí úspěchy, když tuto politiku lze charakterizovat rodinným příměrem, že zbohatneme, když prodáme zahraničnímu investorovi svoji chalupu, abychom si na nájemní bydlení vydělali ve fabrice, kterou si necháme postavit na zahradě, kde majitel naší chalupy bude vyrábět to, co se mu v Číně nevyplatí, abychom pak zjistili, že tím byl k bankrotu přiveden brácha, který chalupu neprodal, na zahradě si nepostavil nic, ale na svoji fabriku přestavěl stodolu, když ten brácha nejdřív toho zahraničního investora musel svými daněmi sponzorovat. Pak se ještě ten brácha co chalupu prodal může chlubit, že je chytřejší než ten co zkusil podnikat, jenže pak mu dojde, že musí ze svého platu platit sociální dávky toho bráchy co zkrachoval a jeho dělníků. Proto si začne na zahraničním investorovi vynucovat vyšší plat a ten investor mu na zahradě fabriku radši zavře, aby bráchové konečně pochopili, že socialistům své problémy svěřit opravdu nemůžou.

Postoj ministra považuji za primitivní antikapitalismus, který s ním sdílí celá vláda, jak je representováno i aktuálně marxisty manifestačně schváleným zákoníkem práce. Antikapitalismus navazuje na naší poválečnou národní revoluci, kterou jsme znárodnili nejdřív židovské a německé, abychom po únoru 48 zatočili se všemi buržousty, se po letošních volbách chystá zatočit stejně rázně s naší budoucností. Dovolte mi to vysvětlit.

V zajetí toho, že jsme z kolapsu budování komunistického socialismu, který se, jak připomínám pro pochopení současnosti označoval jako demokratický centralizmus, plynule přešli do našich žabomyších válek, které jen kryjí návrat k socialismu s lidskou tváří pod označením občanská společnost. Přitom jsme přehlédli, že kapitál je vlastně krví podnikání, že ne ruské suroviny skoro zadarmo, ale podnikání je zdrojem národního bohatství a Marxův buržoasní kapitalismus se změnil v kapitalismus akciový. Ten Marxův buržoasní kapitalismus byl charakterizován individuálním vlastnictvím uhlobaronů nebo Škvoreckého MasoLoeblů.

Ten současný nesmírně efektivní kapitalismus je anonymní kapitalismus akciový. Efektivnost je dána tím, že anonymnost mnohonásobně zvětšila objem kapitálů, který je podnikatelským subjektům k disposici. A anonymnost spočívá v tom, že kapitálem se staly úspory nepodnikajících individuí. Již se nepodniká jen s majetkem buržoustů, ale i s úsporami těch, kteří jsou sociálně odpovědní k budoucnosti své a svých dětí. Efektivnost je dána i tím, že anonymnost kapitálu prostřednictvím akciových burz mnohonásobně zvětšila rychlost přesunu kapitálu od neefektivního k efektivnímu. Vlastnická kontrola podnikatelských subjektů byla od dob Marxe nahrazena kontrolou tržní, což, jak souvislosti kupónové privatizace prezentují, tu nevěděl nikdo.

Tenhle primitivní masově sdílený vládní antikapitalismus je ve svých důsledcích nesmírně asociální. Musím zopakovat, kapitál jsou aktuálně většinově úspory. Úspory většinou slouží k vytvoření individuálních sociálních jistot, z nichž nejdůležitější jsou úspory na stáří. Většina, pokud ne všichni globální podnikatelé užívají jako kapitál vlastně úspory na stáří severoatlantické a japonské populace. Pokud vláda interpretuje jako moderní se od kapitalismu distancovat, tak se automaticky distancuje od účasti na prosperitě a od zajištění důchodů úsporami a tedy od sociálních jistot.

Vláda svou antikapitalistickou politiku může uplatnit jen proti svým občanům, protože zahraniční investory, kteří representují úspory na penzi Američanů, Korejců a podobných, tady všemožně podporuje. Rozpor je i v tom, že vládnoucí marxisté vědí, že jejich politika preferuje vývoz nadhodnoty, která zde byla dle jejich politické doktríny z české práce vytvořena. Vláda nás prostě jen chce globálním podnikatelům nabídnout laciněji než Číňany. Tenhle rozpor se musí skrýt. To pak samozřejmě vynucuje krycí manévry mezi něž patří neomezený útok proti podnikání českých podnikatelů.

Jaká je tedy role individuálního podnikání těch podnikatelů, většinově v našich očích tunelářů? Musíme si uvědomit, že globální podnikatelé musí pro ochranu svěřených úspor na penze minimalizovat jejich rizika. Protože podnikaní je ale nesmírně rizikové, tak toto riziko bylo přenecháno malým a středním podnikatelům, mezi kterými se i naši podnikatelé mohou uplatnit. Mnozí v rámci rizika zkrachují a mnozí uspějí až k tomu, že je ti globální pohltí. Tím je zabráněno možnosti znehodnocení velkého kapitálu, úspor na penzi, které byly globálním podnikatelům svěřeny. Aby systém fungoval, musí stále co nejvíce lidí být ochotno podnikatelské riziko podstoupit, zaměstnat své spoluobčany. Aby někdo chtěl podnikat, nesmí být příliš ohrožen důsledky neúspěchu. Připomínám, že o podnikání nemluvím jako o krytí socialistického melouchaření, které zde stále kvete.

Naše antikapitalistické společenské klima účast našich podnikatelů na tomto moderním kapitalismu a procesu globální koncentrace vůbec nepřipouští, protože jak ten skvělý vládní ministr demonstroval, ani politici ani školy nám to k pochopení nepředloží, pozitivní rodinná zkušenost zde byla bolševiky vymazána a jsme motivováni k nejprimitivnější závisti. Nikdo mimo zahraničních fondů rizikového kapitálu nemá zájem o extrémní kapitálové zisky, které vyplývají z toho, že česká podnikatelská idea je finálně koupena globálním podnikatelem. Nikdo nevytváří podmínky, aby se české úspory na těchto ziscích mohly podílet. Naše vláda při budování diktatury byrokracie podnikatele vystavuje vydírání ze strany policejněprokurátorských mafií. Proto naše populace nemá šanci na zajištění jejích budoucích penzí. Penzijní reforma může být v rozporu s vůlí našich vládnoucích marxistů jen prokapitalistická.

Socialistický antikapitalismus je fatálně nebezpečný. Alokace úspor na penze mimo globální akciové trhy zvyšuje riziko válek. Všichni diktátoři i marxističtí manipulátoři s davem musí od své ekonomické neefektivnosti odpoutávat pozornost nalezením nepřátel a předhozením nepřátel davu. Pokud by efektivní penzijní reformy ve prospěch lidí byly zavedeny všude na světě, pak by ani nikdo nechtěl válčit, protože každá válka ohrožuje v prvé řadě budoucí penze ve formě kapitálu.

Pokud se vůbec naše úspory budou měnit na kapitál, pak jím vytvořená nadhodnota, abych zůstal u vládní ale nepřiznávané politické marxistické doktríny, bude odvozena z této země a vrátí se jen klientům privátních zahraničních bankéřů. Úspory ostatních si jen k dalšímu mrhání půjčí vláda, aby splacení těchto půjček nechala na těch, kteří pro absenci kvalifikace nebudou moci odtud utéci a budou muset ještě vedle splátek dluhů uživit i ty důchodce, kteří nic neuspořili.

Paradoxem naší reality je v úvodu naznačená distance vládnoucích socialistů od marxismu. Jen si uvědomte jak nepříjemně vám zní můj poukaz na nadhodnotu. V důsledku toho máme v parlamentu nejsilnější stranu, která je vlastně stranou osob, které se sdružily s ideologií získání koryt a státních zakázek. Můžete takovým svěřit svoji budoucnost? Tato distance od marxismu taky demaskuje podvod s návazností na prvorepublikovou sociální demokracii, která nepochybně nerevolučně marxistická byla. Pokud nám nevládnou marxisti, pak podvod je v tom, že z vůle bývalého presidenta Ústavní soud ČSSD přiřknul mocný zdroj financí z výnosů z komerčního pronajímání dříve marxisty vlastněného Lidového domu.

Krycí manévr, kdy neomezený útok proti podnikání českého podnikatele kryje touhu po trafikách a provizích ze zisků z úspěšného podnikání, je ilustrován mediálně známým příkladem. Nepřítel státu, jakýsi Pitr zjevně rozjel velmi lukrativní a perspektivní produkci biopaliv. Na tom by se s rostoucími cenami ropy chtěl podílet leckdo. Dokonce jsem již před rokem či dvěma slyšel od zasvěceného, jak to ve vládním politickém zákulisí vře v souvislosti s lihem do nafty a benzínu. Vidíte a už se kvůli tomu i střílej lidi, aby ten kšeft s biopalivy přešel do rukou těch co si jsou rovnější. Dokonce i vlivná strana kvůli tomu nerada vypadne poprvé z vlády.