Tak mne dostali

Jsem nepochybně nepřítelem toho státu. Tak dlouho a v takovém rozsahu je stíháno určitě jen pár lidí. Chci přiznat, jak mne dostali, když přes trestní stíhání se to stále nedaří. Jsem pravomocně odsouzený podvodník. Má zkušenost může být i poučením o stavu justice a nechť si každý zváží, kam to může dojít.

Nedávno jsem dostal rozhodnutí jednoho soudu, že má obžaloba je založena jen na zřejmě nezákonném rozdělení jednoho již obžalovaného skutku vyšetřovatelem na dva a že by ty dvě obžaloby měli být spojeny k společnému projednání. V mém případě se naštěstí obžaloby vzájemně vylučují. Už je prokázáno, že na objednávku vyšetřovatele se pracovalo s podvrhem daňového dokladu, který daňovým dokladem není. Navíc Nejvyšší soud již nezvratně rozhodl, že osoby na obvinění se účastnící užívaly majetek subjektu, který jsem zastupoval, bez právního důvodu k bezdůvodnému obohacení. Tedy tyto osoby pracovali na „mém“ jako na svém a současně to obhajovali prací na mém křivém obvinění. Byl to a dosud je závod, zda první budu odsouzen já nebo nad nezákonným konkurzem s miliardovým „vejvarem“ sklapne klec.

Já odsouzen při troše respektu k právu nebudu. Vedle toho, že mám víc než půl století spolehlivého anděla strážného, spolupracuji asi s nejschopnějším advokátem v republice, na prokázaní mé neviny má zájem spousta poškozených, jejichž argumentace je totožná s mojí obhajobou, na obhajobu aplikujeme principy strukturovaného programování a moje znalosti z ekonomie i „corporate governance“, čemuž umějí čelit jen ignorováním zákonů. Pracuje pro mne a to intenzivně dokonce další policejní agent, kterého mají u poškozených nasazeného. Nepodjatý soud se teprve hledá, to je víc než dva roky po podání první obžaloby. Než se soud bude moci nezákonností trestního řízení zabývat, rozhodnou další soudy v obchodních věcech tak, že nezákonnost mého stíhání bude dále znovu nezvratně potvrzena, jako již bylo učiněno v rozhodnutí konkurzního soudce. Jen lituji, že se vyloučili minimálně dva soudci, kteří jsou zjevně čestní profesionálové, kteří by určitě soudili podle práva. Co lepšího by si obžalovaný mohl přát!

Ani v posledním mně známém trestním řízení mi už nic nehrozí. Ten první policejní agent, který pro konkurzní mafii náš majetek identifikoval a navrhl ideologické krytí přes „kupónové zbohatlíky“, přišel na to, že nesmí svým křivým obviněním přiznat svoji trestnou činnost a změnil titul škody, kterou jsem měl svým poskytováním rady, že dluhy se mají platit, způsobit, čímž vyloučil obvinění a zákonnost trestního stíhání. Navíc učinil z vyšetřovatele svého spolupachatele tak demonstrativním způsobem a zmatený vyšetřovatel to zaprotokoloval, že se to k soudu může dostat jen surovým vydíráním orgánů činných v trestním řízení. Dokonce jsem si již stěžoval na dílčí zastavení trestního stíhání, protože poškození, které zastupuji, i já potřebujeme, aby bylo zastaveno vůči mně pro nezákonnost, ne pro lživé tvrzení jednoho ze zkorumpovaných soudních znalců, které vyšetřovatel zneužívá, a pokračovalo proti spolčencům toho policejního agenta, kterým jsem měl zločinně radit.

Teď jen pro pochopení co mi bránilo, abych si nakradl. Do kupónového podnikání jsem dostal kapitál sponzora, od kterého jsem se pár let učil logice podnikání a hlavně „nezbytné opatrnosti“, dále otcovy úspory pro jeho vnoučata, od své přítelkyně dědictví po jejích rodičích a kapitálovou investici významné zahraniční banky. Z těchto společníků se při sebezločinnější vůli nedal okrást nikdo. Bankéři mne z výsledovky cvičili i při lyžování o víkendu v Alpách. Chápu, že to tu nikdo nechápe, stejně jako nikdo nechápe, že nepsaná dohoda s osobním andělem strážným okradení někoho vylučuje. Vysoký příjem si s odkazem, že děti a přítelkyně jsou bohatší, stranou nedáte. Ani jejich majetek nevložíte do riskantních operací, z kterých si dokonce řeknete o provizi. Nikdo to nepochopí, ale osobně jsem zůstal chudý, protože výnos z prodeje kapitálových podílů nepatřil mně. Zůstal jsem chudý i přesto, že se mne opuštěného nechudá přítelkyně ujala a nakonec vzala za muže. Nemůže nikdo moji ženu podezírat, že si svůj a našich dětí majetek neochránila zákonným omezením společného jmění manželů, nebo jí to vyčítat, když viděla, že nepřítelem státu jsem byl již tehdy i pro unionisty, tehdy ještě převlečené za členy ODS.

Pak jsem dál spravoval majetek svých blízkých a to společně s účastí i majetkem jednoho, co byl úspěšným vědcem i manažerem za bolševiků, úspěšným zůstal i teď a jeho bratr se na konceptu kupónovky autorsky významně podílel. Takže je asi taky automaticky a politicky nezbytně „zločincem“. Nevím jak jsem mohl krást, když v kupónové éře jsem byl ze všech nejefektivnější měřeno výnosem akcionářů, a potom jsme byli ještě efektivnější. Tato synergie překvapivě fungovala i v ocenění naší „zločinnosti“ i když za ty léta nikdo nikdy nic konkrétního nenašel. Každý jsme si přitom uchovali svoji odlišnost, jak o tom svědčí i to, že zatímco jeho vlivný týdeník chválí, mne nepokrytě pomlouvá. Ten druhý „zločinec“ radši tuzemské aktiva prodal, ale zahraniční investoři trvají na tom, že důvěřují jen jemu, stejně jako jen mně manželka a spousta bývalých akcionářů fondu YSE, kteří ještě věří, že máme právní stát a já jim jejich investici znovu zmnohonásobím nejlíp ze všech. Tak jsme zůstali uvězněni v společné správě majetku třetích osob a odsudku pro zločinnost. Kdo by si pak odvážil něco nakrást, když zahraniční investor by při sebemenším podezření mohl využít své kapitálové síly a našich problémů, aby provedl legitimní převzetí. Manželka, děti a bývalí akcionáři fondu YSE by o všechno nezvratně přišli.

Teď teda k tomu jak mě přesto dostali, když u mého podnikání žádné nezákonné obohacení ani dluhy nenašli a s fikcí zločinných rad je to neudržitelné. Jedno z mých nechudých dětí, když zjistilo, že definitivně odmítám snášet výčitky jeho nevlastní matky, že jsem od socialistického „vegetu“ přešel k soustavnému několikaletému pracovnímu nasazení, koupilo jí už v roce 1994 od jejích příbuzných jejich podíly na velkém restituovaném pražském domě s nebytovými prostory na dobré adrese. Toho jsem se musel formálně účastnit. Po pár měsících jsem tuhle manželku definitivně opustil i její dům, protože jsem musel splnit závazky k akcionářům YSE fondu a ne se doma hádat. Po skoro třech letech chtěl finanční úřad po těch příbuzných bývalé daň z převodu nemovitosti a bývalá chtěla, abych jednomu jejímu bratranci na to dal, protože po přestavbě vily mu na daň nezbylo a já jsem kupónový zbohatlík, který se s ní nepodělil. Nic jsem nikomu nedal. Rok po konci zákonné lhůty, kdy mohl bratranec bývalé reklamovat nezaplacení, přišla žaloba, že máme bratranci zaplatit, protože jsme mu nezaplatili. Jako důkaz soudu předložil jím před notářem podepsané potvrzení, že mu bylo zaplaceno.

Zanedlouho tehdy odvolací soud konstatoval, že bratránek bývalé neosvědčil ani vzdáleně žalovanou pohledávku a nese důkazní břemeno, které neunesl. Bývalá se mi mstila tím, že žalobu nepopřela. Snad jí časem došlo, že si takovou mstou může značně ublížit, a jednání soudu se radši neúčastnila. Po devíti letech, kdy soudu zjevně nezbylo, než žalobu konečně zamítnout, přišla bývalá k odvolacímu soudu a řekla, že navrhuje vyhovět žalobě. Soud neměl odvahu se tohoto šílenství dovolat, ale přesto mě odsoudil jako stále ještě jejího manžela s tím, že jsem zaplacení neprokázal, že ostatní prodávající příbuzní bývalé potvrdili, že jsem nezaplatil i když nezaplacení sami nežalují a daň z nezaplacené ceny uhradili. Soud mě odsoudil, protože neuvěřil podpisu potvrzení zaplacení před notářem žalobcem a jeho svědky. Máme dle rozsudku s bývalou společně zaplatit ze společného jmění manželů díky 21% úroku přes 20 miliónů.

Nejsem manželem bývalé a nemám s ní společné jmění manželů, takže ani nejde rozsudek realizovat. Jen jsem prokazatelně podvodníkem, který v roce 1994, aniž se dopustil trestného činu, dokázal neverbálně přinutit prodávající „nevážně a nezávazně“ podepsat, že dostali zaplaceno, když nedostali. Má skutečná manželka je ohrožena tím, že kdykoliv se jí do jejího domu může vloupat exekutor a dům před malými dětmi nezákonně vyluxovat. V české praxi exekutorovi nebude vadit, že v tom domě mám jen osobní věci, které zákon z exekuce vylučuje. Samozřejmě, že plán, jak způsobenou škodu vyčíslit a na českém státu vymáhat, je již do detailu připraven. Protože nezaplatím a nechápu, jak by mohla nebo chtěla bývalá, zůstanu dlužníkem, který nemůže převzít žádný závazek, aby se nedopustil trestného činu poškozování věřitele. To znamená, že jsem zbaven svých občanských práv a nucen zůstat závislý na naturálních milodarech.

Co je na tom zajímavé, je to, kdo přinutil bývalou, aby si takhle ublížila nebo kdo jí kompenzoval důsledky tohoto jejího kroku. Jenže nestačilo ovlivnit bývalou. Někdo musel učinit neuvěřitelný nátlak na odvolací soud, konkrétně tři soudce, aby ignorovali můj občanský nebo rodinný stav, aby ignorovali, jak se občanský zákoník vyrovnává s důsledky rozvodu a jakou lhůtu stanovuje pro vymáhání pohledávek. Ten někdo musel soud přinutit, aby v rozporu se základními tisíciletými soudními principy přesunul důkazní břemeno o prokázání zaplacení kupní ceny na žalovaného, když přirozeně nemůže být jistějšího a přesvědčivějšího důkazu než je vlastní prohlášení podávajícího-žalobce o přijetí kupní ceny, sepsané navíc formou notářského zápisu. Žalobce dokonce prohlásil do policejního protokolu, že ví, že není schopen nezaplacení prokázat.

Na tom, že ten někdo musel odvolací soud donutit, aby tvrdil, že jsem jako žalovaný neunesl důkazní břemeno, je mimo mého osobního problému obecně fatální to, že soud vytvořil nebezpečný precedent. Ten obchod v roce 1994 byl aplikací nejstarší obchodní praktiky, to je „dodání proti zaplacení“. Každý se takových obchodů účastní denně. Při tisícileté aplikaci této praktiky je zásadním důkazem zaplacení předání předmětu obchodu kupci prodávajícím. I nejstarší řemeslo je na takové obchodní praktice úspěšně založeno. Jak byste v případě znelíbení se státní moci dokázali po letech, že jste rohlík v obchodě zaplatili, či knihu na dobírku, když ani stvrzenka zaplacení nestačí? Soud dále zpochybnil celý notářský stav, když vlastně deklaroval, že před notářem dochází k nevážným a nezávazným právním úkonům. Jedinou možností je vrátit se k přídělovému bolševickému systému. Není tohle jeden z dalších střípků mozaiky toho, jak opouštíme severoatlantickou civilizaci nebo jak má konkurzní mafie i justice marxistické kořeny?

Jsem přesvědčen, že jediným, kdo měl zájem na tomto mém označení za podvodníka, je konkurzní mafie napojená na ty, kdo právo aplikují třídním způsobem, na moje stíhání vynaložili, když nepočítám způsobené škody, desítky miliónů korun a kterým se mé znectění nepodařilo prostřednictvím trestních řízení. Těm všem také vadím jako svědek nesprávného úředního postupu orgánů státu v souvislosti s miliardovými škodami způsobenými poškozeným subjektům, které zastupuji a které již na stát podaly žaloby. Vše souvisí s nezákonným konkurzem extrémně ziskové RASTRA AG-CZ a.s., který nikdo neumí a nechce přivést do souladu se zákonem a důvod se hledá v mé nevěrohodnosti.

Na potvrzení toho, jak může mít justice blízko k mafii, uvedu malý detail. Prý velký mafián Krejčíř útočil na Čepro přes fintu s nedoručením obsílky k soudu. Můj odvolací soud použil fintu stejnou, vytvořil fikci, že jsem předvolán tím, že obsílku poslali advokátce mé bývalé, to je advokátce v účelové fikci soudu advokátce obou „manželů“.