Turecké hospodářství a jeho ekonom

Jan Suchánek

Chlubí se že je ekonomem. Kdo? Předseda marxistické vlády. Nedá se otevřít televize, abychom se znovu nedověděli, že premiér, jako ekonom lituje, že jeho diskusní partner něčemu nerozumí, protože není ekonomem. Například oponent premiéra nerozumí, jak skvěle naše ekonomika roste. Nechci se zabývat tím, že ekonomika roste na dluh nebo o souvislosti s emisí peněz. To by zas byla neúnosná dávka pro mne typické nesrozumitelnosti a nezáživnosti.

Zkusím to jinak. Ten náš růst je tažen investicemi do výroby automobilů. V tom jsme prý dohnali nejlepší v Evropě. Jenže tím nejlepším je Turecko. Když nám budou ti marxističtí ekonomové zavádět parní stroje na hlubokou orbu, budeme dnes v Evropě v tomhle dokonce nejlepší! Teď i Korejci rozhodli, že máme už dost turecké hospodářství, že zde mohou investovat. Korejci si zřejmě důkladným průzkumem potvrdili, že volby ty marxistické ekonomy na turecké hospodářství z vlády nevyženou a tak budou ti marxističtí ekonomové mít šanci zde turecké hospodářství zachovat ve prospěch montoven a skládek odpadů.

Děkuji panu Kohoutovi z PPF, že národu řekl, že levicový ekonom je protimluv, prostě dietní sádlo. Vždyť důkazem je sám ministr financí, protože, jak vědí všichni inženýři, na práva šli z gymnázií ti co neumí počítat, a z nich toho, co se ani mezi právníky nechytnul, máme ministrem financí. Ten jeho šéf přes turecké hospodářství tu absenci schopnosti počítat samozřejmě nemůže poznat. Jak by mohl, když ekonomem se stal tím, že studoval vědecký komunismus, ekonomickou pavědu socialismu. Předminulou neděli ani nepoznal, že ekolog proti němu ekonomicky argumentuje. Dokonce to poznal i veřejnoprávní moderátor, aby okamžitě usilovně směřoval diskusi jinam, aby to prostincí voliči marxistů náhodou nepoznali.

To naše dietní sádlo ukázalo, že neví, že živnostník může být dlouho ztrátový, protože mohl vložit do svého podnikání velkou kapitálovou investici svých a své rodiny úspor a ta investice se odpisuje. Zase je nad možnost mého srozumitelného vyjádření deklarovat spoustu dalších možností, jak být ekonomicky zdůvodněně ve ztrátě i delší dobu. Tyto možnosti skuteční ekonomové znají a navíc vědí, že prof. Parkinson zdůvodněně tvrdil, že daň z příjmů je daní z blbosti. Co však z reakce dietního sádla vyplynulo, je, že dietní sádlo podnikalo asi bez kapitálového vkladu postsocialistickou variantou zpeněžování známostí, s kterým mělo určitě dobrou zkušenost, když s bolševiky vybírali provize za restaurace na Zlatém kříži, a nemá o vztahu podnikání a kapitálu jako marxista žádné ponětí. Dietní sádlo určitě nechápe co mysleli na CNN, když v reakcích na ústupek francouzské vlády před odbory ovládanou ulicí presentovali, že heslem francouzských podnikatelů je „Au revoir Paris, hello London“.

Pokud se náš premiér chlubí, že se Topolánek vyhýbá diskusi s ním pro respekt před premiérovou kvalifikací, pak je nutno znovu upozornit na další protimluv. Skutečný ekonom je ekonomem tržního hospodářství, který možná někdy podlehne levicovému vábení regulací, protože si neumí poradit s nadbytkem. Levicový ekonom, marxista, dietní sádlo se zabývá ekonomikou nedostatku, musí lhát jak zjednaný, aby k takovému nedostatku voliče nalákal. Skutečný ekonom by neměl s takovým dietním sádlem vstupovat do konfrontace. Nejdou mezi nimi odborné nebo jen kvalifikované diskuse vést, protivníkem ekonoma na straně dietního sádla bude laický moderátor a ekonom budete vždy pro většinu, která je závislá na státním přerozdělování, vypadat jako nesnášenlivá či cizojazyčná menšina.

Vlastně veřejná diskuse je již paralyzována nezbytnou formální korektností. Aby novináři mohli lidu přinášet informace od marxistické vlády, musí vstupovat do kontaktu s osobami, které trvale lžou. V době, když se ještě lidé báli v úctě před Božím přikázáním hřešit, vládní představitelé by vůbec nemohli mezi slušné lidi. Tím je patologicky ovlivňována společnost. Opět připomínám, že sociologové tvrdí, že zločin ve společnosti nepřevládne hlavně proto, že zločinci nejsou akceptováni společnosti. Dnes ve VIP společnosti vedle sebe potkáte pornohvězdy i vládní marxisty. Jak to má být při budování ekonomiky nedostatku, sociálního státu jinak, když preference pravdy by takový záměr znemožnila?

Když pominu vládní pseudoekonomy, pak důkazem tohoto morálního úpadku je ministr zdravotnictví třeba opakovaným tvrzením, že na autorským právem chráněný IZIP mělo být vypsáno veřejné výběrové řízení (třeba výzvou, aby to někdo ukradl a zkopíroval). Ten ministr určitě má na ministerstvu Windows koupené od Vietnamců, aby nemusel platit Microsoftu monopolní cenu. Vrcholem všeho je ale ministr vnitra, který zločinci dlužícímu desítky miliónů umožní zbavit se dluhů tím, že mu ministr za peníze daňových poplatníků změní identitu, aby dluhy platit nemusel a ještě se tím ministr chlubí. Jak to, že nikdo ministra nepřišel vzít do vazby, aby ve své trestné činnosti nemohl pokračovat?

Ekonom v diskusi s dietním sádlem a jeho voliči se tak dostává do situace, která je podobná pokusu přesvědčit kapitána a pasažéry Titaniku, že jim hrozí katastrofa. Než takové marné pokusy podstupovat by se měli ekonomové snažit napravit absenci ekonomů v řadách ODS a její volební kampaň ODS. Když se brojí za budoucnost dětí a národu nikdo za ODS nevysvětlil jakou asociaci jim toto volební heslo má vyvolávat. Bolševický kontext, to je, že za potíže znárodnění a plánování, za nedostatek znárodnění a plánování budou odměněni blahobytem děti voličů marxistů, je kontext, který si mnozí pamatujeme, ale předpokládáme, že ODS to myslí jinak.

V budování sociálního státu se marxisti dostávají demokratickými prostředky díky většině, která je závislá na státním přerozdělování, na stejnou pozici jako v minulosti národní socialisti (čti fašisti). Z něčích peněz to budou chtít nebo spíš muset zaplatit, a proto by měli ekonomové všem vlastníkům úspor, nemovitostí nebo i „know how“, investorům do budoucnosti jejich dětí nebo do jistot jejich stáří a všem slušným lidem, kteří z desatera věří aspoň v „nepokradeš“, vysvětlit, že musí i ODS navzdory tu reálnou hrozbu pokračování vlády marxistů ve volbách zvrátit. Vysvětlit jim, že jejich občanskou povinností je drobná a intenzivní vysvětlující práce mezi lidmi, což naše centralistická strana radničních gážistů neumí a nemá na to dost lidí. Nemá smysl nechat rozbujet korupci ještě víc, čekat na tureckou, mexickou či argentinskou krizi, a pak teprve se dočkat spásného návratu k svobodnému trhu, individuální odpovědnosti a ochraně soukromého vlastnictví a od toho odvozenému nadbytku, čili blahobytu.

Té většině, která je závislá na státním přerozdělování, je nutno vysvětlit, že s jejich jistotou a prosperitou je to podobné jako s bezpečností dělníka, který lopatou nahazuje materiál na pás do drtičky. Když mu ten pás tu lopatu chytí, instinkt, který zdědil po opicích, přinutí dělníka tu lopatu chytit pevněji. To je ale v nejlepším případě jen jistota sebezmrzačení. Rozumem se dělník musí přinutit sebezáchovně tu lopatu pustit, stejně jako volič musí opustit ideu, že s marxisty něco vezmou bohatším. Nejen proto, že Všemohoucí takovým přikázáním založil kdysi na Sinaji naši civilizaci, ale i proto, že ti bohatí dnes můžou zdrhnout, což za národních socialistů tolik nešlo, a dokonce je tam, kde si už sociálním státem nabili držku, radostně uvítají daňovými úlevami.

On na to náš ekonom tureckého hospodářství jasně upozornil tuhle neděli upozornil. Protože varuje Slovenskem po Mečiarovi, přiznává, že buduje Slovensko za Mečiara i vychovává dostatečně velkou sociálně nepřizpůsobivou skupinu závislých na státním přerozdělování. On dokonce deklaroval, že nechce budovat socialismus Mečirovského typu ale dokonce Lukašenkův. Je pravda, že diktatura zavádí monopol korupce, který je lepší než soutěž v korupci sociálního státu, to je za demokraticky provozované ekonomiky nedostatku. Opravdoví ekonomové by měli municipálním politikům z ODS připomenout, že nejlepším nástrojem proti korupci a argumentem proti dietnímu sádlu a tureckému hospodářství je ekonomika nadbytku, to je svobodný neregulovaný trh se soudně vymahatelnou ochranou majetku, a samozřejmě většinový volební systém, který zdůrazňuje osobní odpovědnost.