Opravdu mobilizujte!

Jan Suchánek

Pod vedením marxistického génia, kterého jedinečnost způsobuje, že se nás netýká svatá válka muslimů proti severoatlantické civilizaci, zřejmě tím, že Alláh a jeho bojovníci vidí, že jsme naším premiérem již dost potrestáni. Jeho zdařilé kousky jsou alarmující. Ještě, když jsem měl na starost část majetku asi čtvrt miliónů kupónových investorů, vždy jsem se podivoval, kde se bere ta starost o naše důchodce. V hromadách dopisů od mých důchodců se totiž vždy objevovala jen starost o jejich potomky a stesky na jejich tíživou situací v kombinaci děti a vnoučata. Babičky a dědečkové navzdory společenskému konzumnímu směřování od bankrotu socialismu k budování sociálního státu se starali o budoucnost, o vnoučata.

Pokud jsem se nesetkával s výjimečnou menšinou nebo budování sociálního státu nevedlo k ještě většímu rozšíření sobectví, pak budou babičky a dědečkové vystaveni marxistickou vládou ještě větším stresům, než zatím měli tu možnost zažít. Jejich děti jejich vnuky neuživí. Málokdo je totiž nebude chtít zaměstnat nebo ani nebude tuzemec, který by je zaměstnat mohl. V této souvislosti je nebezpečné, že ani Topolánek v diskusi s marxistou Filipem neměl odvahu tenhle aspekt změny zákona o nemocenské zdůraznit a nepoukázal, že rozhodování Parlamentu v domnělém zájmu zaměstnanců proti zaměstnavatelům je jen zdánlivě legitimní, protože je to neústavní útok na vlastnictví výrobních prostředků, a navíc je to ekonomicky sebevražedné.

To se zase vládním nerevolučním a opozičním revolučním marxistům povedlo jako triumf jejich podvodu na voličích. Sociální stát je založen na ideji, že stát za občana převezme odpovědnost za jeho sociální jistoty. Teď se zdá, že je to pro volební úspěch málo a tak na vlně třídní nenávisti a závisti proti zaměstnavatelům (buržoasii!) se rozhodlo proti racionálním námitkám zlé prokapitalistické ODS, že nemocenské budou platit zaměstnavatelé, kapitalisté. To trvající štvaní proti podnikatelům zamlčuje, že podnikatelé platí už dávno plnou mzdu svým kvalifikovaným zaměstnancům v případě krátkodobých léčení bez lékařského dobrozdání a nutí je k řádné péči o jejich zdraví. To, že podnikatel chce, aby zaměstnanec s dlouhodobými zdravotními problémy se léčil radši místo v době malé poptávky v době, kdy jsou třeba nutné přesčasy, bylo marxisty politicky zneužito k třídní nenávisti.

K tomu sociálnímu státu je nutno opakovat, že sociální stát je jen přechodnou formou na cestě od ekonomiky blahobytu, kapitalismu k socialismu, ekonomice nedostatku. Nic na tom nemění to, že Francie výkladní skříň sociálního státu těží ze zrady severoatlantického souručenství ve prospěch svých exklusivních a výnosných vztahů s islámskými zeměmi a Eurozóna z přesunu investic finančních petro-výnosů do Eura, v rámci obrany před válkou Američanů proti terorismu.

Dalším krokem třídního boje prostřednictvím nemocenských dávek bude, že socialisté budou vyhovovat oprávněným požadavkům nemocných a budou dávky nemocenské pro získání dalších voličských hlasů radostně zvyšovat. Národ je sveden prosocialistickými novináři a laickou opozicí k pouhému problému nákladů výplaty nemocenské, ale ve skutečnosti se jedná o ještě skrytější útok na živnostníky nebo malé firmy, kteří budou nuceni vést náročný úřad, což samozřejmě finančně ani manažersky nezvládnou a náš primát v marodění bude umocněn tím, že zaměstnavatelé se budou muset vyhnout, jak nejvíce bude možno, jakémukoliv konfliktu s nemocným. Zneuživatelé sociálních dávek, klienti sociálního státu to rychle poznají a využijí toho s morálním posvěcením, ideou třídního boje. Nebo myslíte, že by některý z protikapitalistických úřadů nebo soudů dal někdy zaměstnavateli ve sporu s nemocným zaměstnancem za pravdu?

Problém, socialisty asi netušený je v tom, že podnikatel ručí svým obchodním majetkem za úhradu svých závazků a živnostník dokonce majetkem vším. Dnes se takovým dalším závazkem stala sociální jistota nemocných, že nemoc nebude spojena se ztrátou příjmů. Paradoxem je, že vysoké daně platí živnostník za to, že se mu tvrdí, že má státem zaručené sociální jistoty i on a jeho rodina, povinně musí přispět státu i pro ostatní a svým zaměstnancům teď navíc bude ručit jen on sám. Tuhle sociální odpovědnost unese mezi živnostníky jen vůči vlastním dětem neodpovědný blázen a mezi korporativními podnikateli jen ten, kdo toto riziko přenese do snížení mezd ostatním zaměstnancům nebo do monopolní ceny sjednané převážně se státem, tudíž opět i na úkor ostatních zaměstnanců. Pozor, zase je zde spojitost s korupcí, k získání téhle možnosti přenést rizika nemocenské do monopolní ceny pro stát bude nutno úředníkům i politikům zaplatit tučnější úplatek.

Tenhle text píšu kvůli tomu, aby, pokud kominterna neovládá úplně všechno, to někdo těm babičkám a dědečkům připomněl, že hmotné zabezpečení jejich vnoučat nezávisí jen na tom, kolik si prarodiče utrhnou od svých úst, ale i od toho, zda se prarodiče nechají lživým vábením socialistů obelstít. Pro podnikatele, kteří svými podnikatelskými aktivitami vytváří sami zaměstnanost a platí státu, aby i stát mohl zaměstnávat, udržení moci socialisty, nerevolučními marxisty s podporou revolučních znamená další hrozbu. Jakákoliv podnikatelská racionální reakce přinutí socialisty, aby přitvrdili regulace a sankce, stejně jako za Stalina dávky kulakům. Regulace a sankce omezí zase ochotu kohokoliv podnikat o tím omezí pracovní příležitosti dětí babiček a dědečků, rodičů jejich vnoučat.

Tahle země nemá šanci, značná část populace a to hlavně mezi mladými vidí ideál v tom, být vyvolen k dobrovolnému pobytu ve vězení (vile). Tu možnost Paroubek nabízí všem. Má to samozřejmě i svá řešení. První je emigrace, kterou už zvolila jak nejschopnější mládež tak i nejschopnější zaměstnanci a velkopodnikatelé. Tuzemské podnikatelské řešení je podnikat pouze zadáváním práce ve mzdě subjektům, jejichž jediným kapitálem budou pracovní smlouvy. Akcie takových zaměstnavatelů je nejlepší dát odborářským bosům darem. Pak se mohou zaměstnanci, voliči marxistů solidarizovat jak chtějí. Dokonce jim v tom dodnes nikdo nebránil a socialistická vláda z celého státu dělá firmu pracující pro zahraniční kapitál ve mzdě s neutuchajícím elánem již dlouho a ještě se chlubí jak dobře konkuruje našimi nízkými mzdami Turkům i Číňanům. Ten prodej práce ve mzdě je pro zahraniční kapitál tak úspěšný, že vládní ekonomové (dietní sádla) růst zisku z našeho „vykořisťování“ tak, jak se projeví na statistickém růstu národního produktu, považují za důkaz své úspěšnosti před jejich prostinkými voliči.

Když už jsem zmínil Topolánkovu diskusi s marxistou Filipem, potvrdilo se, že taková diskuse je nemožná, marxista, jehož ekonomické teorie aplikují úspěšně na Kubě a v Severní Koreji zpochybňoval pravicové ekonomy podporován laickým moderátorem. Topolánek na tom byl stejně, jako kdyby se dnes měl Američan v německé televizi bránit výhradám neonacisty za rozbombardování Drážďan. Ale mohl Filipovi nabídnout, že když se před týdnem marxista Ransdorf chlubil, že socialistický letecký průmysl vydělával dolar za 8 korun, že je možno těmito nikdy například Sýrií nezaplacenými dolary naše marxistické poslance vyplácet.

V tomto kontextu Paroubkův útok na ODS pro její volební protikomunistickou agitaci jen potvrzuje, že Paroubek musel jako člen ústředního výboru člena marxisticko-leninské Národní fronty, Č. strany socialistické musel být nomenklaturním kádrem ÚV KSČ. Je vidět, že komunisti měli skvělou kádrovou politiku, a bylo od komunistů geniální, že z Paroubka udělali po revoluci na pár let spícího agenta. Paroubek dokonce tvrdí, že věří v Boha, aby současně voliče hříšně přemlouval, že společně socialistickými zákony okradou ty, které Bůh dle „mzda dělníku za jeho práci“ dobře odměnil. Marxističtí blouznivci ke kubánskému ideálu přemlouvají úspěšně negramotné jihoamerické indiány a stejně se o to pokouší Paroubek.