Význam ožehavých pojmů

Emanuel Mandler

Odsun – transfer – vyhnání – vysídlení… Víceméně už to, jaké kdo používá terminologie, naznačuje, jaké má stanovisko k akci, jejímž výsledkem bylo odstranění takřka veškerého německého obyvatelstva z poválečného Československa. K úvahám o odsunu, které na Actuelly publikuji, se přímo hodí, že právě letos byla nastolena otázka terminologie (a to v Německu). Tato terminologie má i pro nás nezanedbatelný význam; sama od sebe nás spojuje s minulostí a problematizuje ji podobně jako současnost. Zbavit se terminologických nejasností můžeme jen tím, že se jimi přestaneme zabývat, nebo tím, že je vezmeme vážně. Pokouším se o druhý přístup.

Letošní sudetoněmecký den (zdá se, že smířlivější než byly předchozí) se konal pod heslem „Vyhnání je genocida (Völkermord) – budoucnost náleží právu na vlast.“ V souladu s tím předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt ve svém projevu prohlásil, že moderní historiografie označuje každý druh vyhnání za genocidu ( v podstatě to odpovídá právnímu rozboru sudetoněmecké otázky, jak je prezentoval prof. Ermacora roku 1991). Stanovisko Krajanského sdružení, že vyhnání byla genocida, zřejmě není proti mysli velké části vyhnanců, není však ani v Německu všeobecně přijato. Předseda mnichovského „Collegia Karolina“ prof. Martin Schulze-Wechsel proti němu namítá, že na rozdíl od holocaustu chybí u vyhnání Němců systematický úmysl likvidace /pozn.: národa/. Domnívá se, že je to rozdíl proti plánovanému zničení národa, za něž lze považovat Hitlerovy úmysly s Čechy: asimilace jejich části, a pokud jde o zbytek českého národa vyhnání na Sibiř nebo fyzická likvidace. Při veškeré brutalitě odsun tak daleko nezašel a na argumentaci prof. Schulze-Wechsela je hodně pravdy.

Na německé straně tedy neexistuje pro „odsun“ označení, které by bylo víceméně jednotně přijato sudetskými Němci i německou veřejností. A co u nás? Existuje terminologie oficiální, běžně užívaná: odsun, transfer, vysídlení. Proti těmto označením lze právem namítat, že jsou idylická – nezahrnují ani nenaznačují konfiskace veškerého majetku všech Němců v Československu, pobyt v koncentrácích, nucené práce, likvidaci všech německých institucí. Přirozeně, idylická pojmenování odsunu vyhovují zejména oficiální české politice a paradigmatům, v jejichž rámci „odsun“ posuzujeme.

Neoficiální termín je vyhnání, překlad německého Vertreibung , pojem, kterého běžně užívají ti, kteří se na sudetoněmeckou otázku nedívají oficiální optikou. Tento termín ovšem nevystihuje celou „rozlohu“ toho, co tehdy Němce v Čechách postihlo. Existuje vůbec takový termín? Ovšemže ano, to, co se německému obyvatelstvu po válce stalo, jak se s ním zacházelo, odpovídá pojmu etnická čistka – snad ještě s dovětkem s genocidními prvky. Prvořadým účelem transferu bylo očistit Československo od neslovanských etnik – nezapomeňme, že právě tak jako Němci měli být vyhnáni Maďaři, jenže k tomu už pražská vláda nedostala svolení. Také nemá smysl popírat, že na počet německých obětí (a byly jich desetitisíce) se příliš nehledělo, zvláště v době tzv. divokého odsunu v květnu až červenci 1945. Nicméně prvořadým účelem násilného vyhánění Němců nebyla fyzická likvidace německého obyvatelstva, nýbrž úsilí vyhnat je ze země, očistit české země od germánského živlu.

Kdyby se tak dnes podařilo (třebas docela neformálně), aby obě strany používaly pro „vystěhování“ Němců z Československa pojmu etnická čistka, byl by to opravdový krok kupředu. Nás by termín etnická čistka zajisté tak nedráždil jako v tomto případě nadnesené označení genocida a sudetské Němce by mohl uspokojit tím, že vystihuje hrůzy, které je po druhé světové válce postihly. Není ovšem příliš pravděpodobné, že by se takový druh dorozumění mohl podařit dnes, v atmosféře dusné nacionální nenávisti, které se naše doba stále ještě nedokázala zbavit. Ale ukazuje důležitý směr pro Čechy i sudetské Němce – zmírnění nacionální nenávisti. Posloužilo by to i diskusi na těchto stránkách.