Přesedání na vlak jedoucí dozadu?

Emanuel Mandler

Je to teď u nás docela zvláštní. Vnitropolitická situace je neobyčejně napjatá a každá z hlavních politických stran, kdyby mohla, by tu druhou uklofala. Přitom existují důležité otázky politické strategie, v nichž jako by toto napětí působilo úplně jinak. Jako by jedna velká strana napodobovala druhou v akcích, jimž se říká „kiks“. Všimneme si dvou příkladů.

První příklad (nominace kandidáta na významnou státní funkci) začal něčím, na co se prostě nedá zapomenout. První na tahu byla sociální demokracie při nominaci kandidátů na volbu prezidenta. Její kandidáti měli tu zvláštnost, že při nejlepší vůli nebyli volitelní (a také snadno prohráli). ODS nyní, v dohadování o vládě a předsednictvu sněmovny svou konkurentu napodobila. Při handrkování o křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, navrhla ODS jako (jedinou!) kandidátku Miroslavu Němcovou, jejíž nízká popularita (kdyby už nešlo o nic jiného) jí předem znemožnila projít vítězně volbou. – Druhý příklad se odehrál 3. července, onoho sobotního „volebního“ večera, právě když byly sečteny všechny hlasy – až na malý počet hlasů ze zahraničí. ČSSD byla přesvědčena, že vyhrála volby. A Jiří Paroubek, bůhví proč, přednesl předčasně vítězný projev hodný velkého diktátora. Dalo se z něho bez námahy vysoudit, že ČSSD pořádně zatočí s reakcí a se stranami, v nichž řádí reakční živly. Aby bylo jasné, oč jde, přirovnal Jiří Paroubek dnešní situaci k únoru 1948 (pravice neprojde, říkal jsem si zděšeně). Pak přišla malá, ale důležitá katastrofa: když se sečetly zahraniční hlasy, zjistilo se, že volby vyhrála „pravice“ a z Paroubkova projevu zbyla polototalitní ostuda.

Jako by si ODS řekla, že v tom nemůže sociální demokracii nechat. Odvděčila se v neděli 2. července. Na nedělní odpoledne pozvala ČT1 k Otázkám Václava Moravce předsedy obou velkých stran, tedy Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka. K všeobecnému překvapení předseda ODS pozvání odmítl, a tak se rozhovor konal ve dvou (Paroubek a Moravec), přičemž Jiří Paroubek věděl,jak na to. Měl zkušenost, protože Mirek Topolánek si už jednou udělal podobnou ostudu, když Paroubkovi odmítl podat ruku. A tak Jiří Paroubek patřičně využil daru, který mu poskytl svou neúčastí v debatě předseda ODS. Diktátorsky levicový tón svých vyjádření ponechal doma a užaslý divák viděl na obrazovce neobyčejně vstřícného, státotvorného politika, který se snaží s každým vyjít v dobrém, hovoří laskavě a je ochoten přinést českému národ jakoukoli oběť, dokonce i kompromisy, když mu budou po chuti. Zájem společnosti je mu nade vše, jde mu jen o to, abychom se měli co nejlépe.

Dobře odvedená práce! Lidé jsou zapomětliví a přes výrazný polokomunistický tón Paroubkova nenávistného povolebního projevu jsou mnozí z nás ochotni vidět předsedu ČSSD optikou toho, jak on a Václav Moravec na sebe 2. července vrněli. A tato optika je významná tím, že zaostřena na druhou stranu (na ODS), předvádí, z jak neuvěřitelných nelidů je tato strana složena ( zvláště když v tu nešťastnou neděli se předseda ODS zachoval arogantně nejen k ČSSD, ale i k televizním divákům).

V nynějším volebním patu rozhodně jde o mnoho. Náš stát stojí na křižovatce: bude se celý český státní stroj i nadále pohybovat směrem k minulosti, jak to sociální demokraté a komunisté předvedli už před volbami? Jen tehdy, když se tento pohyb podaří zastavit, dá se předpokládat, že Československá republika je na cestě k lepším časům. To by ale pravice musela přestat organizovat politické kalamity. Ukázku z nich jsme viděli v neděli 2. července.