Islám a odboj

Emanuel Mandler

O ničem se víc dnes nemluví než o muslimech. V nesčíslných výrocích se rozvíjejí názory, jak jsou muslimové nebezpeční, kdo z nich je nebezpečnější, kdo méně, co pochází z Koránu, co ne a tak bychom mohli pokračovat. Spolu s nynějšími dramatickými událostmi svědčí tato diskuse o tom, že začíná tichá válka mezi islámem a západním světem.
Stupňující se množství virválů v muslimských městech po výrocích Evropanů, kterými se muslimové cítí uraženi, svědčí o tom, že vztahy západního a muslimského světa jsou v současné době nebezpečně napjaté. Nám tu jde především o to, jak se lze (a nelze) v takové situaci k muslimům chovat.

Vyjdu ze tří výroků a předem připomínám, že tyto výroky v žádném případě nechci navzájem srovnávat. Každý z nich má upozornit na určité vlastnosti naší bolestivé doby a upozornit na rozporuplnost a rozmanitost vztahů mezi naší civilizací a islámem.

Na prvním místě je dnes už slavný citát z projevu papežuje Benedikta XVI, který při nedávné teologické přednášce na univerzitě v bavorském Řeznu citoval téměř zapomenutý výrok byzantského císaře Manuela II. Palaiologa z přelomu 14. a 15. století: „Ukažte mi, co Muhammad přinesl nového, a uvidíte, že jsou to samé špatné, nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem.“

Druhý výrok pochází z úst nejmocnějšího muže světa. „Respektujeme islám,“ prohlásil George Bush, když odmítal běžné tvrzení, že Západ je zaujat bojem s islámem. „Tato propaganda je falešná a jejím účelem je vás zmást a ospravedlňovat teroristické činy,“. (MfD 20.09.2006 )

Třetí výrok je z české republiky. Jsou to slova předsedy Muslimské unie Mohameda Abáse: "Mezinárodní zákony dělají rozdíl mezi terorismem a odbojem za osvobození, který existoval i v Evropě za 2. světové války. V Norimberském procesu bylo uznáno právo na odboj proti okupaci," (Podle serveru Seznam 17. 9. 2006).

Evropan může a nemusí projevit zájem o projev Benedikta XVI. v Řezně. Zaujme-li ho, pak chápe citovaný výrok papeže jakožto součást věcné teologické argumentace. Muslimy se dívají na tento výrok jinou optikou: jak se dovídáme, hluboce je uráží. Nad tím je třeba se pozastavit. V tiché válce, která začíná mezi západním a muslimským světem, se snadno mohou jak jednotlivci, tak celé skupiny obyvatel cítit uraženi. Nejsou uraženi, protože nikdo nemůže být uražen, každý se však může i při nepatrném motivu cítit uražen. Tři lidi malého vzrůstu můžete nazvat mrňousy, dva se urazí a třetí ne. Jestliže jsou statisícové davy muslimů uraženy papežovými výroky, muselo tomu předcházet „něco“, co je uvedlo do stavu, ve kterém se budou cítit za jistých okolností uraženi. To něco znamená: někdo vytrhl papežovy věty z teologického kontextu, někdo další je rozšířil jako sekulární citaci islámu a třetí se postaral o onu urážku a o protesty. Tento mechanismus se zřejmě stal součástí počátku tiché války mezi Západem a islámem a byl zřetelný a jasný již ze skandálů kolem Prorokových karikatur.

V nynějším neozbrojeném konfliktu jde Západu o bytí a nebytí; je slabý tím, jak je nejednotný. To se ostatně pozná i podle papežova projevu a reakce Vatikánu.
Kdyby byl Západ aspoň trochu jednotný a chystal se k účinné obraně proti útokům muslimů (což není dnešní případ), mohl by Benedikt XVI. klidně pronést to, co řekl a na masové protesty muslimů odpovědět energickým způsobem. Za současné situace to na v západní Evropě nikoho ani nenapadne. Vatikán ovšem nemůže a nesmí být nepolitický; a tak – i když se to těžko říká – měl zřejmě papež s ohledem na dnešní situaci chápat, že jde o politikum. Že v muslimském světě jsou skupiny, které budou v teologické přednášce hledat cokoli, co by vedlo k nějakému druhu konfliktu, na který církev není připravena. Nepochybně se v budoucnosti nelze vyhnout takovým záležitostem, které muslimský svět pochopí muslimové pochopí jako výzvu ke konfliktu s katolicismem nebo s křesťanstvím. A někdy se nedá nic dělat, konflikt nastane.

Takřka současně s papežem hovořil na ustavujícím zasedání pléna OSN prezident Bush. Ten, poučen už konfrontací s islámským světem, prohlásil, že USA bojují proti terorismu, nikoli proti islámu. Naopak, islám respektují. Z Bushovia výroku lze dovodit, že Spojené státy nic nevědí o počínající tiché válce mezi Západem a islámem. Ve skutečnosti to vědí až příliš dobře. Bushův výrok by se dal chápat jako pokrytectví, to by však nesměl tímto způsobem hovořit prezident největší světové mocnosti. Ten tímto výrokem říká, že USA nechtějí nadále rozdmychávat počínající tichou válku s muslimským světem; naopak. Amerika by ráda zlepšila vztahy s islámem. Bohužel nelze očekávat, že by se Bushovým projevem vztahy mezi Spojenými státy a muslimským světem napravily. Přinejmenším se nezhoršily. Zdůrazňuji, že nechci Bushovým výrokem znehodnocovat teologický projev Benedikta XVI. Mocenské vztahy a náboženství, to jsou v naší civilizaci rozdílné oblasti.

Nyní k třetímu výroku. Je přímo od nás. Vedoucí Muslimské unie Mohamed Abás řekl mimo jiné: "Mezinárodní zákony dělají rozdíl mezi terorismem a odbojem za osvobození, který existoval i v Evropě za 2. světové války. V Norimberském procesu bylo uznáno právo na odboj proti okupaci" .
Tento výrok ukazuje skrytou a nebezpečnou tvář islámu. Ještě ke všemu skládají Abásova slova neobratný obrazec: jedna z nejvýraznějších příčin norimberského procesu byla vyvraždění šesti milionů židů (holocaust). Podle Abás mezinárodní zákony umožňují „právo na odboj proti okupaci“. Odmyslíme-li si další vztahy, je tím podle vedoucího českých muslimů legalizován teroristický odpor proti židovskému státu. Je velkým nepochopením západních států, že nechápou příslušnost Izraele k západní civilizaci. Něco takového není lehké, uvážíme-li letitý antisemitismus v naší Evropě. Jenže nejde jen o židy a antisemitismus, za okupaci mohou islámské státy považovat kterýkoli stát, který nemá muslimskou vládu. Proti takovým výrokům je zapotřebí se co nejrozhodněji opřít. Už jen proto, aby veřejnost věděla, že na islám je zapotřebí dávat si co největší pozor.
Ostatně připomeňme si nedávný britský výzkum veřejného mínění mezi muslimy: otištěný na stránkách Eurabie. Podle tohoto výzkumu, který uvádí 21. 9. Vladimír Cícha,
50% britských muslimů míní, že 11/9 byl komplot americké a izraelské vlády, více než dvakrát větší počet nežli těch, kteří si to nemyslí; nejméně jeden ze čtyř považuje londýnský masakr 7/7 za oprávněný kvůli britské podpoře americké aktivity v Iráku; stejně tak jeden ze čtyř na otázku, zda považuje Británii za svou zemi, odpověděl záporně; 30% britských muslimů dává přednost šarii (islámskému náboženskému zákonu) před zákony britskými; 28% sní o tom, že se Británie stane státem islámského fundamentalismu.

Nejsou to hezká čísla. Nicméně optimisté mezi námi usoudí, že nic ještě není ztraceno.

Emanuel Mandler podle článku v Eurasii cz