Korupce vládním programem

Jan Suchánek

Zpráva o tom, že se v Polsku stavby jedné dálnice ze dvou směrů nesešly o pět kilometrů, mne přiměla k úvaze o tom, kam až může postsocialistická společnost s volebním systémem, který vylučuje osobní odpovědnost, v korupci dospět. Pokud pominu možnost, že jsou Poláci úplně blbí, protože ani moje babička nebyla, pak v těch 5ti kilometrech netrefení je deklarována nemožnost toho, aby se z těch minimálně desítek zasvěcených polských technokratů někdo dokázal dovolat sluchu odpovědných nebo veřejnosti, pokud by odpovědní nereagovali. Prostě v zkorumpovaném státě je nutno i předání a správnou interpretaci informace zaplatit, protože je potřeba přeplatit výnosy z korupce. Politici, úředníci i novináři své profese vykonávají jen proto, aby se na tomto korupčním kšeftu účastnili.

Z toho, že sice stavíme asi nejdražší dálnice v Evropě, které se dosud trefují maximálně k navazujícím uzoučkým okreskám, ale dosud nedošlo k tomu, že se tak okatě netrefují vůbec, by mohlo být usouzeno, že se u nás ještě o takovou úroveň korupce jako v Polsku nejedná. I když oni v kauze UNIPETROL dokonce dokázali přiznat korupci ve prospěch polských zájmů, když my si v té souvislosti nepřiznáváme korupci na úkor našich daňových poplatníků. V tomhle souboji o to, kdo je zkorumpovanější, máme významný trumf. My jsme snad jediní, kteří mají korupci jako programovou podmínku existence vlády, když za tuto korupci se postavili i politici, kteří jako naděje lepších časů svá vládní korýtka získali za kritiku neprokázané Paroubkovy korupce.

Naše vláda získá důvěru jen v případě, že některý levicový poslanec zradí své voliče, stranu a program. Dokonce se k tomu bude muset veřejně přiznat. Aby ta vláda jakkoliv smysluplně existovala, bude to muset ten poslanec často opakovat. Otázka, za co to ten poslanec udělá, jak bývá v zkorumpovaných zemích obvyklé, zůstane neodpovězena. Jen popularita jistého Dalíka naznačuje, že to bude za naprosto demokraticky nekontrolovatelných souvislostí. Za časů republikánů se za takový hlas prý platilo 8 miliónů korun.

Podstatné je, že je tato korupce existenčním cílem naší současné vlády, když na Slovensku s korumpováním opozičních poslanců Dzurinda prý dokonce zavedl reformy aniž by vyhrál volby. Tam ale nebyla extrémní levice a katoličtí socialisti polovinou vlády. To že se na korupčním podmínění existence vlády shodla jedna krajně levicová vládní strana a tradiční vládní korupčníci mne nepřekvapuje. Neštěstím je, že je to programem strany, která se donedávna hlásila k pravici.

Možná, že to ten poslanec neudělá z důvodu vlastní zkorumpovanosti, ale ze strategického záměru, kterým je dlouhodobě pravici diskreditovat. Že jde o aktuální strategii mnou tušených agentů socialistické internacionály, potvrzuje to, jak současné vládě fandí ti, kteří nemají rádi presidenta. Diskreditovat pravici je možno praktickým ověřením předpokladu, že i pravicoví politici jsou v prvé řadě taky jen zkorumpovaní, to znamená za vládní koryta a provize z vládních zakázek jsou oni ochotni zradit své voliče, stranu a program.

Možná, že vláda předpokládá, že dnes již mimo zelených mají všichni poslanci strach, že nebudou v předčasných volbách znovu zvoleni a proto se pro ten budoucí stav ještě tříletého vládnutí-nevládnutí rozhodnou všichni. Mám strach, že všechny varianty korupčního podmínění existence vlády platí za důkaz zkorumpovanosti našich pravicových politiků. Navíc předpoklad volebních zisků pro zelené činí z Bursíka skutečného šéfa téhle vlády, kterému budou ostatní muset obětovat za jím strpěná jejich křesílka nejen energetickou bezpečnost tohoto státu, když dle Bursíka zrušenou jadernou elektrárnu nahradíme uspořenou energií a úspory prosadíme mocensky státem.

Národu stále nedochází, že v korupci jde na úkor jeho blahobytu o miliardy korun, které se dají počítat ve stovkách. Zkorumpovaný sociální stát řízený politiky jako korupčními feudály je založen na směňování naprosté tolerance k nezákonnostem v těchto privatizovaných lénech vytyčených ve veřejném prostoru. Krejčíři a Mrázci jsou jen vedlejším efektem toho kšeftování politiků a státních úředníků, protože ti je potřebují k inkasování nezákonných prebend. Národu se sem tam předhodí divadlo mnohaletého platonického pronásledování těch neslušně bohatých, jako v případě soudem minulý týden osvobozených bývalých členů představenstva Komerční banky. Nikdo nemá odvahu jen poukázat na škody napáchané takovým zřejmě nezákonným trestním stíháním.

V zkorumpovaném státě nikdo nemá odvahu řešit vyloučení soudců a státních zástupců z jakékoliv demokratické kontroly nebo jen překonat strach ze soudců a státních zástupců a poukázat na konkurzní mafie, když v nich se koncentruje korupce soudců, státních zástupců a policejních vyšetřovatelů. Je prokazatelné, že tolerance k těmto zločinům je politikou státu a u státních zástupců i policajtů vedla ke skvělým kariérním postupům.

Nemohu se nepodělit se znalostí neuvěřitelného excesu korupce, který pokračuje s vědomím ministrů této vlády. Ta konkurzní mafie je ve mně známém případě ukradené miliardy konfrontována se soudem konstatovanými důkazy vědomého selhání orgánů státu. Tomu se brání tím, že obžalovává svědka svých zločinů za spáchání trestného činu, který spočívá v tom, že jako zástupce věřitele navedl před sedmi lety dnes již zemřelého předsedu představenstva dlužníka, aby dluhy dlužník zaplatil. Stát svými zástupci tvrdí v návaznosti na politickou proklamaci bývalého předsedy vlády, že dluhy se nemusí platit, že dohoda o zaplacení dluhu je nezákonným úkorem dlužníka. Aby to odpovídalo definici trestného činu, je tvrzeno, že jak dlužník tak věřitel mají podobný předmět činnosti, to je, že podnikají s cílem dosáhnout zisk, a promlčení tohoto fiktivního zločinu se brání označením zaplacení dluhu je celou částkou za úkor dlužníka.

Žalobce, státní zástupce bez strachu z obvinění z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele navrhuje jako poškozeného tímto trestním činem firmu, která již nemá ani adresu a nemá představenstvo a byla dlužníkovi i s majetkem za miliardu ukradena. Svědkem je ten, který tu poškozenou firmu i s tou miliardou s policejní asistencí a ochranou ukradl, a dále správce konkurzní podstaty toho dlužníka, který s pomocí soudce, státních zástupců a finančního úřadu se snaží tu krádež nějak zakamuflovat. Představte si, jak musí být nezkorumpovaným soudcům tohoto fabulovaného a tím nezákonného trestního případu, když na jedné straně jsou konfrontováni se zkorumpovanou vládou a na druhé straně se zkorumpovaným kolegou, zkorumpovaným státním zástupcem, zkorumpovaným vyšetřovatelem a jejich zločinnými svědky.

Podstatné pro srovnání s polským příkladem v úvodu je, že státní zástupce zde demonstruje sabotáž našeho ústavního systému, samého přežití naší společnosti, protože obživa národa pochází z plodů soukromého vlastnictví a presentovaný útok na právo věřitele, aby dostal zaplacenu svoji pohledávku, zpochybňuje vlastnictví, základ svobodné společnosti a zbavuje hospodářský život v této zemi jakýchkoliv jistot a víry v právní stát. A stejně jako v Polsku nikdo nebyl vyslyšen, tak tady nikdo nechce nic slyšet. Je jedno, zda odpovědnými ministry jsou levicoví mafiáni nebo pravicoví zrádci voličů. To mi napadá, proč si stále někdo myslí, že s komunisty ve vládě by bylo hůř.

Vládní program korupce potvrzuje i to, že vláda se o své korupční šance chce demokraticky dělit se svými straníky, s poslanci. Proto byla zavržena i s Tlustým Tlustým s ČSSD dojednaná změna volebního zákona, protože zvýšení osobní odpovědnosti poslance k jeho voličům by poslancům účast na korupci a zradu voličů značně ztížila, protože takový zkorumpovaný poslanec by doma mohl chodit leda kanály.

Snad to někteří, skutečně pravicoví poslanci tenhle týden zatrhnou a znemožní frašce vlády bez důvěry a předsedy poslanecké sněmovny.