Policie šikanující a bez cti!

Jan Suchánek

Tak nám 12.9.2007 stávající Nejvyšší státní zástupkyně přiznala, že její státní zástupci nedokázali a nedokáží zabránit policajtům, aby způsobem, jakým realizují vyšetřování podezření ze spáchání trestných činů, nešikanovali občany. Ty způsoby prý přetrvávají z 50tých let. Nechci poukazovat na to, že všichni slavní bojovníci proti bolševismu se nepostavili v šik za paní Nejvyšší státní zástupkyni, aby pokračování bolševického policejního teroru v jiných ústavních poměrech zabránili. Možná těm bojovníkům nešlo o naši svobodu, úctu k našim právům a šlo jim jen o kompenzaci bolševikem způsobených osobních křivd. Ne o princip. To je zde vlastně typický, nemám rád presidenta, tak zapřu i Ústavu.

Zpět k policajtům, ne že by nešikanovali, podstatné je, že se jich vlastně nikdo ani pořádně nezastal. Při feminizaci prokuratur se jedná o hrozné ponížení ozbrojeného strážce zákona. To je důkazem zoufalých poměrů. Každý jen úzkostlivě hlídá svoji trafiku. Když cílem vrcholné politiky může být i ojeté Volvo, není téměř co dodat. Kdyby šlo o policii, pak by někdo věděl to, co mi už kdysi i Gross napsal, že policajti jako vyšetřovatelé jsou v tom zcela nevinně. Šikanují přece naprosto výhradně v rámci jejich podřízenosti dozorujícím prokurátorům. Vzhledem k tomu, že trestní řízení tady téměř výhradně trvá déle než jsou zákonné lhůty, pak je ze zákona policajt povinen řídit se pokyny prokurátora. Nejvyšší státní zástupkyní zmíněné šikanování v tradicích třídního boje probíhá tedy naprosto v rámci řídících kompetencí prokurátorů. To, že paní Nejvyšší o tom nemluví a kritizovaní ji to nepřipomínají, a nepřipomínají, že by paní Nejvyšší státní zástupkyně měla presentovat co sama ve své praxi proti tomu udělala, je jen důkazem, že nejde o žádnou naději na systémovou změnu.

Za této situace máte možnost být konfrontován s jevem, který připomíná socialismus. Tehdy se každý chtěl přihlásit ke slušným tím, že se distancoval od bolševiků. V minulých již svobodných letech jsem se setkával s podobným. Policajt se vám omluví, že by rád byl slušným člověkem, jen ten prokurátor mu to nedovolí. Dokonce to mám v něžnější formě od jednoho z bývalých celostátních ředitelů všech vyšetřovatelů. Jenže, když Ústavní soud konstatoval, že ani soudci nejsou schopni absorbovat nové psané právo, tak si snadno představíte, že ten policajt nemá o aktuálně platném právu ani ponětí. Tenhle jejich kvalifikační nedostatek jim mají kompensovat svojí radou prokurátoři. Ale ti jsou na tom daleko hůř než soudci. Nejde jen o to, že prokurátoři nejsou pod veřejnou kontrolou, ale při feminizaci prokuratur se musí typický prokurátor se starat víc o rodinu, ráno vypravit děti do školy, zjistit, kde co levně nakoupit, naplánovat co uvařit, strachovat co manžel a děti tropí, udělat si čas na úklid domácnosti, uvařit a pak si odpočinout u televize.

Důsledků absence kvalifikace prokurátora se žádný prokurátor nemusí bát, na soudech sedí spousta bývalých kolegů a navíc většinu spojuje stín minulosti, který je bývalými řídícími důstojníky STB pečlivě udržován. Navíc značná část prokurátorů pochopila, že když nemohli zbohatnout v privatizaci, mají mocný nástroj k zbohatnutí, konkurzy. A vše v naprosté beztrestnosti, protože veřejnost a média jsou schopny vnímat pouze soudce a policajty. V důsledku těchto souvislostí musí policajt, řízený většinou nějakou prokurátorkou, zavírat oči nad zločiny konkurzní mafie, když samozřejmě na bývalé prokurátory, STBáky a jiné nositele bolševického vlivového kapitálu nesmí ani sáhnout. Z toho musí být frustrace jak blázen a při absenci jakékoliv podpory z politických elit, při absenci jakékoliv naděje na změnu zůstane šikana podezřelých jako nástroj k odreagování a navíc k vylepšení jejich příjmů.

Ilustrující, abych furt neryl do konkurzní mafie, prokurátorů či STBáků, je korupce v dodržování dopravní kázně. Nikdo nemá odvahu přiznat, že se od policajtů na silnici přesunula na úřady. Nikdo nenavrhuje počítačové veřejné evidence, vyhodnocování jak kdo a kde s přestupky nakládá, když u soukromého sektoru jsou dostupné technologie i software. Zájem na zachování korupce mají samozřejmě politické strany i protože není možné, aby se ukázalo, že to někde jde bez korupce. Tahle trpěná korupce přesunutá od policajtů k lokálním politikům musí být pro stav na našich silnicích rozhodující. Jen si spočítejte kolik z jejich kapacity to ty politické strany musí stát, aby sankce za přestupky pro své lidi ústním podáním eliminovaly. Pak apatické nicnedělání dopraváků je vlastně ještě pozitivní variantou řešení, aspoň lokálním politikům a úředníkům nepřihrávají úplatky.

Pravidla na silnici dnes nemusí dodržovat vedle policajtů, soudců, prokurátorů, politici, úředníci i jejich známí. To je spousta lidí a vede to k ohrožení našich životů. Zkuste jet podle předpisů v Praze někde vnitřním pruhem na víceproudové komunikaci, uvidíte, jak je rozčílíte. Jednou jsem dojel zácpu, abych po čase zjistil příčinu. V prostředním pruhu jelo žlutý ferrari se švýcarskou značkou a dodržovalo předepsanou rychlost, což české řidiče ojetin z celé Evropy ani nenapadlo a objíždění spořádaného Švýcara vytvořilo turbulence projevující se pulsující zácpou.

Zájem na zachování korupce znemožňuje, aby se našlo řešení. Jím by vedle veřejného statistického sledování všech zúčastněných úřadů mohlo například být pravidlo, že kdo má nabouraný předek, ten zavinil nehodu. Nijak jinak se nedá v chaosu přeplněných silnic vyhnout bouračkám, jejichž zdrojem je pocitem práv jakési přednosti zduřená netolerantnost. Ta se výrazně projevuje v tom, jak nejsme schopni přijmout a aplikovat pravidlo zipu. Nejsme všichni takoví, ale ti co nefandí plynulosti provozu způsobují hrozné škody, protože každá jimi způsobená havárie způsobuje k naší škodě další zneprůchodnění silnic, další naši frustraci a další havárie.

Důkazem systémového selhání je také, že nikdo vládě ani ministrovi neuvěřil a nechtěl soutěžit o šéfovské posty v Policii. Ministr ani nepředpokládal, že by někdo mohl za jeho selhání považovat to, že k žádné soutěži nedošlo. Socialistické a marné řešení je, že najdeme génia, který to napraví. K tomu potřebujeme ministra, který by policii osvobodil z moci zkorumpovaných prokurátorů. Nenajdeme. I kdyby byl, tak volební systém tvorby většiny z průměrných a podprůměrných jak na straně voličů tak volených takovou osobu vyloučí. Co by ale možné bylo, je, abychom si uvědomili, že konkurenční soutěž je jediným nástrojem na vylepšení poměrů. K tomu potřebujeme ministra, který aspoň v policii vytvoří parametrické prostředí, v kterém budou moci policisté i jejich útvary veřejně kontrolovatelným způsobem soutěžit o to, kdo efektivněji vykonává službu veřejnosti. Pak budou policajti motivováni k úspěchu, budou se jím chlubit a budou moci být povyšováni kvůli jejich úspěchu a sami proti zkorumpovaným prokurátorům vytvoří silný tlak.