Světové prvenství

Jan Suchánek

Nejde jen o národní toleranci konkurzní mafie, ale o skutečný světový primát. „Zákon, který máme, umožňuje dodnes neprůhledná propojování konkurzních správců, soudců, kteří potom udělají to, co na konci jest – totální okradení věřitelů ... To je, bohužel, dámy a pánové, realita.“ To jsou slova ministra spravedlnosti ČR Jiřího Pospíšila na 5. schůzi Senátu Parlamentu ČR dne 12.4.2007 v diskuzi o insolventním zákoně, která se zabývala i konkurzními mafiemi. Tenhle citát je vrcholem toho, co se naše politické elity odváží proti mafii udělat, když pan ministr neměl vůbec odvahu zmínit nezbytnou účast prokurátorů a finančních úřadů na téhle u nás již institucionalizované zločinnosti. Samozřejmě, že nezmínil ani zneužívání policie touto mafií. Dokonce je stínovou ministryní spravedlnosti osoba, která jako nejvyšší státní zástupkyně zajistila této mafii prakticky absolutní imunitu.

Jako první si musíme říct, k čemu u nás účast soudů na řešení neschopnosti dlužníků platit jejich závazky slouží. V žádném případě to není kvůli uspokojení pohledávek věřitelů. Ti jsou již předem zcela uspokojeni právem odepsat takové pohledávky z daňového základu. Od správců konkurzní podstaty s absolutní jistotou téměř nic nedostanou a pokud ano, pak tak pozdě, že čas tuto úhradu zcela znehodnotí. Takže jistá je jen ztráta státu na daňových příjmech. A jisté jsou i zmařené obrovské náklady na justici, když k nákladům na samotná konkurzní řízení je nutno přičíst další náklady na další spory správců konkurzních podstat. Potom se musí ta konkurzní řízení za nějakým jiným účelem provozovat. No a tím jediným dohledatelným účelem je obohacení konkurzní mafie!

Někdo může říct, co kvůli jednomu Berkovi nadělají. Jenže já mám zkušenost s jiným soudem a s jinými soudci, proti kterým je Berka slabounký čajíček. Pokud použiji jedno rozhodnutí Ústavního soudu, pak do konkurzní mafie integruje všechny soudce obchodního úseku krajského soudu, kde nějaký „Berka“ je, spolupráce s „berkovým správcem konkurzních podstat“. Nebudeme si namlouvat, že s místním „Berkou“ zavedenou spolupráci nepraktikuje správce s ostatními soudci. Praxe je taková, že kolegové ve prospěch „Berky a jeho správce“ minimálně oddalují rozhodování, jak jen to jde. Šest let neřešené spory nejsou žádnou výjimkou. Tahle zločinná solidarita je prakticky ověřena a je možné konstatovat, že nezkorumpované soudce najdete spíš na pobočkách krajských soudů, kde spolupráce se zločinnými správci nemá takovou korumpující tradici.

V důsledku toho, že správcům je právo justičního řešení jimi vyvolaných sporů poskytnuto zadarmo, jsou správcům konkurzních podstat vytvořeny podmínky, aby jim současně tyto spory poskytly právo na neomezované prodlužování konkurzu bez úhrady čehokoliv ve prospěch věřitelů. Těmito spory současně správci vytvářejí iluzi legitimity jejich jednání. Tahle mafie pracuje tak, že ani nepotřebuje přímou koordinaci. Jeden soudce, který ze začátku zřejmě zcela nevědomky zmařil legalizaci miliardové konkurzní defraudace, od té doby již mnoho dalších souvisejících sporů radši vůbec nerozhodl a nenařizuje žádná jednání. Asi teď jde jen o jeho domáhaní se odpuštění. Další soudce se vyhlásil podjatý, když na tlak odvolacího soudu měl udělat pořádek v tom zločinném konkurzu, aby podjatost odvodil od toho, že se zločinným správcem spolupracuje člen rodiny. To ale soudci současně nevadí, když rozhoduje o dalších sporech stejných účastníků proti stejnému zločinnému správci a samozřejmě i navzdory odvolacímu soudu zase ve prospěch zločinného správce.

Proti podjatosti těchto soudců se nemůžete bránit, protože oni přiznají, že nemají žádný osobní vztah k vám a vztah k zločinnému správci je neosobní, pracovní a tudíž nevylučující. Takhle nakonec jeden „Berka“ to předá druhému „Berkovi“, který svoji účast v mafii potvrdí například tím, že umožní, aby zločinný správce nemusel vrátit desetimilióny toho co přiznaným a soudním spisem dokumentovaným způsobem nakradl, úředně se tomu říká bezdůvodné obohacení, a poslal spor k nepříslušnému soudu, aby tím vlastně dle zákona nezbytné bezprostřední vydání bezdůvodného obohacení na dlouhá léta zmařil. A v téhle zločinné kooperaci je namočeno spousta soudců za stálého a imunitu zajišťujícího dohledu státního zastupitelství.

Mafie takhle zaintegruje postupně celou justici a absorbuje celou její kapacitu. Ono to vlastně ani nebude vadit. Ti co mají významný majetek se odstěhují a kapitál tu už dnes vlastní jen cizinci nebo cizí firmy. Ti naše soudy už potřebovat nebudou, své spory si odbudou úspěšně v zahraničních arbitrážích. Co se tedy občana skutečně týká, je to, že bude muset náklady na konkurzní mafii zaplatit ještě z rozpočtu ministerstva spravedlnosti. A o tom kolik to bude, si chce a bude justice rozhodovat sama. Abych nezapomněl, samozřejmě občan zaplatí škody, které arbitráže tomuhle státu spočítají.

A lidé se budou muset spoléhat na zkorumpovanost policie, která je za úplatek do rukou takové justice nevydá. Je možné, že korupce policie bude vlastně společnou zbraní občanů a policistů proti společnému nepříteli, mafii. Ta korupce policajtů je spravedlivou odměnou policajtů, protože policajti musí dostat kompenzaci za hrozby od je dozorujících prokurátorů, když prokurátoři jsou ti, kteří se konkurzů účastní a současně zločinným správcům poskytují imunitu.

Stejně jako v textu o úloze „čínských advokátů“ v trestním řízení, musím i zde poukázat na významnou účast advokacie na konkurzních mafiích. Spousty advokátů konkurzy praktikuje, spousta jich čeká, až nějaký od soudu dostane přemýšlejíc, že se asi minule málo se soudcem rozděli, a spousta jich pro konkurzní správce pracuje. Pro mne vedle celé spousty drobných důkazů a svědectví je největším důkazem zločinného propojení, když obhájce obžalovaného člena představenstva úpadce jej navede, aby se ve prospěch konkurzní mafie před soudem přiznal k trestnému činu, o kterém dosud nikde neexistovaly důkazy proti tomuto advokátovu klientu a obžaloba jej z toho dosud ani neobviňovala.

Advokáti jsou i nezbytnou součástí systému, který vytváří pro jednání konkurzní mafie iluzi legálnosti. Pokud je nutno deklarovat fiktivní jednání za úpadce nebo konkurzního věřitele, pak to takový advokát může snadno zařídit. Akceptuje podvržený padělek plné moci od neoprávněné osoby, třeba od nějakého policejního agenta a soud to již dále neprověřuje. Takhle může mafie vytvořit takový soubor iluzí, že okradení konkurzní věřitelé s pouhým právem napadnout po dlouhých letech nějaký návrh na závěrečné vypořádání konkurzu jsou jen směšnými poškozenými, kteří za advokáty hrající na obě strany utratí zbytek toho co jim nebylo ukradeno.

Právě účast advokátů, zejména přispěním jejich mazanosti vyústila v insolventní zákon, který umožní ještě větší mafiánská zvěrstva. Stejně nejsem schopen uvěřit, že pan ministr spravedlnosti to myslí s nápravou poměrů prostřednictvím insolventního zákona vážně, když on a jeho úřad hájí zlodějiny konkurzních mafií, protože před soudy zastupuje a hájí justici ve sporech o škody způsobené zločinným jednáním konkurzních soudců právě jeho úřad. Nejsem schopen rozlišit, zda ministerstvo jedná již jako integrální součást konkurzní mafie nebo jen vší silou závisti ministerských úředníků, kteří závidí, že by oběť mafie měla dostat nějakou satisfakci.

Není na světě demokratická země, kde by mafie ovládla justici, není země, kde by média byla mafií zastrašena tak, jako je tomu u nás. O politicích ani nemluvě. Pokud má ministr spravedlnosti a má osobní zkušenost pravdu, pak kmotři mafie sedí na krajských soudech a prokuraturách. Nikdo proti tomu nebrojí, ani nezkorumpovaní soudci, kteří dle mé zkušenosti také prokazatelně existují. Světový primát máme díky kupónové privatizaci. Jak se pamatuji z doby, kdy se se mnou prokurátoři díky dvému bývalému kolegovi v roli našeho tehdejšího advokáta jako s potenciálním zdrojem korupčních příjmů ještě bavili, je konkurzní mafie inspirována bohatstvím pocházejícím z nepotrestaného tunelování privatizačních fondů a privatizovaných podniků.

Tahle země se z privatizace nepoučila, co je vedení korporací, tržní cena, tržní kapitalizace, pákový efekt, cena majority, účetně mimobilanční aktiva atd. Místo toho spousta mocných státních zaměstnanců s právnickým vzděláním přemýšlelo, jak přijít k beztrestně k majetku, stejně jako tuneláři. Protože jim chybějící ekonomické vzdělání znemožnilo zbohatnout využitím například pákového efektu a nízké tržní ceny budoucích výnosů, vynalezli českou cestu konkurzů. Tahle mafie nemohla vzniknout jinde než tady. Taková směs závisti, despektu k pravidlům a vyprázdnění pojmu čest jako u nás při inspirací příklady privatizačního zbohatnutí nemohlo být nikde jinde. Klausovi se totiž nepodařilo před právníky utéct dost rychle a dost daleko. Dostihli jeho a s ním nás všechny a mafie se nám v justici pevně zakořenila.

Je až legrační jak svět tento český příspěvek k rozmanitosti zločinnosti ještě nevzal na vědomí. Když někdo zahraničním investorům radí jak se vyhnout tuzemským rizikům, tak je upozorňuje v prvé řadě na nemožnost dovolat se práva u českých soudů. Argumentuje šílenými lhůtami, nezávazností psaného práva pro české soudce včetně nejednotnosti v jeho výkladu a podobně, nikde jsem zatím nenarazil na poukaz na přímou integraci mafie do justice, jako je tomu v případě konkurzní mafie. Je to zřejmě tím, že investor z civilizované země nemá intelektuální instrumenty k tomu, aby to pochopil. Samozřejmě, že tohle s justicí spojené riziko musíme zahraničnímu investorovi zaplatit třeba právě odpuštěním daní. To není jen náklad politiky zaměstnanosti, to je zejména náklad na naši justici.

Proč se nebrání soudci, kteří v tomhle z principu jet nemohou, protože se to týká hlavně soudců obchodních úseků krajských soudů, když to snad nefunguje tak, že by mafie na odvolací soudy, dovolací a Ústavní soud podíly na nakradeném nosila, nevím. Nebo tihle soudci jedou ještě v něčem horším, že jsou rádi, že si své korupce mohou praktikovat nepozorováni ve stínu konkurzní ostudy?