Justice proti kapitalismu!

Jan Suchánek

Nejrozvinutější formou kapitalismu, která zajišťuje masový blahobyt národů okruhu severoatlantické civilizace a která se dokonce úspěšně rozvíjí i v komunistické Číně, jsou podnikatelské subjekty, které shromáždily kapitál prostřednictvím anonymních akcií. Dnes investování do těchto akcií má všelidovou formu a dokonce je základem sociálních jistot, protože úspory na stáří, penzijní fondy jsou do takových akcií většinově uloženy. Připomínám, že se v tomto případě jedná o veřejné akciové společnosti. Ty na rozdíl od privátních shromažďují kapitál na základě veřejných výzev, například IPO.

Z této formy podnikání s anonymním akciovým kapitálem vyplývá, že podnikatelé, představenstva veřejných akciovek nakládají se svěřeným majetkem a proto musí být vystaveni kontrolním mechanismům. Tím zásadním je tržní soutěž a druhým povinnost se podrobit nezávislému auditu, jehož výsledky se zveřejňují. Auditoři dokonce i přímo ze zákona povinně ověřují zda informace pro akcionáře, investory, věřitele, obchodní partnery a dokonce pro zaměstnance, které představenstva zveřejňují, jsou věrohodné. Auditoři mají být zárukou cti v podnikatelských vztazích, zárukou, že zveřejňované informace jsou pravdivé.

Nejen na tlaku k zabránění znovuzvolení Václava Klause presidentem se projevuje odpor proti tržní svobodě, které on byl a je u nás nejvýznamnějším zastáncem. Byl a dosud to je i despekt ke kupónové privatizaci. Nedávno jsem byl svědkem i toho, že tři soudci odvolacího vrchního soudu zpochybnili roli auditorů, když potvrdili soudcem prvního stupně tvrzené právo auditorů lhát. V mých očích se projevili jako socialističtí partyzáni, kteří jsou marxističtější než sami nejmocnější čínští komunisti. V souladu se zákonem jsou to tedy zločinci, protože jednají ve prospěch ze zákona zločinné, zavržení hodné ideologie! Čínští komunisti by je snad nechali rovnou zastřelit pro korupci.

Kdo v této zemi bude investovat do akcií, když prolhané představenstvo je možno z vůle justice doplnit prolhanými auditory. Tihle naši soudci vlastně již dopředu rozhodli o penzijní reformě. Zůstane natvrdo sebevražedný průběžný systém solidárního financování penzí, vyloučí se možnost kolektivního i individuálního spoření na důchody. Jak by bylo možno penzijní úspory investovat, když důvěryhodnost investičních příležitostí budou zpochybňovat za asistence justice prolhaní auditoři? Nebylo. Soudci si zkorumpovaně či dementně trvají na svých mizerných důchodech.

Jak k tomu došlo. Organizovaný zločin se zmocnil jedné firmy s majetkem větším než miliarda korun. Policisté v triku organizovaného zločinu zastrašili představenstvo, které mělo problémy s „cash flow“, aby firmu přenechali bez protestu organizovanému zločinu. Nasazený policejní agent byl pověřen, aby se označil za generálního ředitele. V nostalgii po socialismu, kdy generální ředitelé byli v nomenklatuře ÚV KSČ, to mělo obrovskou autoritu. V této fabulované roli policejní agent najal auditora, který měl umožnit ze hry vyloučit poškozené věřitele. Mezi auditorem a policejním agentem došlo k dohodě, že tato zisková firma zpětně fabulovala bez představenstva a účetních pohledávky za svými věřiteli. Bez existence dokladů nebo jen pokusu podvrhnout nějaký padělek dokladů jiný než lživý „Výrok auditora určeného pro valnou hromadu“.

Organizovanému zločinu tenhle výrok auditora stačil k angažování dostatečného množství policistů, prokurátorů a berních úředníků v tom, že začali přes berňák likvidovat věřitele a přes policajty stíhat zástupce věřitelů. Neuvěřitelná ekonomická ignorance policistů, prokurátorů a soudců umožnila, že auditor ve svém výroku vycházel z vypořádání fiktivní, rezervami vytvořené ztráty, kterou po projednání představenstva měla schválit teprve výroční valná hromada, kterou již vzhledem k okradení společníků nikdy mafie nesvolala. Neuvěřitelná zkorumpovanost je prokazována tím, že všichni tihle policisté, prokurátoři a soudci si nechtějí nechat vysvětlit, že existuje časová kauzalita jevů, která lživost výroku auditora potvrzuje.

Jak často opakuji, zlu je nutno se bránit. Existence nezkorumpovaných soudců znemožnila absolutní úspěch této mafiánské strategie. Navíc někteří lidé ještě nevěřili, že mafie zcela zvítězí. Mafie sice víc než miliardu beztrestně ukradla, to nikomu nevadí, protože se s tím mafie nechlubí, ale věřitel díky nezkorumpovaným soudcům přežil do dnešních časů. Nad zlem zcela zvítězit nejde, boj je vlastně nekonečný. Věřitel u soudu žaloval, že jej auditor poškodil na dobré pověsti, když z něj udělal svými lživými tvrzeními dlužníka. Stejně poškodil auditor čest zástupců věřitele, které jednoznačně označil za lháře.

První problém byl, že zkorumpovaní soudci označení někoho za lháře nepovažují za útok na čest kohokoliv, když sami lžou jak sjednaní a přitom ze zákona jednají „čestně“. Na tom je významné i to, jak soudci ignorují Ústavu a Listinu základních práv a svobod, když čest zástupců a dobrá pověst věřitele má mít stejnou ochranu jako čest soudců. Zatímco z již desítek pokusů s uplatňováním výhrady podjatosti vůči zkorumpovaným soudcům nebo jen jejich solidárním kolegům vím, že na své cti soudci trvají i když to některým připadá natolik směšné, že se nechtějí nechat oslovit „Ctihodnosti“. Vaše čest či dobrá pověst je však pro soudce hodnotou velmi pomíjivou.

Být dlužníkem je realita sociálního státu, takže v tom asi pohanu cti soudci nevidí. Soudce prvostupňového soudu rovnou s žalobci vymetl a omezil spoustu jejich zákonných práv, protože jsou známí tím, že poukazují na praktiky konkurzní mafie u tohoto soudu. Nakonec žalobu odmítl s poukazem na to, že policie uznala svého agenta za „generálního řiditele“ a to prokazuje, že auditor nemohl lhát, když žalobci tvrdí, že s představenstvem auditované firmy nikdy nejednal. Soud nezapomněl dodat, že v té době, kdy auditor lhal, žádný zákon o auditorech neplatil, když si soudce nevšiml v obchodním zákoníku deklarovaného odkazu na ministerskou vyhlášku s jednoznačně definovanou povinností auditora.

V odvolání žalobce odvolacímu soudu prezentoval rozsáhle důkazy nezákonnosti jak auditora, tak prvostupňového soudce, stejně jako škod, které mu to způsobilo. Problém byl ten, že důkazy žalujícího věřitele s pošramocenou pověstí byly jednoznačné, potvrzené již mnoha jinými pravomocnými rozsudky a současně bylo nutno vyloučit další důkaz, že desítky policistů, prokurátorů, berních úředníků a soudců zkorumpovaně navázali na původní podvod. V tom je to kouzlo organizovaného zločinu. Všichni přece jednali legitimně, protože věřili v oprávnění „generálního ředitele“ jednat, věřili ve výrok auditora. To že díky tomu vznikly miliardové škody a upevnila se moc mafie, to se nikomu z nich nedá prokázat.

Odvolací soud to vyřešil šalamounsky. Auditor nemohl žalobce poškodit, žalobce má žalovat všechny, kteří na základě lživého výroku auditora jednali. To bych je chtěl vidět, jak by se tvářili, kdybych žaloval třeba prokurátora. Navíc jsem to skutečně již udělal, stejně jako i soudce. Byl jsem rychle vymeten. Nikdo z nich služebně prý nemůže porušit zákon. Vidíte a jsme zase u dokonalé praktiky organizovaného zločinu. Přes soudce a prokurátory jsou za nimi schovaní mafiáni nedostižní.

Nejisté na tomto jednání senátu odvolacího soudu je jen to, zda jednali v nenávisti vůči svobodnému trhu nebo je vodí jako loutky nějaký mafiánský bos. Jisté je, že ti soudci se distancovali od cti na kterou slibovali, když nikdo z nich neví co čest vlastně je a nikdo z nich nečetl od Kiplinga báseň „Když“. Slibovali soudit podle zákonů. Jak to mohli udělat, když soudce zpravodaj si do soudní síně nesl brožované vydání Obchodního zákoníků. Je otázka z kterého roku, když se zákony tak rychle mění, a každopádně neměl zákon o auditorech. Ve skutečnosti tedy nebyl nikdo z nich soudcem ve smyslu Ústavy a jejich slibu, neměli čest a neznali zákony. Navíc třetí soudce ani nezvedl hlavu od jiného spisu, který si tam studoval, takže asi dodnes neví, čeho se účastnil.